Wolf Family (Dokončeno)

Záhadný kluk

Za celých 16 let mého života jsem neviděla divnějšího kluka. Nick je tu teprve týden, ale nějak jsem nezjistila co je zač. Každý den sedí v rohu třídy a má skřížené ruce na prsou ve znamení nezájmu. Přes hlavu má přehozenou kapuci tak, aby mu nebylo vidět do očí. Jediné, co jsme věděli bylo jeho jméno a že v jeho blízkosti je cítit špatná aura. Všichni se mu vyhýbají a dělají, že o něm neví.

"Ahoj Lucy" pozdravila mě kamarádka. Odtrhla jsem oči od Nicka a otočila se na Kony. "Ahoj Kony" usmála jsem se. "Jak jinak zase na svém místečku" řekla Kony a koukla na Nicka. Přikývla jsem.

O hodině něco učitel vysvětloval a já jsem si psala nějaké poznámky, ale vůbec jsem to nechápala. Kony se hlásila, ale učitel vyvolal Nicka. "Takže k tabuli půjde Marsenovský" řekl učitel a sjel pohledem po Nickovi, který seděl v rohu.

Na jeho tváři šel vidět úšklebek, který jakoby říkal. Vůbec mě to nezajímá. Po chvilce se Nick zvedl a bezdůvodně odešel ze třídy. Všichni se divili a nespouštěli oči z otevřených dveří.

Po hodině jsem zamířila ke skřínce, abych si tam mohla dát učení. Naházela jsem to do poličky a zavřela skřínku. Za dvířky stál nějaký kluk, kterého jsem viděla prvně. "Ahoj" řekl milým hlasem. Chvíly jsem byla zaskočená "A-ahoj". "Já jsem Alarik a ty?" řekl a usmál se. "Jsem Lucy" řekla jsem. Najednou začalo zvonit a tak jsem se rozloučila a běžela jsem do třídy.

Sedla jsem si na své místo a vzala si sešit. Nick seděl zase vzadu jako obvykle. Kony psala a já sem se přidala. Mám se teď hodně co učit. Ne, že bych byla šprtka, ale na střední se hold člověk učí více než na základní, ale to je jasné. Učitel něco povídal, ale neposlouchala jsem ho spíše jsem přemýšlela o Alarikovi.

Po hodině jsem zůstala ve třídě jen já a Nick, který vždy odcházel poslední. Chystala jsem se odejít v tom "nepřibližuj se k němu" zaslechla jsem hlas Nicka tedy nejspíše Nicka ještě s nikým nepromluvil. "K Alarikovi?" zeptala jsem se. Nick jen vstal a odešel. Bylo jasné, že mluvil o něm, ale proč bych se k němu neměla přibližovat? Vždyť je milí.

Po cestě ze školy jsem potkala Alarika. "Ahoj Lucy kam jdeš?" zeptal se. "Ehm..domů a ty?". Alarik chtěl něco říct, ale pak se mi podíval přes rameno a vypadal naštvaně. Otočila jsem se a zahlédla jsem Nicka jak se opírá o zeď školy a pozoruje nás. Neviděla jsem jeho oči, ale věděla jsem, že nás pozoruje. "Už budu muset tak zítra" řekl, ale nespustil z Nicka oči a odešel. "Ehm...Ahoj" řekla jsem i když to asi neslyšel.

Šla jsem tedy domů, kde na mě čekali sluchátka a postel. Vyběhla jsem schody a zahodila tašku vedle postele. Plácla jsem ze sebou na postel a nasadila si sluchátka. Pustila jsem si písničky a pobrukovala jsem si až jsem pomalu začala usínat....