Wolf Family (Dokončeno)

Jeho pravé já

Na hladině jsem zahlédla siluetu nějaké osoby a pak už jsem jen zaslechla šplouchnutí vody. Někdo pro mě skočil..

Pobrala jsem se na gauči přykritá dekou. Naproti gauči byl zapálený krb a na něm plazmovka. Místnost byla temná a bez oken. Koukla jsem se na hodiny, které ukazovali devět hodin.

Kde to jsem? Říkala jsem si a v tom jsem si vzpoměla jak jsem se topila ve vodě, ale to bylo jediný co jsem si pamatovala. Najednou se otevřeli dveře do obýváku a v nich stál Nick. Jako vždy s kapucou, která mi už lezla na nervy.

Sedl si na konec gauče zády ke mě. "Jsi v pohodě?" zeptal se. "Asi ano co se stalo?" zeptala jsem se. Jessina parta tě hodila do rybníka a tak jsem pro tebe skočil" řekl. "Moc děkuji. A kde máš rodinu?" zeptala jsem se. Nick vypadal překvapeně "jsou pryč" řekl. Bylo mi jasný jak to myslel.

"Jakto, že si vždy poblíž když jsem v nebezpečí?" ptala jsem se. Nick se zarazil. "No?" popohnala jsem ho. "No vždy jsem naštěstí šel okolo" řekl, ale já mu nevěřila. "Lžeš!" zvýšila jsem hlas. Nick se naštval. Vstal a byl na odchodu. Už tě nenechám odejít! Řekla jsem si.

Vstala jsem a bežela za ním. Skočila jsem po něm abych mu sundala kapuci, ale jeho nečekaná reakce mě překvapila. Otočil se a srazil mě na zem. Kapuce mu spadla a já byla překvapená a zároveň vyděšená. Svítíci zelený oči na mě hleděli. Byl v nich vidět vztek a překvapení.

Začalo mi to docházet. Rychlost. Síla. Oči. Byl všude kde já. Až do teď jsem na vlkodlaky nevěřila. Vstala jsem a začala ustupovat. "Počkej Lusy" řekl když jsem vyběhla z obýváku. Běžel za mnou, ale byl moc rychlí. "Nech mě!" zařvala jsem. Vyběhla jsem z domu a když jsem si byla jistá, že za mnou neběží otočila jsem se na dům.

Neviděla jsem ho a tak jsem si oddychla. V tom za mnou někdo šlápl na větvičku, která mě upozornila, že za mnou někdo je. Než jsem se stačila otočit tak mě někdo chytl a já omdlela.

Probrala jsem se doma ve své posteli. Bolela mě šíleně hlava a nic jsem si nepamatovala. "Co se včera stalo?" řekla jsem si. Šla jsem si vzít prášek na hlavu, který začal brzy působit.

Šla jsem ven kde jsem potkala Kony. "Ahoj Kony" pozdravila jsem. "Je ahoj Lucy" usmála se. "Kam jdeš?" ptala jsem se. "No chtěla jsem jít nakupovat"řekla. "Hele a nemůžu jít s tebou?" zeptala jsem se. Kony přikývla a usmála se.

Nakupovali jsme celkem dlouho, ale to mi nevadilo. Byla už celkem tma když jsme se vraceli z nákupů. Každá měla dvě tašky. Povídali jsme si o škole apod. Najednou jsem v dálce zahlédla Alarika a zamotala se mi hlava. Bolela mě jako kdyby mi do ní někdo kopal. "Lucy? Lucy!" řvala na mě kamarádka když jsem ztratila vědomí.