E.T. √

Night talk

Liam's part:

Je tak sladká, když spí. Kluci šli už každý do svého pokoje, takže jsme tady sami. Vypnu televizi, vezmu Perrie do náruče a jdu ji odnést do jejího pokoje. Opatrně ji nesu do schodů, když se začne vrtět. Doufám, že se nevzbudí.

Bohužel se Perrie vzbudí a upře na mě svoje modrá kukadla. "Já jsem usnula?" zeptá se mě rozespale. "Jo. Můžeš spát dál." odpovím jí a pokračuji v chůzi. "Pusť mě dolů, jsem těžká." ozve se a začne se ještě víc vrtět.

"Nejsi a ten kousek to už vydržíš." řeknu jí a vypláznu na ní jazyk. Perrie teda už mlčí, ale když jdu k jejím dveřím, zakňučí jako malé štěně. "Nechci spát sama. Bojím se." řekne a schová se mi do hrudi. "Mám spát s tebou?" zeptám se jí a jako odpověď mi je její přikývnutí.

Vejdu do jejího pokoje a položím ji na postel. "Převleč se do pyžama a pak přijď za mnou. Jdu se tady převléct." řeknu jí ještě předtím než opustím její pokoj a jdu do svého, který je hned vedle. Převléknu se jenom do tepláků na spaní, snad Perrie nebude vadit, že spím bez trička, je tady hrozné teplo.

Za chvíli uslyším zaklepání a pak Perrie vejde dovnitř. Na sobě má jenom krátké volné kraťasy a velké tričko. Plaše se usměje a když uvidí, že jsem bez trička, mírně zčervená. "Promiň, měla jsem počkat až mě pozveš dovnitř." řekla a chtěla odejít.

"Ne, v pohodě. Já takhle normálně spím, ale jestli ti to vadí, tak si dám tričko." řeknu ji nazpět a už se pro jedno z triček natahuji. "Ne, když si tak zvyklý, nebudu tě omezovat." odpoví mi a pomalu jde k posteli. Odhrne jednu polovinu peřiny a rychle pod ni vklouzne.

Udělám to co Perrie a jelikož je mi otočená zády, otočím se k ní taky. Chvíli je ticho, které ale netrvá dlouho, protože očividně nemůžeme ani jeden spát. "Li? Spíš?" zeptá se Perrie a já můžu cítit pohyb matrace, takže se otočila ke mě. "Ne." odpovím jí a taky se jí otočím čelem.

"Nemůžu potom filmu usnout." řekne potichu a podívá se na mě. "Můžu se k tobě přitulit?" zeptá se a očekávaně se na mě dívá. "Jasně, pojď sem." řeknu s úsměvem a natáhnu k ní ruku. Otočím se na záda a Perrie si položí svoji hlavu na mou hruď. "Chybí ti domov?" zeptám se jí, když se pohodlně ustele.

"Ani ne, jenom asi trošku rodina. Nechybí tobě někdy?" odpoví mi a zároveň se zeptá. "Chybí a moc. Ale nedokázal bych si představit život bez kluků a bez našich fanoušků. Jenom občas mi chybí normální život, však víš. Rodiče, sestry, přál bych si mít přítelkyni, kterou by naši fanoušci měli rádi, aby ji respektovali. Chtěl bych si založit rodinu. Ale jednou jsem se stal slavným, tak budu slavným i po smrti."

"Jak to myslíš s tom přítelkyní? Fanoušci vaše přítelkyně nerespektují?" zeptá se a zvedne hlavu tak, aby mi viděla do obličeje. "Za tu dobu, co jsem slavný, jsem měl 2 přítelkyně. Danielle a Sophiu. S Danielle jsem byl 3 roky, ale nevydrželo nám to hlavně kvůli rozdílnému věku, Danielle byla starší, ale zůstali jsme přátelé. A Sophia, neměl jsem na ni tolik času, kolik bych chtěl. Prostě jsem zatím nenašel někoho, kdo by se mnou všechno okolo slávy vydržel." dořeknu a hlavu otočím od ní.

Za chvíli ale na své bradě cítím dva prsty a Perrie si můj obličej natočí zase k sobě. "To je mi líto, ale jednou najdeš tu pravou. Vím to Liame, takže neztrácej naději, někde tvoje princezna je." řekne a dívá se mi hluboko do očí. "A co ty a vztahy?" zeptám se jí zase já.

"Jeden vážnější vztah mám za sebou, dokonce jsme byli zasnoubení, ale nevyšlo to. Sama nevím, co se pokazilo. Asi nám to nebylo souzeno." odpoví mi sklesle. Chytnu ji za ruku na znamení, že jsem tady s ní a lehnu si pořádně do peřin. "Děkuju Liame."

"Za co?" zeptám se jí zmateně. "Za to, jak klidně jste vzali to, že jsem z jiné planety. Za to jak jste mě vzali mezi sebe. Za to, jak jste na mě hodní. Prostě za všechno." řekne a položí svou hlavu zpátky na mou hruď. "Nemáš zač." řeknu a dál jsme potichu.

"Zazpíváš mi?" zeptá se mě a já bez rozmyšlení začnu zpívat.

Won't you stay till the AM?
All my favourite conversations,
Always made in the AM, yeah

Feels like this could be forever tonight,
Break these clocks forget about time,
There could be World War Three,
going on outside,
You and me were raised in the same part of town,
Got these scars on the same ground,
Remember how we used to kick around just wasting time?

.....................................................................................................................................................

Won't you stay till the AM?
You know,
I'm always coming back to this place,

Won't you stay till the AM?
Yeah, yeah

You know and I said
Won't you stay till the AM?

You know I'm always gonna look for your face,
Won't you stay till the AM?
Yeah, yeah

Dozpívám a můžu si všimnout, jak Perrie spokojeně oddechuje. Usměju se, obejmu ji a za chvíli i já usínám.