Wolf Family (Dokončeno)

Jsem stejná a zároveň jiná

Probrala jsem se doma v posteli. Hned jsem se koukla na svuj krk, ale nic tam nebylo. Že by sen? Pomyslela jsem si. Šla jsem se převléct. Mamka mi připravila snídani a pak šla do práce. Táta šel něco zařizovat.

Seděla jsem na pohovce a přemýšlela co budu dělat. Přemýšlela jsem o svém otci a kdo je moje matka. Bylo to vše divné. Najednou zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít.

Přede dveřmi stál Alarik a vypadal trochu nervózně. "Ahoj" pozdravil. "Ahoj co tu děláš?" ptala jsem se a pustila jsem ho dovnitř. Sedl si na gauč. "Přišel jsem se na tebe podívat" řekl, ale nelíbilo se mi to. "A jak se cítíš?" ptal se. "Jsem v pořádku. Potřebuješ snad něco?" zamračila jsem se. "Ne. Hele tak ja půjdu ahoj" řekl a odešel. Nestihla jsem se ani rozloučit.

Co to mělo znamenat? Proč má takové starosti? Nechápala jsem to. Rozhodla jsem se projít a pročistit hlavu. Bylo příjemné podzimní počasí. Všude opadané barevné listy a čerství vzduch.

Přemýšlela jsem a tak jsem stratila pojem o času. Bylo půl desátý, ale nějak jsem to neřešila. Najednou jsem za sebou zaslechla něčí kroky, které zrychlovali. Místo toho abych utekla jsem zastavila jakobych to nebyla já.

Osoba za mnou běžela. Zničeho nic po mě skočil. Chytla jsem ho a přehodila přes sebe na zem. Co?! Jak jsem to udělala?!! Na zemi ležel Alarik s vytřeštěnýma očima. "To je zlé" šeptl si pro sebe, ale nějak jsem to zaslechla.

Zamračila jsem se. "Co tu chceš?". Pomalu se zvedl a oprášil. "Nic. Chtěl jsem tě obejmout" řekl, ale věděla jsem, že je to ironie. "Řekni mi pravdu" zvedla jsem obočí. Alarik se sebral a odešel. Co to s nim je?!

Šla jsem domů. Nedokázala jsem myslet na nic než na to jak jsem přehodila Alarika přes sebe. Nedokázala jsem to pochopit. Zalezla jsem si do sprchy a pak jsem šla spát.