In Game

10. lov na jezdce

Pomalu vykračuji po kamenné cestě a rozhlížím se kolem. Remi říkal, že na mě pravděpodobně nikdo nezaútočí, protože jsem moc malá oběť a nestojím za to. Tím líp pro moji maličkost. Muhaha. Ale i tak, budu se mít raději na pozoru, přeci jen.. nikdy nevím, do koho můžu náhodou narazit, cestou v zamrzlém lese. Ah, zase sem začala myslet na Chestera. Už mě to štve. Hned jak se probudím, jdu za ním . Napíšu mu , je rozhodnuto. Ale nyní se musím soustředit na lov. je to moje velká chvíle. jdu hledat jezdce a sebrat si svoji kuši . Teda jeho kuši, ale udělám z ní svou . Asi to ale nějakou dobu zabere, protože podle všeho by se měl jezdec pohybovat kus od města, kam nikdo nechodí, nojo je to docela daleko . A on má koně. Chytrý tah , možná jsem to měla víc zvážit při výběru , ačkoliv- ohlédla jsem se na Vexiho, který věrně šlapal za mnou a ochranářsky se rozhlížel kolem - ne . Psík byl dobrá volba. Ta nejlepší . Nepochybuji.
Pomalu jsme došli do lesa , já se rozhodla trochu procvičit vexiho a svoje tělo , kývla jsem hlavou , on vyběhl skrz les a já se rozběhla za ním . No , uznávám, nemám tolik síly ani obecně dobrou fyzčku, na nějaké velké běhy , ale docela jsem se překonala, proběhli jsme lesem, než se Vex prudce zastavil a ztuhl na místě , sledoval loučku kousek od nás.Páni, příroda tady je tak zvláštní, až teď mi to pomalu došlo. Všude je spoustu sněhu, přesto ale jsou tu některé listnaté stromy plné listí a louky plné trávy, beze sněhu . Pomalu a udýchaně jsem se k němu doplazila a kontrolovala situaci. A jaj... Asi bych se měla hodně rychle uklidnit, takhle udýchaná jsem dost hlasitá. A to je špatně, protože kousek od nás se právě pásl kůň . Je to určitě jezdcův kůň. Doopravdy jsem je našla. páni. Srdce se mi bilo jako o závod a plíce praskaly, ihned jsem sjela k zemi a chvíli čekala, než se alespoň malinko neutiším. Zabralo to pár minut, ale nakonec už jsem jen tiše oddychovala, ačkoliv moje srdce bylo stále nervní, pomalu jsem si klekla a vykoukla zpoza křoví , abych zkontrolovala celkový stav. Beze změn. Hřebec stál na louce a pásl se, byl nasedlaný i naužděný , zřejmě brzy někam vyrazí , to abych našla jezdce . jo . eh ... jezdec. A sakra. Není u koně . Sice je to fajn příležitost jak zabít koně , ale .... velký risk, že dřív jezdec zabije mě. Pohlédla jsem na Vexe , ten byl odhodlaný uposlechnout jakýkoliv můj příkaz. Ležel a pozorně koukal ke koni. Pomalu jsem ještě na chvilinku koukla ke koni, jestli neuvidím moj vysněnou kuši. no. Neviděla. O to horší pocit se mě zmocnil . "Vexi, buď na pozoru " Špitla jsem a on koukl na mě , opět vypadal, jako by mi perfektně rozuměl každé slovo. Udivující . Pomlau jsem se rozhlédla a rozhodla se proplížit blíž ke koni, ale v tom mě přerušil zvuk praskajících větviček pod těžkýma nohama. Trhlo ve mně , jako ještě nikdy. Je tu . A já se asi boji nevyhnu . Prudce jsem se rozhlédla, kde je , ale nic jsem neslyšela, místo, odkud zvuk před chvilkou šel, bylo prázdné . MH... Vexi vypadal taky nervně, zřejmě byl na tom asi jako já. Pomalu se zvedl a rozhlédl. Pak se jemně cukl a odběhl , napřímil uši i ocas a sledoval osobu , jež přicházela z druhé strany lesa po loučce ke koni, v ruce kuši / woo / a v druhé zbraň . / co . tak to sem asi se svym nožíkem trochu v prdelce. / Kde to mohl sebrat ?

Sakra.. sakra..

Ihned jsem se sebrala a rychlým tempem jsem se rozešla co nejdál od něj. NEHODLÁM SE MĚŘIT SE ZBRANÍ, NA TO NEJSEM PŘIPRAVENÁ. Bohužel to asi nikoho nezajímalo . Nestačila jsem se ani ohlédnout, a už jsem slyšela jak se kůň rozcválal, prudce sem sebou trhla a koukla k němu. Běžel přímo za mnou . V tu chvíli moje srdce vynechalo několik ran, než jsem se nadála začalo ale být tak dvakrát rychleji a produkovat mi do žil neuvěřitelně moc adrenalinu. Okamžitě jsem se rozběhla pryč od něj . " poběž Vexi !!! " Vyšlo ze mě v panice, Vex se rozběhl se mnou, Připravený po lovci v nejhorším skočit. Třásly se mi ruce i nohy a mozek nevnímal. Nevnímal nic než jen tlukot srdce a rychlost dechu . Zabije mě, Zmrzačí. Vím to. Cítím to. Každým krokem jsem byla pomalejší a zadýchanější. Jezdec mě rychle doháněl, cítila jsem, že je mi v patách. Marry, Marry běž . nesmíš to vzdát. nenech se zabít... Prosím Marry. Udělej to pro sebe.. Pro mámu, pro lepší život... běěž ! Honilo se mi hlavou, těsně před tím než sem ucítila bolestnou ránu v zádech, zatmělo se mi před očima a spadla jsem na zem . Periferně jsem stihla zachytit kopyta, která zběsile běžela vedle mě . Zaslechla jsem Vexiho. Ale víc nic. Nůž mi vyletěl z ruky a dopadl kamsi do sněhu daleko přede mě. Tohle jsem nechtěla. Tomuhle jsem se přeci chtěla vyhnout. Měla jsem hru dohrát a žít normální život. Zlepšit prospěch ve škole, najít si nějakou kvalitní vysokou. Obejmout vlastní rodinu...

prosím....

/Omlouvám se za kratší kapitolku, ale tahle speciálně musí být krátká :) /