The Bad Guy - Czech

36.Chapter

Pohled Amandy : 

„Jdu tam!" křiknu, když se domem rozezní zvonek. Rychle seběhnu schody a zavážu si svůj župan. Sam u nás zase přespal,ale já si nemůžu stěžovat. Usmívám se od ucha k uchu a vezmu za kliku a následně za ni zatáhnu. 

Usměji se a pootevřu dveře. Za nimi stojí nějaký pán v obleku a vedle něho se na mě kření ta ženské z nemocnice, která si říká matka. Mě můj úsměv odpadne a založím si ruce na prsou.

„Dobrý den, co potřebujete?" zeptám se a usměji se jen na toho pána. Ten mi úsměv opětuje a já mu více otevřu dveře. Taky se usměje a vejde. Následně chce vejít i má matka a já ji zavřu téměř před nosem. Bohužel se sem stihne protřít. 

„Je tu někdo dospělí?" zeptá se pán a já je zavedu do kuchyně a následně jim pokynu ke stolu, aby se posadili. Nenápadně protočím oči a otočím se k lince, aby jsem dala vařit vodu. 

„Ne, můj otec je v nemocnici a moji prarodiče jsou bohužel v cizině na nějakou dobu. Dáte si čaj nebo kafé?" zeptám se otočím se na ně.Usměji se jenom na pána ten s úsměvem odmítne a tak opět zkovám hrnky do police. 

Přejdu ke stolu a následně se usadím naproti mě neznámého pána. Plnou pozornost věnuji jen jemu a své matky si ani nevšímám. Jenom vidím , jak si povzdechla , ale mě to absolutně nezajímá.

„Slečno, jsem Thomas Queen. Pracuji na sociálním úřadu. A z důvodu, že teď momentálně bydlíte sama, tak jsme schválili, že po dobu , co váš otec bude v kómatu, tak vaše matka bude s vámi. Jsme ochotni , že by byla tady s vámi, aby jste nemusela nikam odjíždět, jelikož vaše matka bydlí hodinu odsud" řekne a já na něj začnu tupě zírat.

Po chvíli se jenom ironicky uchechtnu a odstoupím od stolu. Rukou si projedu vlasy a otočím se zpět na tu ženskou, která mě nehorázně štve. Probodávám ji pohledem a představuji si, jak se její hlava rozletí. 

„Takže si to ujasníme, tahle osoba vedle vás před deseti lety od nás odešle ze slovy, že jde za lepším, proto do toho domu nikdy už ani nevkročí. Není to její dům, je můj a mého otce. A s ní taky nikam nejdu! Ona je pro mě nic, je to jenom člověk se stejnou krví. " křiknu a jde vidět, že jsem zaskočila asi všechny v místnosti.

„A ty?! Myslela jsem, že jsem se vyjádřila dost jasně! Nezajímáš mě! Nenávidím tě a přeji si, aby jsi byla moje nic! Odešla jsi , ode mě, druhou šanci nedostaneš a zapomeň, že s tebou někam půjdu, je mi z tebe zle!" řeknu jí do obličeje.

Oba na mě zaraženě hledí a vím, že jsem to trochu přehnala, ale je to pravda , co jsem jí řekla. Pán se po chvíli zvedne a spraví si své sako. 

„ Slečno, doufám, že to půjde po dobrém. Stále jste nezletilá a nás nezajímá, že se vám to nelíbí. Za hodinu odjíždíte. Sbalte si svoje věci." 

 ********

„To nemůžou, ne?!" křikne Tyler, který chodí po pokoji sem a tam. Stefan se Scottem a Jacksonem sedí na sedačce a já se Samem v křesle. V ruce svírám svůj promočený kapesník a smutně hypnotizuji hodiny. Za necelou půl hodinu by pro mě měli dojet. 

Všichni sedíme v obývací místnosti a snažíme se najít nějaké řešení. Já jsem to už předem vzdala, jelikož žádné řešení není. Prostě musím jenom čekat, jestli se můj otec vzbudí nebo do mých osmnácti , které mám za půl roku. 

„Očividně ano" šeptnu a každý na mě upře svůj pohled. Sam mě ze sebe oddělá a klekne si přede mě. Koukne na mě svými oči a mě po tváři začnou stékat další a další slzy. 

Sundá si z krku svůj řetízek s křížkem a nahne se ke mě, který mi následně připne na krk. Je až směšné , jak se vám během dvou hodin změní váš život. Postaví mě a já se taky postavím. Obmotá kolem mě své paže a já si ho pořádně přitáhnu k sobě. 

„ Tohle není sbohem, není. Vrátíme se k sobě. Budeme spolu. Do té doby, mi hlídej můj řetízek, aspoň mám jistotu, že mi ho někdy vrátíš" 

*******

„Dávej na sebe pozor" řekne Scott , když mě objímá. Stojíme před domem a pro mě už dojela ta ženská. Tohle ji nikdy neodpustím. Pořádně Scotta objemu a s úsměvem se od něj odtáhnu. 

„Ihned mi napiš!" řekne Jackson a já se musím uchechtnou. Obejmu ho a poplácám ho po rameni. Odtáhnu se od něj a rozeběhnu se do náruče Tylerovi. 

„Vrať se nám" řekne a já na něj jenom kývnu. Odtáhnu se od něj a přejdu ke Stefanovi , který má už otevřenou náruč. Padnu mu do ní a popotáhnu. 

„Mám tě rád" řekne a já mu dám pusu na líčko. Následně se otočím na posledního člena, který mi bude chybět asi nejvíc. Ihned mu padnu do náruče a ještě více se rozbrečí. Hladí mě po zádech a já se nezmůžu na nic jiného než na brečení. 

„Tohle zvládneme" řekne a já ho následně políbím. Potom na mě zatroubí auto a já vím, že je čas jít. Odtáhnu se od nich a na všechny se z posledních sil usměji. Následně otevřu dveře auta a zapadnu do něj. 

„Připravená?" zeptá se mě má matka ,ale já se na ni ani neotočím. V dlani svírám Samův přívěšek a všem mávám z okna. Všichni tam stojí a mávají mi na zpět. 

„Chci ještě za svým taťkou" řeknu nepříjemně a svou ruku položím do svého klína. Zajali jsme už za roh ulice a já stále držím pevně křížek, který patří Samovi. Aspoň si tak trochu připadám, žeje tu se mnou 

@Sam_Hochlein : Budeme zase spolu

@Amanda_Forbes : Miluji tě

@Sam_Hochlein : Miluji tě 

♣ Vím, že si mě asi přejete zabít a že je to veliká změna, ale teď spousta dílů bude jenom textování mezi Samem a Amandou 

Love you Darlings ♥