V ZAJETÍ ČASU

3. Kapitola

     Probudila jsem se s děsnou náladou do děsného rána. Dalo by se říct, že od půl páté se spíše převaluji v posteli a nemůžu zabrat. A víte kdo za to může? Aaron. Mám pocit, jakoby se mi ... líbil. Nechci! Chci mít svůj klid a to vztah s hezkým klukem, jako je on, neumožňuje! A nebo taky ne. Nikdy jsem ve vztahu nebyla a jsem z toho děsně nervózní. Mohla bych dělat, že jsem se vypařila a dneska prostě do toho parku nepřijít a ani nikdy potom. Najdu si jinou trasu na běhání. Další možnost, můžu ho prostě odsouvat tak dlouho do " friendzone " dokud to nevzdá. Nebo to nevzdám já...

     ,, Snídaně! A dělejte všichni, potřebujeme už jít! " to snídaně znělo mile, ale to potom už ne. Mamka je v tomhle děsně zvláštní. Během vteřiny dokáže změnit náladu. No, nejspíš to sami poznáte až vejdu do kuchyně. 

     Včera večer jsem viděla reklamu, ve které popisovali, jak se chovají lidi ve stresu a přesně to sedělo na mámino chování. Prý je na to dobrý Magne B6, který doplní hořčík a celkově zklidní psychiku.

     Pomalu jsem si ukrajovala lívance s banánem a přemýšlela nad tou možná " stupidní " reklamou, která by tak " stupidní " být zase nemusela. ,, Mami? " zeptala jsem se  jen abych upoutala její pozornost. Odpovědí mi bylo jednoduché hm? ,, Nechceš koupit Magne B6? Pomáhá to na nervy. " to jsem neměla dělat a opět jsem zopakovala tu samou chybu. ,, Co to zase meleš?! Radši jez ať nepřijdeš pozdě! Dneska se asi neprojdeš vzhledem k tomu kolik je! " spustila nabroušeným tónem, ale já jsem na to už byla zvyklá. ,, Papej zlatíčko. " dala mi pusu do vlasů a odběhla do svého pokoje se převléct. 

     Podle mě to žádný hořčík ze " stupidní " reklamy nespraví. Tohle je prostě mamka. Patří to k ní. Nejspíš to má z práce. Jako šéfkuchařka v restauraci Bleu musí mít mezi ostatními kuchaři jako žena respekt. Docela se mi to na ní i líbí, protože je to vtipný. Opravdu.

     Táta ještě spal a tak jsem potichu proklouzla kolem jeho pokoje k tomu mému a vzala si tašku zatím jen do ruky. ,, Čau všichni! " pozdravila jsem nahlas - čímž moje předešlá snaha nevzbudit tátu přišla vniveč - a vypadla z toho denního chaosu, který tolik miluju. Před domem jsem si nasadila batoh na záda a pustila si do sluchátek písničky. Pomalým a loudavým tempem jsem si to vyrazila na stanici metra.

  

   Nesnáším ty fronty na eskalátorech a na nástupišti. Všude se musím protlačovat lidmi, kteří po ránu nejsou zrovna dvakrát vřelí, protože je někdo nebo něco donutil vstát a jít do práce. To je nás víc.

     Konečně přijelo dlouho očekávané metro a já se snažila nahrnout dovnitř mezi prvními, abych nemusela celou jízdu stát. Smůla. Jako vždy, a tak jsem se tam držela tyče a s prázdným pohledem poslouchala svůj playlist, když mi někdo šťouchl loktem do žeber. ,, Au! " obořila jsem se na toho dotyčného. ,, Čauky Lee! " pozdravila mě, jakoby se nechumelilo, zatímco já si držela ruku na svém zranění, které ani zranění vlastně nebylo, avšak jsem se kvůli tomu dokázala vytočit. ,, Nazdar... Miley! " pozdravila jsem svoji opravdu dobrou kamarádku, protože po tomhle jsem měla chuť s ní už nikdy nepromluvit. 

     Vztek mě přešel po chvilce kecání s ní. ,, Platí ta přespávačka ve čtvrtek? " ptala se s očima rozzářenýma jako malé děcko. ,, Jasně.. Když omezíš ty svoje nálety na polovinu, tak bych se toho čtvrtka dožít i mohla, co říkáš? " usmála jsem se. ,, Podmínky přijaty, ale jen do čtvrtka. " Samozřejmě. ,, A jak to že jedeš metrem? " podívala jsem se na ni podezřívavě. ,, Bratránek potřebuje doprovodit na náměstí. Mohla bys jít s náma a pak bysme šli do školy. " ten návrh nezněl tak špatně. ,, To by šlo. Nevěděla jsem, že máš bratrance. " na to se jen provinile uculila.