V ZAJETÍ ČASU

2. Kapitola

    ,, Je tu někdo? " křikla jsem do bytu. Kromě Roxy, která se ke mě přiřítila, mi neodpověděl nikdo. ,, Nazdár! " uvítala jsem se s ní a podrbala ji za uchem. ,, Jen se převleču. ". Každý den po škole chodím běhat s Roxy do parku. Zbožňuje to. Vyndala jsem si ze skříně už předem připravené Adidas legíny a tílko. ,,Radši si přes něj vezmu ještě mikinu. " usoudila jsem a hodila ji přes sebe. Nerada bych dostala rýmu v létě. To by bylo vážně trapný. 

     Roxy už pokňourávala u dveří a vrtěla ocasem. ,, No vždyť už jdu. " pohladila jsem ji a otevřela dveře. ,, K noze Roxy! " okamžitě poslechla a když jsme přešli přes silnici, byli jsme v parku, takže tady jsem ji dala volno a ona běžela vedle mě. Její zlatá srst plula vzduchem a stále se mnou držela krok. Většinou běháme tak tři čtvrtě hodiny, ale dneska to budu muset ukrátit jen na půl, protože musím ještě spravit toho robota.

     V parku běhalo celkem hodně lidí, skoro jako každý den, protože tenhle park je pro běhání úžasný. Košatou alejí stromů kolem zelených plání pro relaxaci, kde jsou většinou pikniky a okolo jedné části protéká řeka. Je to nádherný přírodní park. Mám to tady ráda a Roxy taky. 

     Doběhli jsme obě udýchané. Sešla jsem po kamenných schůdkách až těsně k hladině řeky a jen se dívala. Roxy mezitím skočila do vody a chladila se. Poslouchala jsem řeku a zvuky kolem. Tohle mě dokáže vždycky totálně uklidnit. Uvolnila jsem se a lehce zavřela oči. Zlatavé světlo mi pronikalo skrz víčka a já nabírala jeho energii.

     ,, Máš hezkýho psa. " promluvil někdo vedle mě. Nechtěla jsem se z toho krásného transu vytrhnout a tak jsem neotevřela oči a dál si užívala. Bylo mi jedno, že je ten hlas neznámý a že se na mě teď pravděpodobně kouká. Bylo mi to jedno až do té doby, než si odkašlal. ,, Jsem Aaron. " představil se a podal mi ruku. Tak nezdvořilá zase nejsem a tak jsem otevřela oči a podala mu ji taky.,, Kaylee. ". ,, Jsi tu každý den. " zprvu jsem myslela, že je to otázka, ale pak mi došlo, že mi to oznamuje. ,, No.. Jo. Ty taky? " já jsem se ale zeptala, protože jsem si ho nikdy nevšimla. ,, Jo. Líbí se mi tady, jak je to tu ... čistý. " zamlouval se mi. Byl to urostlý vysoký kluk s černými vlasy a skoro stejně zelenýma očima jako já. Musím říct, že byl fakt pěkný. ,, Na jakou chodíš školu? " zeptala jsem se, protože u nás jsem ho neviděla. Zasmál se. Nechápala jsem, co je na tom k smíchu. ,, Ne, nestuduju.. už. Je mi dvacet jedna. ". 

,, Můžeš jít na vysokou. "

,, Jo, jenže já nechci. Myslím si, že učení je ztráta času. Samotnej život tě toho naučí víc. "

,, To nemusí být až tak pravda. "

,, Je to věc názoru. "

,, Přesně tak. "

Chvíli na mě zíral a pak prohodil: ,, Musíš mít vždycky poslední slovo. " opět to nebyla otázka, ale měla jsem sto chutí na ni odpovědět. Nebylo mi příjemné, jak na mě zíral. Nejsem na to zvyklá. Místo toho jsem řekla: ,, Už musim. Měj se. " vstala jsem a otočila se. ,, Budeš tu zítra? " nezměnila jsem směr chůze a jen za ním křikla: ,, Možná. ". Roxy mě už doběhla a celá mokrá klusala vedle mě. ,, Zase tě budu muset koupat. " postěžovala jsem si. 

     Bylo půl čtvrté a mamka s dvojčaty byla doma. ,, Ahoj! " pozdravila jsem všechny najednou. Z kuchyně jsem odpověď dostala a od Abbey také, jen Edgar se ke mě přihrnul. ,, Kaylee! Kaylee spravila jsi ho? " ptal se nedočkavě. ,, Teď půjdu za tátou do laborky a tam ti ho spravím. " ujistila jsem ho. ,, A vylepšíš! " znělo to jako varování. Jen jsem se na něj usmála a běžela se převléknout a vysprchovat. Máme jen jednu koupelnu vedle kuchyně a můj pokoj je od ní nejdál, takže vždycky musim zabalená v ručníku jít přes celou chodbu. Celkem nepohodlné. Vsadila bych se, že někdo jako třeba Speer mají koupelnu hned vedle svého pokoje. Víte, Tayler Speer a jeho matka jsou dost bohatí. Mají velkou světle oranžovou vilu na kraji města. Někdy přemítám nad tím jak je život děsně nefér.