In Game

14. Návrh

( omlouvám se za delší pauzu, jaksi jsem protrpěla blokádu mozku , takže jsem naprosto nedokázala psát :D :D poslední dobou totiž moc nestíhám. Tak prosím omluvte případnou neaktivitu.. :/ :) )

~○~ ~○~ ~○ ~~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○ ~~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○
Středa, leden 2014

Prubudila jsem se prudkým trhnutím s neuvěřitelnou bolestí hlavy, muj spánek byl totálně pomlácenej a já se cítila, jako by mě právě někdo přetáhl velkou kovovou tyčí po kebuli. Od pravdy jsem daleko nebyla.

"Ať to bylo cokoliv, muselo to být dost nepříjemné . " pronesl klidný hlas vedle mě. Vytřeštila jsem oči a koukla k němu . a doháje, zapomněla jsem, že jsem odpadla při schůzce s Chesterem. Byli jsme spolu v baru, na červených pohovkách a povídali si. To si pamatuji. A proto mě tak zarazilo, když jsem se probudila v cizím pokoji. Na cizí posteli. A vedle mě stál chester. Teda klečel, u té postele . A vypadal naprosto klidně .

"Kde to jsem ? "

" u tebe. Tedy u mě. Totiž... U tebe u mě. " pokrčil rameny . netuším, co tím myslel.

"... ? " výraz vypovídal za vše. Netřeba slov. On se jen usmál a vydechl .

" dobře. Fajn. Možná bych měl.. Začít trošku objasňovat. Vzal jsem tě ke mně do domu. A tohle je tvůj pokoj. Hodlám si tě tady pár dní nechat, aby jsi mi pomohla nají ty stránky, na kterých jsi našla OOTR ( Out of the reality ) ke stažení. "

"Uh...noo. Fajn" Nic divnějšího už se mi stát ani nemůže. Neměla jsem síly se rvát a nebo utíkat. Nevyčítejte mi to. Mimoto jsem umírala na bolesti hlavy a bylo to vidět. Jen jsem si zmoženě lehla zase do peřin a přivřela oči. Chester se jen nenápadně usmál a rozešel se pomalu dolu. Nechal klidně otevřené dveře. A mě to byli fakt upřímně jedno. Usla jsem na celkem dlouhou dobu a po probuzení ucítila opravdu příjemnou vůni . předpokládám slanina, a asi tousty. Můj žaludek byl nyní ochotný bojovat třeba i za slupku od bramboru, takže mě po pár minutách donutil vstát a vydat se dolu. Přesně tam, odkud vycházela vůně. Během té cesty jsem se snažila trochu probrat. Začít myslet. A povedlo se. Došla mi jedna velice zásadní otázka.. "Chestere ? " ozvala jsem se chraplavě , když jsem ho viděla jak stoji u linky a dělá jídlo. Koukl na mě a kývl, že poslouchá.
"Proč mám na sobě tvoje triko? " vypadlo ze mě. Pobaveně se zasmál.

"Protože když jsi upadla do spánku před hrou, měla jsi na stole pití. Polila ses . tak sem ti to dal alespoň usušit. Navíc.. Tvoje triko bylo maličko pokapané krví. " Klidně pokrčil rameny a já kývla. Na řadu přišla druhá otázečka, kterou bylo nutno zodpovědět.

" dobrá. Ah..jo...
... A proč, proč se tolik snažíš tu hru chránit? Proč ti tolik vadí, že je ke stažení? Protože , podle mě, neni normální takhle chorobně pátrat po nelegálních stránkách a serverech. Hm? Mimoto, víš toho hodně o Remim, aniž by ses s ním někdy nějak víc setkal. Mám pravdu ?? "

" no. " zadíval se na mě. Vypl pánev a dal jídlo na talíře . " víš. Já.. Já jsem s tebou o tom chtěl mluvit až dýl. Ale jestli tě to zajímá, řeknu ti to. Proč ne. Jde o to, že já jsem jeden ze správců té hry. Starám se o ni . nejsem hráč. "
...
To by hodně vysvětlovalo.

"..Al..ale vždyť jsi ...jsi ve hře zabíjel, já to viděla. Hrál jsi, jako všichni ostatní. "

" samozřejmě, nemůžu tam jen tak chodit a tvářit se jako bůh, musím se začlenit mezi ostatní. Chápeš ? Kdyby bylo na první pohled vidět, že jsem jeden ze správců, dělalo by to velký problémy. Ostatní hráči by se mě snažili využít"

"Mhm.. No chápu " chytla jsem si loket a sledovala zem. Ve chvilce mě jeho ruka chytla za loket a vedl mě ke stolu. V druhé ruce držel talíře, ano oba dva, posadil mě a dal přede mě slaninku a toustík s vajíčky. "Díky " špitla jsem nesměle a pomalu začala jíst. ..... "Takže....já jsem tady, abych ti pomohla zničit a najít veškeré stránky? "

"Ano. "

"A proč si se se mnou chtěl spojit ve hře ?"
Neodpověděl. Jen na mě chvilku zamyšleně koukal a následně sklopil pohled zpátky k jídlu. Nechal mě jen tak bez odpovědi. Smutné .. Já mu to ale nedaruju, tajnůstkáři. "Tak ? "

"Co?"

" dělej. Odpověz. Víš přesně, co. "

"Možná..." hluboce se nadechl "možná prostě a jednoduše JENOM proto, že jsem nechtěl aby jsi zrovna ty zemřela tak rychle. " pronesl po chvilce neochotně . ".... Protože... Si to nezasloužíš. Prakticky jsi tady omylem a když jsem poprvý spatřil tvůj účet, chtělo se mi brečet . " Tuhle rejpavou poznámkou si opravdu mohl odpustit. Prosím.

"Hm." musela jsem se po chvilce pousmát, protože.. Přecejen bych asi bez něj mohla umřít. Za nějaký ten čas. ... " takže...teď budeme jakoby spoluhráči? " přikývl a pousmál se.
"A tady budu jako bydlet v realitě ? S tebou? " znova kývl. "Mhm... Dobře. A co moje máma ? " pokrčil rameny a jemně rozhodil rukou. No jasný. 'Who cares about that....'

A tak bylo rozhodnuto. Upřímně doufám, že to brzy skončí. Snažila jsem se pak z Chestera vytáhnout další informace, jako třeba kdo je šéf, nebo jak se hra dá ukončit. Ale neřekl mi nic. Prostě správnej neoblomnej správce. Drží slovo. Tím hůř pro mě.
A v tu chvilku mě něco osvítilo. Rozhlídla jsem se kolem sebe a skončila pohledem na něm.

"Ty...ty asi bydlíš sám, že ? "

" jistě.. " pousmál se. Bylo asi odpoledne a já seděla na gauči u čaje. Sledovala jsem hladinu horké vody , která se právě mísila s červeným čajem.

"Žádná přítelkyně ? Nic? "

"Mm..ne . " pokrčil rameny a usmál se. Začala zapínat počítač, abychom mohli najít ty stránky.

"Mmmmmm....." tiše jsem si zavrněla . Ano občas dokážu vrnět. Hodně se to podobá kočičímu předení. Nevím jestli je to tou hrou, ale začíná se ze mě stávat dost velká mrcha .
" možná bych měla návrh. " Chvilku mlčel. Pak zvedl hlavu a kývl, že poslouchá. " co takhle výměnný obchod? "

"Co za co? "

" ty mi dáš nějaké informace a já... Já budu něco jako hodinová manželka . " opravdu. Opravdu jsem to vyřkla ..

"A to znamená ? Víš.. Záleží taky na tom.. Co chceš za informace " uculil se. Na chvíli jsem jen tupě zrudla a sledovala zem. Bylo mi špatně z toho, co se ze mě stalo..

" řekneš mi co budu potřebovat.. A já ti za to udělám co jen budeš chtít... "