The Bad Guy - Czech

6.Chapter

Pohled Amandy : 

@Sam_Hochlein : Ahoj :) 

@Amanda_Forbes : Co chceš tentokrát?! 

@Sam_Hochlein : To ti nemůžu jenom tak napsat?.... 

@Amanda_Forbes : Počkej, zamyslím se...... Ne! 

@Sam_Hochlein : Hm.... 

@Amanda_Forbes : Co teda chceš?! 

@Sam_Hochlein : Mohl bych se dnes stavit na doučování? 

@Amanda_Forbes : Stejně dojdeš, tak proč se ptáš? 

@Sam_Hochlein : Ani nevím.... 

@Amanda_Forbes : Vidíš... 

@Sam_Hochlein : Tak ve 3 u tebe

@Amanda_Forbes : Celá žhavá.... 

@Sam_Hochlein : Ze mě ;) 

@Amanda_Forbes : Ha, to těžko ....

@Sam_Hochlein : Nedělej :* 

@Amanda_Forbes : Fuj, budu zvracet.... 

@Sam_Hochlein : Velice vtipný 

@Amanda_Forbes : Já vím 

@Sam_Hochlein : Hm..... 

@Sam_Hochlein : Jak si napsala tu matiku? 

@Amanda_Forbes : Co se staráš?! 

@Sam_Hochlein : Co si zas na mě nechutná?! 

@Amanda_Forbes : A mám ti jako poděkovat za ty urážky nebo co ?! 

@Sam_Hochlein : To ty vždycky začneš! 

@Amanda_Forbes : Já?! To ty jsi začal s tím, co jsi udělal! 

@Sam_Hochlein : Ha , čím?! 

@Amanda_Forbes : Ty si to ani nepamatuješ, jasný..... 

@Sam_Hochlein : Kurva, co si nepamatuji?! 

@Amanda_Forbes : Radši nic! 

Nasupeně odložím mobil a povzdechnu si. Už jenom 5 minut a končí mi poslední hodina. Konečně. Jasný, že si na to ten kretén nepamatuje. Nemůžu uvěřit, že jsem toho blbce měla ráda. Byla jsme slepá, ale kdyby neudělal tehdy to, co udělal, tak se mi asi stále líbí. To co mi udělal mi otevřelo oči. 

Konečně zazvonilo a já se vydala ven ze třídy. Stefan tady dnes není , protože šel k lékaři. Takže jsem tu prakticky sama. Ne že bych neměla nějaké přátele, ale nejsou jako Stef. Dojdu ke skříňce a vložím si tam učebnice. Následně uvidím, jak v rohu chodby se krčí nějaký kluk a před ním stojí ty gorily. 

Křičí na něj a shazují mi věci. Naštvaně si povzdechnu a naštvaně prásknu se skříňkou. Rozejdu se přímo k nim a chci si to s ním pěkně vyříkat. Jenomže pak uvidím něco , co mi úplně zaskočí. Sam tomu klukovi vrazí facku a hned další a další. 

Rozeběhnu se tam a chytám ho za rameno a snažím se ho odstrčit, aby toho kluka nechal. Ty ostatní gorily se mi jen smějí,ale mě je to jedno. Nemůže přeci jen tak někoho mlátit. Bohužel než se naději, tak se Sam po mě ožene a mě skončí pěkně tvrdá facka na obličeji. 

Štiplavá bolest prochází mou tváří a pociťuji pocity, které jsem doufala, že nikdy znovu nepocítím. Mé oči se plní slzami. Vzhlédnu na Sama, který se na mě dívá překvapeně a smutně. Mé dlaň je přitlačená k tváři a mé slzy jsou rudé a plné slz. 

Rychle se otočím a vybíhám ze školy. Je mi jedno, že teď zmeškám hodinu, nezvládla bych to. A to jsem si slíbila, že už mě nikdy neuvidí zraněnou. Cítím podivné pohledy na mé maličkosti , ale to mě nezajímá, Aspoň né teď... 

"Amando!" slyším ten nechutný hlas a následně veliký dupot ,jak ten dotyčný se mě snaží dohnat. Já přidám na tempu a vím, kam teď mám zrovna namířeno. Vybíhám ze školy a ihned mé kroky směřují do lesa, kde už mám vybudovanou cestičku. Slyším, jak na mě křičí a snaží se mě dohnat. 

***** 

Konečně celý zadýchaná doběhu na své místo. Pamatuji si, že mě sem jednou jako malou vzal taťka a celý den jsme se tady hráli. Je to malé jezírko , kde stojí před vodopádem lavička, takže na ten vodopád máte krásný výhled. Všude okolo je les a u potoka rostou kytky. Miluji to tady, vždy sem jdu přemýšlet a mluvím,aby jsem si vylila své problémy. 

Celá udýchaná a ubrečená se posadím na lavičku a sleduji přírodu přede mnou. Mé ruce zůstanou v mém klíně a já propuknu v pláč. 

Pohled Sama: 

Proboha ,jsem to ale kokot! Nevěděl jsem, že je to Amandy, protože kdybych to věděl, nikdy by jsem nic takového neudělal! Nemlátím holky, vlastně nemlátím nikoho tohle byla zvláštní situace . Bohužel tenhle kretén , co jsem ho zmlátil, si dovoloval na mou sestru. 

Nikdy bych to nikomu nepřiznal,ale vždy se mi Amanda líbila. Ona byla taková záhadná a strašně nebojácná, vždy každého bránila. Líbila se mi strašně dlouho, ale nemohl jsem se nechat buzerovat od holky. To je taky důvod, proč to nikdo neví. Jeden z důvodů , co se mi na ni líbí je, jak mi neskáče k nohám. 

Jenomže teď , jsme ji ztratil. Stojím uprostřed nějakého pralesu a nevím co dělat. Naštvaně prásknu pěsti do stromu a ak asi ještě dvakrát. následně si všimnu své zakrvácené ruky, ale neřeším to. Musím ji najít. 

Asi po čtvrt hodině to vzdávám. Chci se otočit na patě a odejít, když v tom mě upoutá hlasitý dívčí vzlyk. Proderu se pár keři a dostanu se na nějaký palouček, kde je jezírko a veliký vodopád. A taky je to tu co jsem hledal. Sedí na lavičce a pláče. Její zrzavé vlasy ji padají do očí a ona nestíhá utírat své slzy. 

Cítím se jako ten největší čurák na světě. Za tohle můžu já. Ani nevíte, jak moc mě bolí ji tak vidět. Matiku  naprosto chápu, jenom jsem chtěl nějaká část strávit s ní. Tak jsem na všechno sral. Popravdě jsem doufal, že mi ji učitel přidá jako mého asistenta na doučování , což se i stalo a já byl moc ráda. Mohl jsme jí více poznat , ukázat jí, že nejsme tak špatný. Bral jsem to jako novu šanci. 

"Co tu do prdele děláš?!" 

♣ Mám tu pro vás nový díl! ♥ Jak se vám líbí? :O ♥

♣ V mediích je fotka toho vodopádu ♥ 

Love you Darlings ♥