V ZAJETÍ ČASU

10. Kapitola

     Probudila jsem se do pozdního rána. Bolela mě hlava a celý pokoj se mi zdál až příliš přesvícený a často jsem musela mrkat, abych viděla ostře. Kocovina. Ach ne.. Nepamatuji si, co jsem včera vyváděla a myslím si, že je to tak lepší. Víčka jsem měla ztěžklá a občas mi ostře rýplo v hlavě.

     ,, Dobré ráno! " ozvalo se vedle mně. Ani jsem nebyla překvapená, že je to Aaron. Už jsem si na jeho neustálou přítomnost zvykla. Jelikož je dneska pátek a zůstávám tu přes celý víkend, tak se už psychicky připravuji.

     ,, Ahoj.. " řekla jsem chabě a znovu si položila hlavu do měkkého polštáře, který mou hlavu krásně obalil svým teplem. Bylo to jako pomalu uložit kámen do vaty, neskutečně příjemné a bolest se zdála snesitelnější. Cítila jsem, jak se mi celé tělo uvolňuje, každý sval, cítila jsem jak usínám, když mě '' někdo '' dloubl do ramene. ,, Co děláš? " zavrčela jsem na něj a malinko pootevřela jedno víčko. Ležel vedle mně a se zářícíma očima se na mě usmíval. Vypadal naprosto normálně. ,, Tobě neni špatně? " podepřel si hlavu dlaní a stále do mě upíral svoje oči. ,, Asi jsem neměl tolik jako ty. " To asi fakt neměl.. Očividně. Bylo mi hrozné horko a tak jsem si deku posunula dál k pasu a spokojeně se zavrtěla.

     Když jsem se znovu podívala na Aarona, jeho pohled směřoval kamsi níž pod můj obličej. Pochopila jsem a rychle se zakryla. ,, Co.. Se.. Tu.. Dělo? " propalovala jsem ho podezíravě. ,, A nečum na mě tak! " na to se jen rozesmál. ,, Nemusíš se cítit trapně, protože včera večer- " Ne, ne, ne, ne, ne! Musela jsem mu skočit do řeči. ,, Á! Bla bla bla! Nechci nic vědět! " vyběhla jsem z pokoje obalená dekou. Mířila jsem si to do koupelny, když jsem otevřenými dveřmi nahlédla do prázdného Aaronova pokoje, který by neměl být prázdný. Měla by tam spát úplně vyřízená Miley. Nikdo tam nebyl. Ach bože!

      Jako neřízená střela jsem vběhla do pokoje a všude začala pátrat po mobilu. Tady je! Aaronovy otázky typu: Co se děje? Co ti je? Stalo se něco? Jsem jednoduše přecházela a vytočila Taylerovo číslo.

     Asi po deseti zatůtání to zvedl. ,, Ahoj Lee. " za tohle bych mu dala facku. Jak to řekl tím rádoby svůdným tónem.

,, Kde je Miley? " štěkla jsem do sluchátka.

,, Kde bys řekla? "

,, Nemam na tebe náladu a moje trpělivost končí Speere! Kde je! " slyšela jsem jen takový letmý smích.

,, Buď klidná, určitě se někde objeví. " tohle mi málem vyrazilo dech.

,, Ona není u tebe? Kde jsi jí nechal? Měl jsi ji odvést k sobě domů! Jestli se jí něco stalo, tak budeš první, kdo to odnese, ty bastarde! "

,, Na všechny otázky ti zodpovím za půl hodiny v parku, platí? " Ne! Nikam s tebou nepůjdu ty primitivní idiote!

,, Fajn, za půl hodiny! " a položila jsem.

,, Miley není u něj? A kam s ním vůbec jdeš? Půjdu s tebou! " zvedal se z postele, zatímco já se v koutě oblékala do bílého crop topu a džínových kraťasů. ,, Půjdu sama. " už se nadechoval na nějakou kázeňskou řeč. ,, Prostě ne. Kdybys tam byl ty, nic moc by se mi z něho nejspíš dostat nepodařilo a teď čau. " otáčela jsem se ke dveřím a stačila udělat jeden krok než mě chytil a přetočil směrem k němu. ,, Tak mu teda vyřiď, " koukal se mi přímo do očí a svaly se mu zlostí napínaly jako pružinky, ,, že jestli na tebe sáhne, zabiju ho. " nezmohla jsem se na jediné slovo.

     Když povolil stisk, jen jsem kývla a odešla. To jak mě bránil bylo hezké, ale také mi to otevřelo víc oči. Došlo mi, že je za prvé majetnický a za druhé by dokázal být i nebezpečný a to jsou dvě neslučitelné věci, které spolu mohou udělat z člověka udělat někoho..jiného. Takových případů bylo, že ze žárlivosti ublížili, ale já nejsem jeho nic, i když moje snaha odolávat pomalu skomírá.