Wolf Family (Dokončeno)

Neopustím tě

"Takže je to moje vina" řekla jsem smutně. "Ne! To neni" vyjekl Nick. Stáli jsme před máminým hrobem. Byl hluboko v lese. Toto místo jsem, ale dobře znala. Bylo v mém snu.

Položila jsem na hrob růži a odešla. Bylo mi líto, že jsem ji neznala. Po tomhle všem čím jsem si prošla bych teď potřebovala její obětí.

Šla jsem domů. Přemíšlela jsem co bude dál. Nick a Alarik se hodně zblížili. Já jsem teď vlkodlak.

Volal mi Alarik jestli nejdu ven. Chtěla jsem se projít a tak jsem šla. Byla tma, ale to mi nevadilo. Přišli jsme k útesu ze kterého byl krásný výhled na měsíc.

"Víš Lucy. Naše smečka se chce přemístit. A tak tě dnes vidím asi naposled." řekl. "Co?!! To nemůžeš!" řekla jsem. Slzy se mi drželi na krajíčku. Pěvně jsem ho objala "To nesmíš!" řekla jsem potichu.

Objal mě. Nic neřekl. Šli vidět, že se mu nikam nechce, ale to mi nestačilo. Doprovodil mě domů. Nevidržela jsem to. Políbila jsem ho. Nebránil se. Ještě jednou jsem ho pevně objala a pak jsem sledovala jak mizí v dálce.

Lehla jsem si a se slzami jsem usnula. Vzbudila jsem se ráno. Musela jsem do školy i když se mi nechtělo. Nick byl se mnou. Držel mě na nohou. Chodila jsem ke skřínkám a vzpomínala na den kdy jsem Alarika viděla poprvé.

Ten úsměv, který patřil mě. Byl na mě hodný a zachránil mě. Na nic jsem nezapoměla je to jediná osoba bez které se nedokážu obejít.

Uběhl měsíc a já si zvykla na Alarikovo nepřítomnost. Byla jsem s Nickem a svýma kamarádkama, které ho zbožňovali. Byla jsem zase ta stará Lucy až na to, že jsem byla vlkodlak.

Šla jsem ze školy domů. Zničeho nic jsem si vzpoměla na Alarika. Zatřásla jsem hlavou. Doma jsem byla sama. Rodiče byli v práci, ale přesto jsem měla pocit, že tu sama nejsem.

Šla jsem do kuchyně abych si dala něco k jídlu. Vzala jsem si jablko. Zapla jsem si televizi. Ucítila jsem jakoby byl někdo za mnou. Otočila jsem se, ale nic.

Otočila jsem se zpátky. Přes skleněné dveře vedoucí na dvůr jsem uviděla stát nějakou osobu. Promnula jsem si oči a už tam nebyl. Šla jsem tedy na dvůr. Nikde nikdo. Někdo mě ze zadu popadl a překryl ústa abych nemohla řvát. Neměla jsem strach, ale lekla jsem se.

Pustil mě a já se otočila na osobu, kterou jsem nečekala. Rozbrečela jsem se když jsem uviděla Alarika, který se na mě usmívá. Skočila jsem na něj. Hned jsem ho políbila. Byl moje všechno. I přes to, že odešel jsem k němu nepřestala cítit to co cítím.

"Už tě neopustím"