Pohled Amandy :
Momentálně procházím školní chodbou a každý si mě prohlíží a ukazuje na mě prstem. Zamračím se a kouknu se na své tričko, jestli nejsem špinavá. Když nic na svém tričku nenajdu, tak jenom pokrčím rameny a přejdu ke své skříňce.
Spokojeně si ji otevřu,ale co mě zaujme , tak je papír, který mi se skříňky vypadl. Sehnu se pro něj a otočím si ho obrázkem ke mě. A v tu chvíli jako by se kolem mě zastavil čas.
Na fotce je vyfocený Sam, jak sedí na lavičce a před ním klečí Katherine, když se líbají. Poznávám, že je to park nedaleko od mého domu. Rychle se kouknu na datum, které je včerejší. Ihne dmi to všechno dojde. On včera nezaspal, byl s ní.
Periferně jsem viděla své spolužáky, jak se na mě dívají a přeměřují si mě. Ale jediné na co jsem se mohla soustředit byla ta fotka v mých dlaních. Jakmile mi to všechno došlo, můj dech se začal zrychlovat a moje hlava jako by chtěla vybouchnout.
Musela jsem se jednou rukou zapřít o skříňky, aby jsem neztratila svou rovnováhu a snažila se zpomalit můj zrychlený dech. Stalo se vám jako by se vás celý svět rozpadl? Mě se to právě děje....
Celá se třesu a mé oči už se plní slzami a nejhorší na tom je, že mé srdce se asi rozletělo na miliony kousíčků, které se už pravděpodobně nikdy neslepí. Jsem naštvaná a zklamaná na sebe. Jsem naštvaná, že jsem si ho nechala připustit k tělu a jsem zklamaná, protože jsem ho milovala.
"Mandy, zlato co se stalo?" zeptá se mě ten chraplavý hlas. Kouknu na něj svými ubrečenými oči a odstrčím jeho ruku pryč. Všimnu si dalších čtyř postav v pozadí,ale oni mě teď bohužel nezajímají. Odstoupím od něj několik kroků a pak se k němu zase přiblížím.
Napřáhnu svou ruku, jenž přímo vyletí k Samovi tváři. Ten to nečekal a tak se chytne za postižené místo. Otočí se na mě s překvapeným a nechápavým pohledem.
"Jak jsi mohl?! Já tě milovala!" křikla jsem na něho a mrskla po něm papír s fotkou. Následně jsem si přidržela tašku a rozutekla se ryč odsud. Vím, že prošvihnu školu, ale věřili by jste mi, že mě teď vůbec ,ale vůbec nezajímá? Protože ano....
"Mandy!" slyším jeho chraplavý křik za mnou, ale se mnou to ani nehne. Stále utíkám a už stojím před školou, kde svůj krok zpomalím a snažím se chytit dech. Mé vodopády slz stále tečou po mých lících a já je nemůžu uklidnit.
"Jak jen mohl?"
*******
"Panebože zlatíčko, co se stalo?!" zeptá se mě vystrašeně taťka, jakmile přijdu domů. Nic neřeknu jenom odhodím tašku a boty a ihned mu padnu do náruče, kterou mi vřele opětuje. Teď se cítím v bezpečí. Hladí mě po zádech a do vlasů mi dá malou pusu.
"Co se stalo?" zeptá se znovu a já znovu nahlas popotáhnu. Ještě pevněji ho sevřu a svou hlavu ještě více zavrtám do jeho hrudi.
"Sam.... on a já.... asi jsme se rozešli" vysoukám ze sebe a on mě stále hladí po zádech. Povzdechne si a dá mi další pusinku do vlasů. Následně mě od sebe odtáhne a pohlédne mi do očí.
"Běž na vrch , donesu nám čokoládu, co ty ne to?"
*******
@Sam_Hochlein : Amando, já ti to vysvětlím
@Amanda_Forbes : Nechci nic slyšet , Same!
@Sam_Hochlein : Já nevěděl, že je to ona, myslel jsem si, že to jsi ty!
@Amanda_Forbes : Cože?!
@Sam_Hochlein : Zdrogovala mě!
@Amanda_Forbes : To tě neomlouvá , Same
@Sam_Hochlein : Myslel jsme si že to jsi ty!
@Amanda_Forbes : Ale nebyla!
@Sam_Hochlein : Jenom mě políbila!
@Amanda_Forbes : Nelži mi, aspoň mi prosím nelži
@Sam_Hochlein : Dobře, ale Mandy já to nechtěl!
@Amanda_Forbes : Takže teď tě jako znásilnila?!
@Sam_Hochlein : Ne ,ale nechtěl jsem to
@Amanda_Forbes : Nic mi radši neříkej
@Sam_Hochlein : Dej mi šanci, Amando
@Amanda_Forbes : Už jsi dostal
@Sam_Hochlein : Dej mi další
@Amanda_Forbes : Žádná další už nebude,Same
@Sam_Hochlein : Proč ne?
@Amanda_Forbes : Protože si to udělal
@Sam_Hochlein : Byla to chyba
@Amanda_Forbes : A já jsem taky chyba?
@Sam_Hochlein : Panebože nejsi! Ty jsi to nejlepší v mém životě, nesmíš mi odejít!
@Amanda_Forbes : Nechci odejít,ale ty už si to rozhodl za mě , Same
@Sam_Hochlein : Nerozhodl! Vždy máš na výběr
@Amanda_Forbes : Nemám, já nemůžu dělat jako nic
@Sam_Hochlein : Promluvme si, prosím
@Amanda_Forbes : Ne , Same , nechci. Nevolej mi, nepiš mi, nemluv na mě vyhýbej se mi, prosím
********
"Ahoj" řeknou čtyři hlavy, které momentálně stojí v mých dveřích usměji se a posadím se. Je to nucený úsměv, né ten upřímný. Prohrábnu si své vlasy a všichni čtyři se na mě usmějí a sednout si za mnou na postel.
"Jak je ti?" zeptá se mile Scott a ukáže mi jeho krásné bíle zoubky. Chtěla bych vymyslet nějakou urážku,ale místo toho pocítím štiplavou bolest v mých očích. Scott si toho všimne a ihned mě obejme, Objetí mu opětuji a začnu mu brečet do ramene.
Po všem tom brečení jsem si myslela, že už nemám ani co brečet. no asi jsem se zmýlila , jelikož to vypadá, že jsou zase plné a všechny ta voda potřebuje na povrch.
"Jsme tu pro tebe"
♣ Tak další část, je venku ♥ vím, že se vám to asi nelíbí , ale tak to je a asi to už nezměníme :/
♣ písničku si určitě pustite! ♥
Love you Darlings♥

ČTEŠ
The Bad Guy - Czech
Jugendliteratur@Sam_Hochlein : Dej mi šanci, Amando @Amanda_Forbes : Už jsi dostal @Sam_Hochlein : Dej mi další @Amanda_Forbes : Žádná další už nebude,Same @Sam_Hochlein : Proč ne? @Amanda_Forbes : Protože si to udělal @Sam_Hochlein : Byla to chyba @Amanda_Fo...