Hunger Games: Gloss

Patnáctá část

 Už víš, co budeš dělat, Glossi? A Glossí, myslíš, že se budeš líbit tvůrcům Her? Tyjo, ale Glossi, víš o tom, že půjdeš první? ...

Už mi to všechno začínalo lézt krkem. Všechno se teď točilo kolem soukromého vystoupení před těmi sašky, a já se snažil vymyslet, jak zamaskovat svou dokonalou úžasnost a dostat jen osm bodů. 

Dobře. To byl vtip. Tak dobrý, abych někdy vůbec dosáhl na desítku nebo dokonce jedenáctku (na dvanáctku ani nemyslím), opravdu nejsem. Možná mi bude dělat problém i těch hloupých osm bodů.

Pokud bych měl dělat něco, v čem opravdu vynikám, tak... No nevím, mezi tvůrci není žádná žena, to by mi neprošlo. Stejně tak pochybuji, že bych jim mohl ukázat, jak rychle jsem schopný vypít nějaký alkohol, v tomhle stejně exceluji nejvíc.

Bohužel, Blanket mi všechno tohle zatrhla. „Ne, Glossi," řekla mi. „Potřebuješ přesně osm bodů. Ani víc, ani míň. Jak to uděláš je už na tobě."

Takže je půl druhé odpoledne a všichni splátci netrpělivě čekají, až si mě tvůrci pozvou dovnitř. Všichni, kromě mě, protože nemám sebemenší ponětí, co budu dělat. 

Namatlám na sebe barvy a bude to. 

Máme prý dělat to, v čem jsme nejlepší. To jde těžko říct, zvlášť když jste tak skromní jako já. Co se týče zbraní, jde mi boj s obouručním mečem a jemu podobným zbraním. Vždycky jsem si přál umět s obouruční sekerou, ale nikdy se k tomu nedostal, takže to zůstalo jen takovým snem, stejně jako třeba šerm, který provozovali lidé ještě kdysi dávno před Panemem. Nemyslím, že by to bylo něco pro mě, ale líbí se mi to.

Meče ani sekery ale nezabírají v mém srdci žádné pořádné místo. To až kopí, halapartny, vrhací oštěpy a jim podobné výstřelky. Aach. Možná bych mohl udělat něco s nimi. Třeba jako hodit pár oštěpů a... 

No jistě!

*****************************************************

„Tak co, Glossi, kolik si tipuješ?" ptá se natěšeně Beatrice u televize. Asi budu upřímný. 

„Tak sedm, možná osm, nebylo to nic moc," pokrčím rameny.

„Jo, asi máš pravdu, taky tak nějak."

Začíná mi připadat nějaká divná, taková... přátelštější. Určitě něco plánuje. Nebo jsem jen já paranoidní - kvůli ní. 

„Uvidíme, děti," zavrká Luria a já sebou při tom oslovení cuknu. Brr. Vždyť se za chvilku budeme masakrovat, a ona nám říká děti. „Už to začíná." 

Ze začátku nám tam Caesar něco povídá, nevěnuji tomu pozornost, a potom se přes celou plochu obrazovky ukáže tabulka, která obsahuje naše křestní jména, fotky a je uspořádaná po krajích. Je to pořádně křečovité a nepřehledné, jenom doufám, že to v nejbližší době změní. 

Začíná se - překvapivě - mnou. Na fotce vypadám dost dobře, ale tak nějak nelidsky, zřejmě mě dost upravili. No ale upřímně, dokud vypadám dobře, tak mi to nevadí, protože přece nemůžu vědět.

Už jsem se někdy zmínil, že nesnáším všechny ty chvilky napětí? Protože nesnáším. Dost nesnáším. Je to pro mě vždycky celá věčnost a přesně to mě deptá.

Tam tada dá, osm.

Mohl bych se poplácat po rameni, splnil jsem úkol. Jsem na sebe dost pyšnej!

Beatrice osm, Tade deset, Cinder osm, Greg a Lesley devět a zbytek katastrofa. Nic zvláštního, řekl bych. Možná, že asi dva splátci dosáhli na sedmičku, ale nevím přesně kdo. Páni, měl bych možná začít věnovat pozornosti i ostatním a ne jen sobě! Ale to bych zřejmě nebyl já.

„Nedopadlo to špatně," chválí nás Priscilla, ačkoliv na ní jde vidět, že čekala něco víc. Nemám jí to za zlé, taky by se mi líbilo lepší skóre, třeba tou devítkou bych nepohrdl, jenže příkazy byly jasné a já jim prostě nemohl odporovat. Pořád se bojím, co si na mě nachystali, že mi to nechtějí říct hned teď. Možná bych se mohl zeptat... potom.

Chystám se říct, že bychom naše závratné úspěchy mohli nějak oslavit, ale Beatrice mě předbíhá a ptá se mě dřív. Beatrice. Už zase ona. Skutečně je teď nějaká divná. Vůbec se mi to nelíbí a začínám z ní mít trochu strach.

O něco větší strach mám ale už teď ze zítřejších rozhovorů.

________________________________________________________________

pa: Po dlouhé době se vracím s novou částí, která je možná trochu hektická a divná, ale i přes to doufám, že vás nezklamala, i když si sama myslím, že po takové době jsem mohla přijít s něčím lepším. :D