Wolf Family (Dokončeno)

Jen ty a já

Vzbudila jsem se v jeho náruči. Díval se na mě. "Jsem zpět" usmála jsem se. Alarik mi úsměv opětoval. Odnesl mě až domů. Nick tam zustal a pomáhal ostatním.

Položil mě do postele. Sedla jsem si a zadívala jsem se do jeho krásných očí. Obejmula jsem ho a vzápětí jsem se rozbrečela. "Omlouvám se. Omlouvám se" šeptala jsem. Alarik se usmál "to je v pořádku" řekl.

Nevěděl, ale bohužel za co se omlouvám. Vytáhla jsem z kapsy nůž. Zamířila jsem na jeho záda. Nůž jsem prudce ohnala proti Alarikovi. Překvapeně na mě upřel pohled a pak se skácel k zemi.

V tom mě zlá Lucy propustila a odešla. "Co jsem to udělala?!" rozbrečela jsem se ještě víc. Do dveří vtrhl Nick a zadíval se na Alarikovo tělo a pak na mě. Vzal Alarika a odtáhl ho dolů na gauč.

"Neni mrtvý?" ptala jsem se s nadějí. "Né úplně. Je vlkodlak a tak snadno nezemře, ale..." odmlčel se "musíš ho přimět aby se napil tvé krve" řekl. Trochu jsem se zalekla, ale hned jsem vzala nůž a prořízla si žílu na ruce.

Sykla jsem bolestí, ale musím mu pomoct. Krev jsem vcucla a šla k Alarikovi. Políbila jsem ho a tím mu předala celý obsach krve v mých ústech.

Rána se začala pomalinku zacelovat. Sledovala jsem ho. Trochu mě zabolela hlava. Šla jsem si pro pití, ale podlomily se mi kolena. Čekala jsem na bolestiví dopad, ale někdo mě chytil. Alarik. Byl v pořádku a usmíval se.

Vstala jsem a zavrtěla hlavou. "Promiň. Nechtěla jsem to udělat ona-" nedořekla jsem to, protože mě přerušil. "Ty za to nemůžeš. Ty si mě zachránila." usmál se.

Neměla jsem slov. V padla jsem mu do náruče a následně jsem skočila pi Nickovi. Málem se neudržel. "Je tu ještě jeden člověk díky kterému jsme ti pomohli k návratu" řekl Nick.

V tu chvíli jsem nevěděla o kom mluví. Proměnila jsem se a kluci také. Cítila jsem se silná a plná energie. Dovedli mě za otcem. "Chci ti poděkovat" podívala jsem se na zem. "Nemusíš mi děkovat to já zavinil, že tě zla Lucy ovládla" řekl smutně.

Podívala jsem se na něj. "Ne. Tohle je má pravá podoba a já jsem spokojená. Děkuju" poděkovala jsem a následně jsem ho objala. Vypadal zmateně, ale pak mi objetí opětoval.