V ZAJETÍ ČASU

26. Kapitola

     Probudila jsem se a venku pršelo. Kupodivu mne to nezamrzelo, když by mělo svítit a hřát slunce, jak se na 5. července sluší a patří. V pokoji panoval příjemný chlad a byl o to přijemnější, když mě zahřívalo Taylerovo tělo. Spal. Aby ne, když budík ukazoval 6:58. Prohlédla jsem si ho a nedokázala se odtrhnout. Proč se na něj dívám? Tohle přeci ve filmech mají dělat kluci. Možná bych to neměla dělat, ale když jsem ho tak sledovala, bylo mi dobře. Jako když se vám v uších rozezní ta nejlahodnější hudba, kterou si dokážete představit a rozlývá se celým tělem. Měla jsem chuť znovu zavřít oči a jen tak si vychutnávat jeho přítomnost. Dvojčata jsou doma s Lenou a já ji slíbila, že přijdu brzy ráno. Možná bych tu mohla zůstat ještě půl hodinky, ale bylo mi jasné, že by to uteklo hrozně rychle a odchod by byl možná ještě těžší než teď. Bude lepší, když zmizím hned teď. Pomalu jsem se odsunula ke kraji, aby se postel co nejméně prohnula. Dnes jsem si boty vzít nezapomněla a tak jsem se potichounku vyplížila z pokoje. S posledním ujišťujícím pohledem, že není vzhůru, jsem zmizela.

     ,, A to jste se jako jenom líbali? " kulila na mě oči. Musela jsem nad ní těmi mými protočit. ,, Že to říkáš zrovna ty... Kdy jsi měla naposledy kluka? " posměšně se na mě zazubila. ,, To, že jsem neměla tolik kluků neznamená, že bych nevěděla co s ním dělat. " až moc přehnaně na mě mrkla. Musela jsem se zasmát. ,, To byl vtip, že jo? " usrkla si z kafe než odpověděla. ,, Jo. " znovu jsem se rozesmála. Typická ironická Lena. To že tu teď se mnou byla mi neskutečně pomáhalo. ,, Co myslíš, že udělá až se vzbudí a ty nikde? " při pomyšlení na Taylera, jsem se musela uculit. ,, To mě taky zajímá... " pečlivě si mě beze slova prohlížela. Tak zkoumavě, jakoby jí v hlavě právě probíhal sken mého mozku. ,, Co je? " zeptala jsem se, když už to na můj vkus trvalo moc dlouho. ,, Měli byste spolu chodit... " a znovu si usrkla. Nad touhle myšlenkou jsem měla chuť se začervenat. Chtěla jsem se uzavřít ve svých myšlenkách společně s Taylerem, když mi můj mobil málem vyletěl díky vibracím z ruky.

Tak můžu stihnout ještě večerní letadlo v půl dvanáctý. Aaron xxx

     ,, Co je? " zeptala se zděšeně, když viděla můj výraz. Obrátila jsem na ní display a její výraz se rázem protáhl do toho samého jako můj. ,, Tak mu napiš, ať letí tim dalším! " odpověděla rychle. ,, Jo! To vůbec nebude podezřelý. Hele Aarone, sice se na tebe těším a každej večer ti posílám srdíčka, ale leť o den dýl, víš nechci to uspěchat? " moje obočí vystřelilo až k vlasům. Uraženě si založila ruce na prsou a hluboce se opřela do židle. ,, Tak co teda napadá tebe? " dvěma prsty jsem si začala masírovat spánky. ,, No nic... Přijede už dneska. " chtělo se mi začít brečet. Kdysi jsem měla Aarona tak ráda a stále mám, ale nechci mu ublížit tím, že budu s Taylerem. Chci být s Taylerem. Vlastně nevím co chci. Tenhle zmatek mě doháněl k šílenství. ,, Co mam dělat? " podívala jsem se na ni se zoufalstvím. Pomalu se ke mně naklonila a chytla mě za ruku. ,, Nebrat ohled na druhý. " její rada byla jasná a logická, ale pro mě až moc krutá. Přes to všechno jsem kývla.

     Lena už dávno byla pryč a já se s dvojčaty dívala na pohádku v obýváku. Bylo po čtvrté odpoledne. Edgar mi ten výstup odpustil, ale bylo ještě trochu cítit, že si není jistý co ode mě čekat. Celý dnešek pršelo, takže jsem ani nemohla vzít dvojčata ven. Abbey se stejně moc nechtělo a Edgar dělal neviditelného. Teď už po obědě pomalu oba usínali. Upřímně, u Ledového Království usne každý.

Tay: Tak ty jsi takhle zmizela jo?

Já: To jsi na to přišel až teď? Promiň jestli tě teda budim.

Tay: Jsem vzhůru už od devíti, ale neměl jsem čas napsat.

Já: Aha...

Tay: ...