Hunger Games: Gloss

Třetí část

Pořádně si prohlížím oba mé mentory. Páni, mám to celkem štěstí. Blanket je typická ženská z prvního kraje s blond vlasy, dobrou postavou a zelenýma očima. Může jí táhnout na třicítku, ale vypadá vážně a svěže a pochybuji, že je celá naplastikovaná. Ideální osoba na vyjednávání se sponzory.

A Roster... To ani nemusím řešit. Autorita, respekt, moudrost a další ctnosti v jedné osobě.

"Takže abychom začali," promluví Blanket. Má dost zajímavý hlas. Začínám za ni být vděčný. "Glossi, kolik ti vlastně je?"

"Osmnáct," přiznávám.

"Fajn. Ta dívka v publiku, víš, ta blondýna, kdo to byl? A jaký má pro tebe význam?" ptá se dál. Není to výsměch, je to prostě... zjišťování situace.

"Je to moje sestra. Mladší sestra," ušklíbnu se.

Blanket se uchechtne a Roster má na tváři široký úsměv. "Chápu potom proč ses smál," řekne a já se musím přemáhat, abych se nezačal smát znova.

"A s ní souvisí to, proč ses teď přihlásil, že je to tak?" ptá se mě Roster.

"Víte... je to těžké," hlesnu tiše. Jestli Cashmere pořád plánuje to, co plánuje - a hluboce doufám, že ne - tak bych jí tím mohl uškodit, když to řeknu. Hodlám tedy hrát ztracenou duši.

Oba dva se na mě tázavě podívají. Nevěří mi nic z toho, co říkám. Pak se ale Blanket zhluboka nadechne a vymění si pohled s Rosterem. Vypadá to, že... přiznám se, že ani zdaleka netuším, jak to vypadá.

"Víš Glossi... máme pro tebe připravenou jednu strategii, ale je dost riskantní a navíc si nejsmejistí, jestli ji zvládneš. Takže mě teď nech ti ji říct. A prosím žádné přerušování, jo?"

Významně se na mě podívá a já kývnu hlavou, jakože tomu rozumím. Nejsem přece blbec.

"Určitě sis všiml, že ve hrách má každý svou strategii. Někteří se sice tváří že ne, ale to je taky strategie. Vyhraje ten, kdo si to nejlíp naplánuje nebo má holt štěstí. Tady s Rosterem jsme jako mentoři spojení už nějakou dobu a máme vymyšleno plno strategií. Například taková Priscilla, ta měla taky naši strategii. Nebo Crownden, jestli si ho ještě pamatuješ. On sice nevyhrál, ale dostal se do finále, kde už je to na štěstí. Bohužel," pokrčí rameny, i když vidím, že je jí nějaký Crownden úplně ukradený.

"Víš, už dlouho si tu skladujeme jednu věc, kterou bychom chtěli hrozně moc použít na nějakém splátci. Je to dost riskantní a musíš splnit určitá kritéria, ale výsledek bude stát za to. Věř nám," pokračuje Blanket. Potom se podívá na Rostera. Dochází mi, že teď bude mluvit on, tak se otáčím obličejem k němu.

"O tebe jsme si řekli sami. Už na Sklizni jsme viděli, že jsi ten pravý. Navíc to, že ti je osmnáct, nám bude jenom hrát do karet..."

"Sakra! Řekněte mi už rovnou, o co jde?!" vybuchnu zničehonic a zvednu se od stolu. Páni, tohle jsem nečekal. Jsem svým činem překvapen stejně jako ostatní dva v místnosti. Odkašlu si, vykašlám ze sebe krátkou omluvu a sedám si zpátky za stůl. Všechno tohle mi připadá hrozně trapné.

"A tohle zase bere vážně a neřehtá se. Je ideální."

Seknu po Rosterovi pohledem. Asi bych mu něco hnusného i odsekl, ale on vypadá, že bude mluvit dál.

"Takže Glossi. Jsi dobrý herec. Všechno rychle pochopíš a zvládneš to... snad. Naše strategie zní následovně: stane se z tebe průměrný splátce. Žádné jedenáctky nebo nedejbože dvanáctky, průměrná osmička až desítka. Žádný neohroženě zabíjející stroj. Ne. Nic takového. Průměrňák. Ale jenom pro ostatní. Ty se totiž zbavíš profi hráčů, kterých je letos jak máku. Ale postupně, aby neměli sebemenší podezření. Rozumíš?"

"Hue... Huh...?" vymáčknu ze sebe a tupě na něj zírám. Proboha...? Potřebuji čas, abych to vstřebal.

Roster po mě střelí pohledem. Ten jeho pohled je doopravdy děsivý. "A teď vážně.! Nedělej, že tomu nerozumíš."

"Ok, rozumím tomu. Jenom mě to trochu vyvedlo z míry," přiznávám.

"Věřím, že to zvládneš," usměje se na mě zářivě Blanket. Budu tedy taky věřit, že to zvládnu...