V ZAJETÍ ČASU

27. Kapitola

     ,, Kaylee? Kaylee. Kaylee... KAYLEE! " panebože! Abbey je vážně chladnokrevná. Prudce jsem sebou škubla a bouchla Aarona loktem. ,, Co je? " zeptala jsem se rozespale. ,, Mam hlad. " a odcupitala do kuchyně. Po chvilce jsem se lenivě vydala za ní a vyndala z lednice puding. Za chvíli přihopsal i Ed a tak jsem lednici mohla otvírat znovu. Postavila jsem to před ně, když v tom vešel do kuchyně Aaron. ,, Já bych si taky dal puding. " zaškemral a rovnou si sedl vedle Abbey. Hodila jsem po něm otrávený pohled a zavrčela. Do třetice jsem tedy otevřela ledničku a dostala chuť na puding, takže jsme po chvilce všichni byli plní pudingu. Dvojčata si odběhla hrát a tak jsme seděli v kuchyni s Aaronem sami. ,, Co budeme dneska dělat? " zeptal se a přes stůl mi chytl za ruku a bříškem palce mě jemně hladil. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Taylera. Co budu dělat? ,, No... Nevím. " usměv vše zamaskuje a Aaron mě nepodezíral. Zatím. ,, Můžeme je vzít do parku na procházku společně s Roxy. " navrhl s nadějí. Okamžitě se mi v hlavě začaly promítat všechny katastrofální dopady, co by se stalo, kdyby nás Tayler viděl. Musím to rychle zahrát, jak se říká, do outu. ,, A co kdyby jsme zkoukli nějakou pohádku? Celej den můžeme ležet doma. Jsou prázdniny. " prosila jsem někoho ať zařídí, aby vše dobře dopadlo.

Aaron chvíli mlčel. Očividně přemýšlel. ,, Je blbost zůstávat doma, když je tam takhle krásně. Vysprchuju se a půjdeme ven. " zvedl se a pohladil mě po vlasech, když procházel kolem. ,, Teda pokud nechceš jít se mnou. " z mého výrazu poznal, že se koupu pouze večer. Alespoň mám nějaký čas nad tím v klidu popřemýšlet. Mám napsat Taylerovi, že se uvidíme jindy? Odpověď mi automaticky přišla během pár vteřin. Zpráva od Taylera:

Musíš sem OKAMŽITĚ přijít!!!!!!!!!!!!

CO mám dělat?! Běžela jsem do bývalé babiččiny ložnice, abych se ujistila, že mě nikdo neuslyší a vytočila Lenu. Tak dělej dělej... Zvedni to! ,, Halo? " ozvalo se. ,, Co mám dělat?! " začala jsem hned hysterčit. ,, Nechceš mi nejdřív říct, co se stalo? Třeba bude potom jednodušší ti poradit. ". Snažila jsem se jí svojí situaci popsat, ale neustále jsem nesmyslně přeskakovala mezi větami a za každým druhým slovem následovalo panebože. Samozřejmě, že z toho nic moc nepochopila.

Při hovoru mi znovu zacinkal mobil.

Je to vážně důležitý Lee. Musíš-okamžitě-přijet!!

,, Musíš přijet. " řekla jsem rozhodně. ,, A Aaronovi to vůbec nebude divný. " bude mu to divný, ale nic se nedá dělat. Taylerovo zpráva zněla hodně příkře, takže to musí být důležité. ,, Prostě potřebuju pohlídat dvojčata... Prosím Leno, je to vážné vážný. " zoufalost v mém hlase byla hmatatelná. ,, Fajn, ale musíš je sem přivést. " ze srdce mi spadla skaliska obrovských balvanů.

,, ... aha, no tak dobře. Vlastně si musím ještě něco zařídit u kámoše. Nechal jsem si u něj takovou důležitou věcičku a moc jí postrádám. " usmál se smutně. Bylo mi jasné, že si výmýšlí, abych se já necítila provinile, jenže jsem toho nasekala už tolik, počínaje Taylerem a končící u babi. Vážně, odehnat ji byla ta největší chyba. Potřebuju si s někým o tom promluvit a jako nejlepší terapeut mi přijde Tayler. Alespoň zamáznu dvě mouchy jednou ranou.

Zvonek zahrál svojí melodii, která k tak modernímu domu prostě patřila a během několika vteřin už Tayler otevíral dveře. ,, Co ti tak dlouho trvá? " obořil se na mě. Pod očima měl kruhy od nedostatku spánku a vlasy rozcuchané na vsechny strany. ,, Taky tě ráda vidim. " pronesla jsem ještě s nepatrným úsměvem, který naznačoval, že ještě doufám, že si mě s někým spletl a mile mě přivítá. ,, Promiň Lee, ale tohle fakt spěchá! " a vyrazil dlouhou chodbou ke schodům do druhého patra.

Jeho pokoj byl v hrozném stavu, nijak zvlášť však nevypadal, až když jsme vešli do vedlejší místnosti, která měla sloužit jako ložnice pro hosty, jsem malém spadla na zadek. Uprostřed velké místnosti stál obrovský půlkruh. Byl vyrobený z obyčejné mosazné tyče, kterou Tay nejspíš vyhrabal někde v garáži. ,, Tu tyč jsem našel u táty v garáži. ". Jak jinak. V prostoru mezi místy, kde se setkávaly tyče s podlahou byl kovový práh. Vypadalo to jako brána a i takové představy jsem o tom měla. Tušila jsem, že do bude vypadat takhle, ale nevěřila jsem, že by to mohlo být sestaveno tak rychle a... ,, Jak jsi to dokázal za tak krátkou dobu? " třeštila jsem na něj oči a pomalu obcházela ten monumentální vynález. ,, Nebylo to těžký sestavit. Instrukce byly dost jasný a stručný. Na jeho výrobu nepotřebuješ nic zvláštního, jako to bývá v těch laciných filmech... " dál jsem obcházela kolem a zkoumala každičký detail. Tyč byla obmotaná několika dráty, které ty tam někdy zajiskřily a vydaly tiché zasyčení. Spojnice na zemi se lekla, jak jsem obcházela kolem dokola. Ani mi nedošlo, že se Tayler odmlčel a že se neraduje. Měl by se radovat, ale vypadal spíše smutně, skoro až zničeně. ,, Kde je teda háček? " svůj pohled měl nekonečně zabořený v bráně stroje. ,, Nemůžeme to spustit Lee, nespustím to. " ani teď se na mě nepodíval. ,, Proč ne? Tohle je jediná možnost všechno zachránit! Zachránit moje rodiče! " další chvíli tam stál a pak se jen otočil a popošel k malému stolku, na kterém byl stejný nepořádek jako všude kolem. Rychle se přehraboval věcmi. Připadalo mi, že vlastně ani nic nehledal. Potom jen natočil hlavu na stranu a promluvil: ,, V tom plánku byl založenej ještě papírek navíc. Nejspíš to psal tvůj táta. " myslela jsem, že snad exploduju. Mohl by to dopovědět ještě dneska?! ,, A? " vykřikla jsem nedůtklivě. Na to se prudce otočil. ,, Nedá se to přežít? Když tím projdeš, přeneseš se nejdřív do prostoru, kde bude vzduch pomalu houstnout a houstnout až to bude hodně podobný vodě. Trvá to cca čtyři a půl minuty, než tě to rychlostí, která je dost na hranici s v míře, kterou lidský tělo zvládne, odstřelí do minulosti. Tohle ještě neni všechno. Mozek se z toho přesunu může vzpamatovávat i čtyřicet osm hodin. " když to odřekl, otočil si ke mně celý a opřel se o stolek. ,, Takže mi vysvětli, jak to teda chceš všechno zvládnout. " horlivě jsem se snažil přemýšlet. ,, Tak nějakou kyslíkovou bombu! " vyletělo ze mě. Neurčitě pokrčil rameny. ,, A kam se chceš zašít na dva dny, abys mohla ležet v Chestru v omráčení? Upozorňuji - dva dny! Je taky dost možný, že se přemístíš dál do minulosti a vyflusne tě to někam na chodník a oni tě ulinčujou za kacířství. To v tý době prej letělo. " říkal to s rozhodnutím v hlase. S rozhodnutím, že žádný dobrodružství nebude. ,, Ale já tam musim. " zoufala jsem. ,, A komu pomůžeš, když umřeš? " Skončím svůj katastrofální život, pomyslela jsem si. Nahlas jsem neřekla nic a jen pokrčila rameny. ,, Nějak to přece- " něco se dole ozvalo. Kroky. ,, Tvoji rodiče jsou doma? " Tayler se zaposlouchal do ticha domu. ,, Ty jsou u babičky v Londýně. ,, Jenom se nám něco zdálo. " řekl na konec a znovu nastalo mlčení. ,, Nemůžu tě tam poslat Lee... " byla jsem tak... blízko. Musela jsem se posadit a tak jsem sebou hodila na pohovku v rohu místnosti. Dlaní jsem si tiskla čelo a to ticho mě ubíjelo. Do uší se mi valila krev a nehodlala ustoupit. Cítila jsem se jako omámená, jako bych byla na práškách. Když jsem se podívala na Taylera, běhal kolem stroje a vypadal vyděšeně. Tlumeně ke mně doléhaly zvuky, jako bych byla v bublině. Tayler se snažil strhnout dráty z tyče, které vedly do malé krabičky vedle přenášedla. Zachytila jsem kus Taylerovy věty: ,, ... jak se to mohlo zapnout?! " Uprostřed půlkruhu se začal tvořit " škralob ". Vypadalo to, jakoby tam bylo sklo, které začalo zprostředku zamrzat. Pomalu se to rozrůstalo ke všem stranám až se to spojilo s okraji tyče. Tyler začal odstupovat dál a něco si pro sebe mumlal.

Najednou se místnost s hlasitým duněním zalila oslnivým světlem. Motala se mi hlava a věděla jsem, že je něco špatně. Cítila jsem, jak mě opouští vědomí a uviděla Taylera bezvládně ležet o kousek dál. Držela jsem se zuby nehty a snažila se postavit na nohy, ale najednou se v místnosti objevil někdo koho bych tu nečekala. Možná to byla jen vidina nebo halucinace, ale najednou jsem cítila, jak padám a po chvíli se za mnou zavřel celičký svět.