E.T. √

Look like normal human

Perrie's part:

Upřímně mě překvapilo, že moje teta Lou je stylistka kluků. Neviděla jsem ji tak 10 let, ale vůbec jsem nečekala, že ji potkám tady na Zemi. Momentálně jsem v jedné ze šaten, kde mají kluci oblečení a hraji si s malou Lux.

"Pomůžeš mi obléčt panenku?" zeptá se mě Lux, která v jedné ruce drží nějakou panenku a v druhé šatičky, které jí chce obléct. "Dobře, ukaž." řeknu jí s úsměvem a pomůžu jí s panenkou. "Tahle še jmenuje Lux a tahle Lou jako maminka." vysvětluje mi a já přikyvuji aby věděla, že ji vnímám.

Chvíli si hrajeme, ale za chvíli se z chodby ozývá dupot, který směřuje k nám a hned na to se dveře otevřou a stojí v nich kluci. "Promiňte holky, ale budeme vás muset vyhodit, jdeme se převléct. Jo a Perrie, máš jít za Lou." řekne Liam.

Vstanu, vezmu si Lux do náruče a odcházíme z šatny, kde se hned kluci zavřou. "Chtěla jsi něco po mě?" zeptám se Lou, když vstoupím do místnosti pořád s Lux v náručí. "Jo, polož Lux, ať si může jít hrát a my dvě si musíme popovídat." řekne a otočí se zpátky k zrcadlu, kde si uklízí svoje věci.

Položím Lux na zem a ta se hned rozbíhá k hromádce hraček. Ta holka má snad hračky v každé místnosti. Jdu k Lou, která mi pokyne, ať si sednu na židli. Udělám tak a ona se mi začne prsty probírat ve vlasech.

"Co by jsi řekla, kdyby jsme ti dali lidskou barvu vlasů? Aby jsi mohla líp zapadnout a ještě to bude mít výhodu, že když ti je nabarvíme, nebudou se ti barvit do zelena, když se natočíš." řekne a koukne se mi do očí přes zrcadlo.

Chvíli se rozmýšlím, protože svoji fialovou miluju. Ale chci zapadnout a taky se zbavit toho otravného zbarvení do zelena. "Dobře, nechám to na tobě." řeknu jí a Lou se vytvoří úsměv přes celou tvář. Ani se nenaději a mám přes sebe hozenou pláštěnku, která se používá na barvení.

Pak si ještě někam odběhne a vrací se už s barvou. Tu si namíchá a následně ji dává na mé fialové vlasy. Kluci jsou na rozhovoru půl hodiny a pořád se nevrací. Když mám vlasy nabarvené, čekáme až si je budu moct umýt. Lou mi zakázala se podívat do zrcadla, takže ani nevím, jakou barvu budu mít.

Mezitím si s Lou povídáme, takže se divím, když tak rychle utíká čas a já jsi jdu barvu umýt. Vlasy mám umyté, Lou si mě okamžitě odvádí zpátky a pořád mi nedovoluje se podívat. Vlasy mi vyfénuje a pak mi je dá do vysokého culíku.

"Tak můžeš." řekne a já se otáčím k zrcadlu. "Wow, je to skvělý! Díky Lou." řeknu a obejmu ji na znamení díku. "Pořád to není zcela lidská barva, ale nechtěla jsem tvoje vlasy moc zatěžovat. Tak za pár týdnů, bych ti to mohla dát do přirozené barvy."

Jenom jí na to přikývnu a jdu si najít Lux. Ta si hraje v rohu místnosti a znovu převléká panenku. Dřepnu si k ní a začnu si s ní hrát, Lou někam zase zmizí. Chvíli si hrajeme, když se mi za zády ozve hlas. "Běž od ní pryč!" otočím se a tam stojí kluci.

Nechápavě se na ně podívám, ale až po chvíli mi dojde, že mě zezadu nepoznali. "Perrie, co ti to provedli?" ozývá se okamžitě Niall. "Nelíbí se vám to?" zeptám se s nevinným obličejem a začnu si jeden z pramenů namotávat na prst.

"Samozřejmě že líbí, ale ta fialová byla lepší." řekne uraženě Niall. "Nialle, musím líp zapadnout a to zrovna s fialovou hlavou nejde." řeknu mu se smíchem, protože ta jeho uraženost je k smíchu. "A omlouvám se za to křičení, nepoznal jsem tě." řekne Harry ještě předtím než mizí ze šatny a jdou se převléct.

"Perrie, tady jsem ti donesla nějaké čisté oblečení. Pak spolu budeme muset jít nakupovat. Nemůžeš chodit pořád v tom samém." poučí mě Lou a dá mi do ruk nějaké oblečení, později zjišťuji že to jsou černobílé šaty, kde se do bílého vrchního dílu vpíjí černá.

Jdu se tedy převléct, ale zapomenu že v šatně jsou kluci, takže jim tam vlezu. Pořád sleduji ty šaty a hlavu zvednu až když slyším odkašlání. Louis a Niall jsou už oblečení, ale Harry má na sobě jenom boxerky a Liam rifle. "Pardon." zakřičím na ně a rychle mizím na dámské toalety se převléct.

Ze šatny, kde jsou kluci můžu slyšet jenom smích. Bože, to byl trapas. Rychle se převléknu a začnu se prohlížet v zrcadle. "Moc ti to sluší." ozve se za mnou a já málem dostávám infarkt. "Víš že tohle jsou dámské záchody?" zeptám se Liama, který nadtím jen mávne rukou a jde blíž ke mě.

"Ano, vím to." řekne a zasměje se. Jeho smích donutí smát se i mě. Smějeme se tam jako dva idioti, když se otevřou dveře a vejde starší paní. "Co tady děláte?" vyjede hned na nás a sahá po své kabelce, kterou se napřahuje po Liamovi.

Liam stačí uhnout, bere mě za ruku a probíháme co nejrychleji okolo té paní, abychom neschytali ránu. Když stojíme na chodbě, začneme se znovu smát. "Čemu se smějete?" objeví se zbytek kluků a kouká na nás jako na dva blázny. "Ale ničemu." odpovím jim, když se aspoň trošku uklidním. "Aha."

"Tak pojďte, za hodinu nám letí letadlo do Londýna. Jak já se těším domů." řekne Louis. "Cože?!" vykřiknu, protože jsem nečekala, že poletíme tak brzy. "Kluci, ale jak dostaneme do Anglie Perrie. Vždyť nemá pas ani občanku." začne vyšilovat Liam. Dělá ten kluk taky něco jinakého než že vyšiluje?

"Liame, klid. Já se do Anglie dostanu ještě rychleji než vy. Neměj strach." uklidním ho, ale vysloužím se tázavé pohledy od všech okolo. "Jak se chceš sakra dostat do Anglie, bez jakýkoliv papírů a ještě rychleji než my?" ptá se mě Hazz. "Nech se překvapit." odpovím mu a mrknu.

Kluci to tedy dál neřeší, nasedají do auta a já s nimi. Na letišti se s nimi rozloučím, ujistím je, že až přiletí, že na ně budu čekat na letišti a jdu na dámské záchody. Zavřu se v kabince, lusknu prsty a jsem pryč.