E.T. √

I love Perrie and I will always love her

O dva měsíce později

Liam's part:

Jsou to dva měsíce, co odešla bez jediného slova. Prvních pár týdnů bylo strašných, všichni jsme si na ni zvykli a teď to bylo bez ní divné. Všem okolo bylo zvláštní, kam se najednou poděla. Hlavně novináři se začali zajímat, Modest mě tlačil do vyjádření. Na všechny a na všechno jsem kašlal.

Složil jsem o ní několik písniček, ale ani jedna neuvidí světlo světa. Jsou věnované jí, ale ona je nikdy neuslyší. Bože, mluvím o ní jakoby umřela, ale ona žije. Někde na jinačí planetě. Zrovna se zase válím v posteli a snažím se něco napsat, když někdo zaklepe na dveře.

"Dále!" křiknu, ale hlavu od papírů nezvednu. "Máš tady návštěvu." řekne Harry, který chodí po domě jako duch. Všichni snášíme její odchod špatně. Jenom přikývnu a dál se věnuji listům papíru. "Ahoj Liame." pozdraví mě ode dveří ženský hlas.

Zvednu hlavu a setkám se pohledem se Sophií. "Ahoj Soph, co tady děláš?" zeptám se jí. Ona přejde místnost, posadí se ke mě na postel. "Slyšela jsem, že jsi zase singl. Co se stalo s Perrie?" zeptá se a vypadá, že ji to opravdu zajímá. Viděla se s ní jednou.

"To kdybych věděl." zašeptám si sám pro sebe. "Rozešli jsme se." řeknu jí tu největší lež, kterou jsem kdy řekl. "To je mi líto." zareaguje na to Sophi a pohladí mě po ruce. Pomalu se ke mě začne přibližovat až mě políbí. Zkusím ji taky políbit, ale to co jsem k ní cítil, je dávno pryč.

Proto se od ní odtáhnu a když mě chce znovu políbit, zastavím ji. "Já nemůžu Soph. Miluji Perrie a vždycky budu milovat ji." řeknu a sklopím pohled na svoje ruce. "Co mám sakra ještě udělat, aby jsi se ke mě vrátil?!" vykřikne Soph až sebou polekaně trhnu. "Co tím myslíš?" zeptám se jí, když se proberu ze svého šoku.

"Pravdu, to já zařídila, aby Perrie zmizela. Teď můžeme být zase spolu." odpoví mi a zase se ke mě natáhne. Políbí ale jenom vzduch, protože já se zvednu a nevěřícně se na ni dívám. "Proč jsi to udělala? Já ji miluju!" vykřiknu na ni. Ona ale jakoby mě neslyšela, přeleze po čtyřech postel a stoupne si ke mě.

"Protože tě chci zpátky a nikdo mi v tom nezabrání." řekne a v očích se jí nebezpečně zablýskne. "Tak na to zapomeň. My dva se už nikdy, říkám ti nikdy, nedáme zpátky dohromady!" vykřiknu jí do obličeje. Popadnu jí za ruku, nejdřív ji vyvedu ven z mého pokoje a následně i z domu. "Už se mi nikdy neukazuj na očích!" je poslední, co jí řeknu a zabouchnu dveře.

"Co se tady děje?" přiběhne Louis s Danielle a po něm hned i kluci. "Za to, že Perrie zmizela můžu Sophia. Teď se mi přiznala, chce mě zpátky." řeknu jim, co jsem se díky mé ex dozvěděl. Takže kvůli ní Perrie zmizela. Proč Perrie, proč jsi mi to neřekla. Mohlo se to vyřešit.

Dál si nevšímám překvapených obličejů všech, vyjdu schody a zavřu se do pokoje. Jak se zavřeli dveře, tak se zavřelo i moje srdce. Které se otevře, až se mi vrátí Perrie, takže nikdy.

Perrie's part:

Dva měsíce, jsou to už dva měsíce, co jsem bez těch bláznů, ale hlavně bez něj. Chybí mi čím dál víc, ještě víc mě ale štve, že nevím jak jim všem je. Když jsem se zeptala, jestli bych se mohla ještě na Zem vrátit, zakázali mi to.

Prý je plno těch, co chtějí na Zemi a já na ní už jednou byla. Musela bych se zapsat do pořadníku, jenže ten je tak dlouhý, že se za celý svůj život nemůžu dostat zpátky. Naši chtějí, abych si někoho vybrala a provdala se za něj. Já ale nemůžu, moje srdce patří Liamovi.

Svatbě se ale stejně asi nevyhnu, jedině že bych utekla. Jenže není kam utéct. Neměla jsem se vracet, život tady už není pro mě. Budu muset něco vymyslet, nechci si vzít někoho úplně cizího. To radši umřu. "Prosíme, aby se E.P. dostavila do odletového střediska!" zazní z rozhlasu, který je na každém rohu.

Že by tady byla přece jenom naděje?

Předposlední část. Co si myslíte, Happyend or sadend?