Wolf Family (Dokončeno)

Kdo jsem?

Než otec odešel řekl "postarej se o svojí sestru, nechci aby se jí něco stalo. Zatím" Nick ke mě přiběhl, aby mi pomohl na nohy, ale odstrčila jsem ho. "Dřív nebo později bys na to přišla" řekl a spolu s ostatníma zmizel. Vstala jsem a začala utíkat z lesa domů tedy dá se tomu tak říkat. Nick běžel za mnou, ale pochopil, že potřebuju být osamotě.

Zamkla jsem se v pokoji. "Jsem vlkodlak. Jsem adoptovaná. Jsem sestra Nicka." začala jsem z toho šílet. Z očí mi teklo hromada slz.

Týden jsem nevylezla z pokoje. Řekla jsem, že mi neni dobře a tak mě omluvili ve škole. Za celý týden jsem se moc nevzpamatovala. Každou chvíli jsem brečela.

"Lucy máš tu navštěvu!" řvala máma ze zdola. Ve dveřích stál Alarik. "Jsi v pořádku?" zeptal se. "Ne nejsem" odpověděla jsem. Alarik vypadal trochu zklamaně.

"Ty jsi taky vlkodlak?" zeptala jsem se. "C-co?" zeptal se vylekaně. "Já jsem" řekla jsem. Alarik si stoupnul "cože?!" vyjekl. "Jsi nebo ne?!" zvážnila jsem. Alarik se provinile podíval na zem. "Ano jsem" řekl.

Nebyla jsem překvapená. "Nick je můj bratr" řekla jsem. Alarik zvedl hlavu a zaraženě se na mě podíval. "Jako vážně?" zeptal se. Přikývla jsem.

Alarik si sedl zpět na postel a koukal mi do očí. "Máš zapečeněné vlčí schopnosti. Poznám to, protože nemáš svítící oči máš je tmavé" řekl. Byla jsem smutná z toho co jsem se o sobě dozvěděla a asi to bylo hodně vidět, protože mě Alarik objal.

V tu chvíli mi opravdu došlo jak moc mi na něm záleží. Jeho objetí pro mě hodně znamenalo. Cítila jsem se v bezpečí.

Další den ve škole jsem si sedla jinam. Nechtěla jsem sedět s nim. Udiveně se na mě podíval, ale pak sklopil oči. Vypadalo to, že mu to je líto, ale přeci mi o tom měl říct. O hodinách mě pořád sledoval. Nekoukala jsem na něj. Cítila jsem jak se na mě dívá a čeká, že se podívám na něj.

Zazvonilo. Super! řekla jsem si. Rychle jsem šla odnést věci. Dalo se říct, že jsem ze školy téměř vyběhla. Chtěla jsem být co nejmíň s Nickem. Šla jsem tedy cestičkou vedle lesa. Jakto, že jsem o tom ani nevěděla? Jsem vlkodlak, ale nedokážu se proměnit. Alarik říkal, že má- a najednou mě někdo chytl za ruku a stáhl do lesa. Ze zadu jsem poznala, že je to Nick. Běžel strašně rychle a pevně mě držel.

Když jsme konečně zastavili sedla jsem si na mech. Popadala jsem dech. Nick mě pozoroval. V jeho očích jsem viděla spoustu nenávisti, že jsem měla strach aby mi něco neudělal.