V ZAJETÍ ČASU

8. Kapitola

     Šťastně jsme si to s Aaronem vykračovali po parku a já na nic nemyslela. Zapomněla jsem na všechny svoje problémy a povinnosti. A taky jsem zapomněla na Miley. Připomnělo mi to varovné vřískání mobilu, ze kterého se ozvala natěšená Miley.

,, Čaukýs! Tak kdy přijdeš? " pištěla šťastně.

,, Jó... no já... " nemohla jsem ze sebe samým zaskočením nic dostat.

,, Nezapomněla jsi... že ne? " 

,, Ne! Jen jsem přemýšlela nad tím, kdy přijdu. " 

,, Aha..., " nevěřila mi, ,, no a kdy teda přijdeš? "

,, Tak za půl hoďky? " 

,, Okay! Tak pa a nedávej si na čas! " pokárala mě, protože jsem proslavená pozdními příchody.

      ,, Nech mě hádat. Miley? " optal se. ,, Jo. Šlo o to, že dneska u ní přespávam. " podle jeho šibalského výrazu jsem dodala ještě pár vět: ,, U ní... V jejím pokoji a na okna necham přitlouct trámy. " upřímně se zasmál. ,, A dveře ne? " zažertoval, ale v tu chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad na ještě lepší zabezpečení. ,, Opovaž se chovat .... prostě ať nic nepozná. " jako lusknutím prstu mu zmizel úsměv ze rtů. ,, Nechceš aby to někdo věděl... " věděla jsem, že tohle nevede k ničemu dobrému a tak jsem mu rychle skočila do řeči: ,, Ne někdo. Miley. Nechci, aby věděla, že... no prostě by to neskousla, zvlášť když se nemáte rádi. " najednou se mu rozzářily oči a udělal krok ke mně. Byl tak blízko, až se mi z toho točila hlava. ,, Co nechceš, aby věděla? " chtěla jsem uhnout pohledem, ale hlavu jsem měla v úrovni jeho hrudi. ,, Že mě balíš. " řekla jsem a snažila se znít co nejméně rozhozeně. ,, To ty jsi mě vzala za ruku. " usměje se a stále je těsně přede mnou. Udělala jsem malý krůček od něj a založila si ruce v bok. ,, Mam ti snad připomenout dnešní ráno? " Ha! Dostala jsem ho! Víte, já hrozně ráda vyhrávám a nesnáším prohru.

     ,, Na to se nedá zapomenout. " přiloží si ruku na srdce a podívá se k obloze. Komediant. ,, No já na to rozhodně nezapomenu a budu se z toho dostávat alespoň tak týden. " zasmála jsem se tomu co jsem právě řekla, ale ne moc nahlas. Jinak já se moc ráda směji svým vtipům. ,, A teď už musim jít. Za půl hodiny tam mam být. " 

,, Budu se těšit. " zamával na mě a zasmál se. Sama se tomu musím usmát, protože je to hrozně hezký, i když se děsně stydím a jsem v jeho přítomnosti nervózní. Děsí mě to, že tam bude, ale ještě víc mě děsí, že se těším víc na něj než na Miley...

***

     ,, Ahoj! " vykřikne a za chvilku jsem zmáčknutá v jejím obětí. ,, Na.. Zdar. " odpovím přiškrceně. Až po dlouhé chvilce mě pustí a vezme jednu tašku, se kterou peláší do svého pokoje. Aarona jsem tady ještě nespatřila. Uklidnilo mě to a zároveň zklamalo. Přeci jen - i když se tak netvářím - se mi to jeho dorážení líbí. Ani si nevzpomínám, kdy jsem povolila. Kdy jsem dovolila, aby se mi zapsal do srdce. Možná ten večer v parku, kdy - jako jediný - mě vyslechl. Nevím. 

     ,, Zavři, prosím tě. " položila moji tašku vedle postele. Miley má pokojík lépe vybavený, než já, ale nejsou bohatší. Je to tady samá stylová dekorace. Ruční výroba. Mileyina výroba. Dokonce i těch pár obrazů, co jí tu visí, namalovala sama. 

     ,, Tak, co budeme dělat? " sedne si energicky na postel a čeká na nějaký nápad. ,, To nevím... Kde je Aaron? " nad mojí otázkou zkroutí obočí. ,, Myslim, že šel do města... Proč se ptáš? " A teď dělej! Mysli! ,, No, aby nás nerušil. " vypadá, že mi to zbaštila. ,, Neboj, pak zamknu. "