E.T. √

No, this is not the end!

Liam's part:

Probudí mě chlad, který ovane moje tělo. Instinktivně sáhnu vedle sebe, ale Perrie tam není. Otevřu oči, kouknu se na její stranu postele, ta je vážně prázdná. Až po chvíli si všimnu listu, který je položený na polštáři.

Drahý Liame, asi si teď říkáš, proč ti píšu. Odešla jsem. Nepatřím do tvého světa a nikdy nebudu. Miluji tě a vždycky budu. Nehledej mě, jsem už dávno pryč. Zasloužíš si být s někým svého druhu, zasloužíš si hodnou dívku, která tě bude milovat celým svým srdcem. To já nemůžu. Promiň, pozdravuj kluky a vyřiď jim, že je mám ráda. Lou a malou Lux taky, nejspíš se už nikdy neuvidíme. S láskou, Perrie

Po dočtení jejího dopisu se mi po tvářích kutálí slzy, které nechtějí přestat téct. Opustila mě bez vysvětlení, proč? Myslel jsem, že je šťastná a že tady chce zůstat, se mnou. Vždyť to není ani 14 dní, co se tady objevila a hned zase zmizí.

Kluci jako každé ráno vpadnou ke mě do pokoje s úsměvy na tvářích, ale když mě uvidí ubrečeného na posteli, úsměvy je hned přejdou. "Kde je Perrie?" zeptají se hned jednohlasně. Podám jim dopis, co tady nechala mě.

Postupně si ho mezi sebou předají až začneme brečet všichni. Kluci ji měli hodně rádi, já ji miloval. Tak proč sakra odešla?! To už se asi nedozvím, protože je pryč. Kluky pošlu pryč, schovám se zpátky do peřin a pláču. Říká se, že chlapi přece nebrečí. Není to pravda. Ne, tohle nemůže být konec!

Perrie's part:

Bylo těžké ho opustit, zvlášť když spal. Vypadal tak zranitelně. A teď jsem mu ublížila. Ale lidské srdce se z toho dostane, mozek zapomene. Já to budu mít těžší, nikdy totiž nezapomenu na těch pár krásných dnů na planetě Zemi.

Teď už jsem zpátky doma, v mém pokoji, v domě mých rodičů. Divili se, že jsem tak rychle zpátky a bez žádných informací, taky nechápali moji barvu vlasů. Mě se ale líbí a dokud mi neodroste, nechám si ji. Nechtěla jsem jim nic říkat. Jsou to jenom moje vzpomínky a těmi taky zůstanou. Stejně pošlou další a další na Zemi, aby se toho dozvěděli co nejvíc. Většina se ale zamiluje a zůstane tam.

Po mém návratu jsem zjistila, že je to celkem běžná věc. Zamilovat se do člověka a zůstat tam. Láska je krásná, ale taky hlavně bolestivá. Nechci s nikým mluvit, chci tady zůstat napořád. Sama se svými pocity. Je mi jasné, že se už nikdy nezamiluji. Ani taky nechci. Liam je jenom jeden a nikdo jiný mi ho nemůže nahradit.

Je mi hrozně líto, že jsem se nemohla rozloučit s kluky nebo s Lou. Nejspíš je už nikdy neuvidím, nevím jestli bych to zvládla. Jenom doufám, že Sophia nechá Liama někomu, koho si zaslouží. Podle všeho to je ale sobecká mrcha, která ho bude chtít zpátky.

Snad se mu do života přimotá někdo skvělý. Přeji mu to, chci aby byl šťastný. A snad jednoho dne i bude. Nechci být sobecká, ale chci aby byl šťastný jenom se mnou.

Kratší kapitola. Jedna z posledních. Už jenom dvě a je konec. Popravdě, bude se mi po tomhle příběhu stýskat, ale už jsem ho potřebovala ukončit, začít něco nového. Určitě nepřestanu s příběhy o Perrie a někom z 1D. Nemusíte se bát. ;) A taky příběh ukončuji z toho důvodu, že už nebudu mít tolik času a hlavně náladu na psaní. :/