V ZAJETÍ ČASU

Prolog

Víte co mě štve a někdy i děsí? Když se řekne o dívce, že je vědkyně, všichni si představí ušmudlanou holku s brýlemi a slepenými vlasy. Holku, která o sebe nedbá a ... jednoduše smrdí. Taková opravdu nejsem! Nesmrdim! Hygienu dodržuji, čistím si zuby a dvakrát denně se češu. Je pravda, že v mém věku se dívky už dávno líčí, ale ... mě to nebaví a taky nejde. Spíš to druhý. Kluci se o mě moc nezajímají, ale já jsem sama se sebou spokojena. Mám ráda svoje světlé hnědé vlasy s kombinací mých tmavě zelených očí. Také jsem vděčná za svoje dlouhé řasy. Ušetří mi to starosti s řasenkou a takovými těmi ostatními věcičkami. Postavu mám normální, ani ne vyhublou, ani moc oplácanou. Takže je jasné že já nesmrdím!

Z těch co znám, mi nejvíc smrdí Tayler Speer. Boháč a snob, snad největší tady z Chesteru. Vážně, nikdo v Chesteru není tak nafoukaný jako on... Samozřejmě, že nesmrdí, jako že by páchl, ale nemám ho ráda. Nedá se říct, že bych ho přímo nesnášela. Za to psychické vysilování mi nestojí. Ve třídě se se mnou dělí o první místo. O místo nejlepšího žáka a ano, on se dělí se mnou, ne já s ním! Nevím, proč musíme být spolu ve třídě? Mohl jít dělat jiný obor na Mount Edenově střední, třeba zahraniční obchod. Možná bych si už za ty tři roky měla zvyknout na jeho přítomnost a srovnat se s tím, že si prostě vybral obor chemie a věd stejně jako já a dalších dvacet studentů. Vlastně o něm skoro nic nevím, jen to, že je mu devatenáct stejně jako mě. Mám dokonce pocit, že je o nějaký ten měsíc starší.

Jeho problém je, že si nikoho nepouští k tělu a chová se arogantně. Kdyby nebyl idiot, mohl by mít každou holku( kromě mě samosebou ). Musím uznat, že v prváku mi připadal velice přitažlivý. Líbili se mi jeho krátké kaštanové vlasy vyčesané nahoru, i když takhle to nosí skoro všichni, u něj mi to připadalo originální. Do toho jeho teplé oříškové oči, které však vždy zablesknou tím svým povýšeneckým pohledem a teplo vystřídá zima. Stačí jeden jeho pohled nebo jedno uštěpačné slovo a z dokonalého kluka se stane ten poslední, s kterým byste chtěli prohodit byť pár slov.

Když jsme byli v prváku na adapťáku, navštívili jsme bazén. Když si sundal triko a převlékl do plavek, všechny holky kolem omdlévaly. Běhaly za ním jako blbé káči. Kdybych nebyla tak hrdá a nevážila si sama sebe, běhala bych taky, protože jeho tělo bylo teda výstavní. Neměl takový ty extrémní svaly, ale přirozeným cvičením dobře vyrýsované a to se mně líbí víc. Okukovala jsem ho, ale to bylo vše.

Mamka vždycky říká, že tihle kluci se neumějí k holkám chovat a táta jí v tom podporuje. Táta jí podporuje úplně ve všem, aby se nemuseli hádat, protože mu vyčítá, že celé dny tráví v té své laboratoři. Je jasné, že tyhle vědecké schopnosti mám po něm, a proto jsem jeho miláček. Dalo by se říct, že mám před sourozenci menší protekci, i když jsou ještě malí a ten starší žije v Kanadě. Trénuje se na hokejistu a vždy, když nám pravidelně posílá textovky, - nejspíš se mu stýská a to je tam už nějaký ten rok - že jednoho dne, až si pustíme televizi, uslyšíme jak slavný útočník Elliot Littleton vyhrál celý zápas. Přeju mu to, ale taky mi chybí. Byla jsem na něj zvyklá, na mýho staršího bráchu, který zmlátil už dva kluky, kvůli kterým jsem brečela. Ještě že neví o Speersovi, jinak by už byl mrtvej.

Ti dva mladší jsou dvojčata, Edgar a Abbey. Je jim šest let a jsou děsně hyperaktivní. Pořád někde spolu lezou. Jejich sourozenecké pouto je silné, což jim někdy i závidím. Ale nejsem nijak méně oblíbená, protože já mám zase silné pouto s tátou, i když ho všichni mají za blázna, já ho mám za nepochopeného génia. Génius nemůže být normální pro ostatní, když jeho mysl je několikrát vyspělejší než ta jejich. Každé odpoledne po běhání chodím za ním do laboratoře a pomáhám mu. Občas si i něco vyrobím. Jsou to především zlepšováky pro zvířata, protože zvířata miluju. Posledně to byl motorový tenisák pro Roxy - to je naše fena Zaltého retrívra - a děsně se s ním vydováděla.

Mamka je kuchařka v obyčejné restauraci. To však neznamená, že není ta nejlepší na světě! Miluju její Salát Caesar, ale nejsem vegetariánka, to fakt ne. Bez masa bych asi nedokázala jíst tak, aby mi to opravdu chutnalo. Stejný pocit jako maso mi také dokáže udělat zelenina - ta od mamky určitě - jak je tak lahodně čerstvá... to zkrátka umí udělat jen Lillian Littletonová. Ale zkrátka maso je maso.

Mám docela početnou rodinu a nejsme nijak zvlášť bohatí. Oblečení mám málo, protože mi záleží především na kvalitě a ne na kvantitě. Přesto se najdou holky, které se mi smějí. Myslela jsem si, že když si koupím moderní a pěkně drahé - pro nás - oblečení, zapadnu. Kdepak, oni si najdou něco jiného. Smějí se mi, protože toho oblečení mám málo. Většinou, když mě nějaká z těch pipinek ponižuje, pustím si sluchátka do uší. Hudbu miluju a poslouchám při každé příležitosti. Obvykle pouštím Spotify nebo jen tu co si stáhnu. Každopádně tenhle způsob ignorace pomáhá. Pak je tu ještě jeden způsob, můj méně oblíbený. Začnu s ní argumentovat, jenže to se vážně nedá. Najednou v debatě změní téma na to, co se mi třeba stalo před rokem nebo prostě odsekne: ,, No tak vidíš. " A začne se zase příšerně smát i s tou její gardou klonů.

Celá ta její garda je odbarvená, má růžové gelové nehty a když vejdou do třídy dostanete facku od Calvina Cleina. Minule mě to vážně málem porazilo. Ke všemu se všechny jmenujou Brianna nebo Madison, takže použít slovo klony bylo nanejvýš vhodné. Vždycky se uklidňuji tím, že si řeknu: ,, To oni mají nudnej život a proto pohoršují a probírají ten můj. Ale ať si probírají, protože já... já mám ten nejskvělejší a nejzábavnější život plný nových objevů.

A to jsem ještě nevěděla, jaký objev na mě čeká..