Hunger Games: Gloss

Pátá část

Dlaní si přejedu po holeni pravé nohy a šokovaně zjišťuji, že mě zbavili minimálně poloviny mého ochlupení na nohou. Nemám sice nohy úplně holé a hebké, ale pořád je to extrém. Já jsem si nohy nikdy neholil, nejsem přece holka, a teď si připadám hloupě. Jako oškubaná slepice... teda spíš kohout.

Zahýbu prsty na nohou. Docela mě překvapuje, že nemám nalakované nehty, když už mi částečně oholili nohy a nechci-se-zmiňovat-co-ještě. Abych nezapomněl, upravili mi i obočí do příslušného tvaru. Není tady zrcadlo, takže nevím, jak hrozně vypadám po všech těch kúrách a úpravě do požadovaného vzhledu.

Přes chvíli ti tři exoti odešli. Pochytil jsem od nich něco jako "přijde", "hotovo", "vizážistka" a "nádhera". Vyvodil jsem si z toho, že oni už se mnou skončili, protože už na mě není co trhat.

Nějakou dobu tam jenom tak sedím a houpu nohama, abych se zabavil, když za sebou konečně slyším kroky. Je to ženská, to poznám podle klapání podpatků. Nejsem si jistý, jestli mám být nadšený nebo zděšený. Co když mě bude chtít oškubat úplně?

"Zdravím tě, Glossi," říká a já se pomalu otáčím směrem k ní. "Přímo záříš, přípravný tým na tobě odvedl skvělou práci."

Nelíbí se mi. Má ošklivý hlas a nezdravě bledou pleť. Když k barvě její pleti ještě kontrastují černé vlasy, tak to vypadá doopravdy strašidelně. Na první pohled jde vidět, že ona zatím mi jménem neznámá vizážistka má v oblibě hady. Soudím tak podle kontaktních čoček, prstenů, šatů se vzorem hadí kůže a celkově hadími doplňky nešetří. Zajímalo by mě, jestli má i ten rozeklaný jazyk jako had a jestli je jedovatá.

"Dě... Eh, byli milí. Jak se vlastně jmenujete vy?" ptám se uctivě, aby se neřeklo, že jsem dost dobře nehrál roli sympaťáka Glossíka a pokazil si reputaci už prvním rozhovorem. Nevím, jestli je vizážista taky nějak spřáhnutý s mentory, každopádně nebudu riskovat prozrazením.

"Lajka. Možná ti to jméno něco říká, možná ne. Málokdo zná pravý význam toho jména, ale na tom teď nezáleží. Tvořím tým s Tarrasem, který má na starost tvou krajanku. Nevím, jak se jmenuje, ale o tom teď nemluvíme. Nemusíš se přede mnou nijak přetvařovat, vím o tvé strategii, mluvila jsem s Blanket. S Tarrasem jsme vám navrhli kostýmy a musím říct, že... Prostě uvidíš. Teď slez dolů a sundej si to oblečení, musím se podívat na materiál, který mám k dispozici."

Její řeč je tak monotónní, že kdyby neměla takové pisklavé "s", tak bych přitom usnul. Až po nějaké době, kdy je zticha, mi dochází, že po mně něco chtěla. Seskakuji dolů na nohy přihlouple se usměji, když si sundávám nějakou tu zástěru, co na sobě mám.

Lajka si upraví vlasy a začne chodit kolem mě. Prohlíží si mě rentgenovým pohledem a trvá jí to celkem dlouho. Skoro začínám mít obavu, že počítá, jestli mám v těle správný počet kostí. 

Nakonec se však narovná, podruhé si upraví vlasy a zvláštně se pousměje. "Výborně. Dali mi opravdu skvělý materiál k práci!" zvolá nadšeně. Ona z toho možná je nadšená, ale já si připadám jako zelenina, kterou se kuchař právě chystá nakrájet a servírovat na talíři.

Donutím se usmát se, i když je to přirozené asi jako Kapitol. Lajka dlouhými kroky přechází ke dveřím a když už je u nich, tak se zarazí, jako kdyby si vzpomněla na něco a chtěla se přesvědčit, že tpc nezapomněla. Otočí se a pohledem přelétne přes místnost, načež se zastaví u mě. Podiveně zdvihne jedno obočí a zamrká. Zrovna jsem na sebe natahoval zpátky tu zástěru.

"Oh!" unikne jí zakryje si rukou ústa. "Skoro jsem na tebe zapomněla! Pojď za mnou, najíme se a potom ti ukážu tvůj kostým na přehlídku."