O měsíc později
Liam's part:
V okolí Londýna spadl obrovský meteorit. Nikdo nebyl zraněn, více informací se dozvíte v našich zprávách!
Ozve se z televize konečně něco užitečného. Že by se vrátila? Nenamlouvej si blbosti Liame, ona se nevrátí. Asi jsem se zbláznil, povídám si sám se sebou. Ještěže žiji sám, vážně by jsi někdo mohl myslet, že blázním. Ano, přestěhoval jsem se od kluků. Chtěl jsem mít klid, navíc aspoň teď mám od Sophie klid.
Potom, co jsem ji vyhodil, tak mi i tak nedala pokoj. Musel jsem dokonce na ní vydat zákaz přiblížení k mé osobě. Ona to stejně ignorovala a tak jsem se přestěhoval někam, kde mě nenajde. Bydlím v okrajové části Londýna, je tady klid. Kluci mě občas přijedou navštívit, každý žijí svoje životy.
Vypnu televizi a jdu se osprchovat, aspoň ve sprše uniknu svým myšlenkám. Myšlenkám na ni.
Perrie's part:
Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem dopadla na Zem jako jeden z meteoritů. Hned jsem od tam utekla, nechci, aby mě někdo zahlédl. Po chvíli se začali lidé shromažďovat okolo díry, kterou meteorit udělal. Nevím, co na tom vidí. Teď se ale nebudu zabývat lidmi, potřebuji být už u Liama.
A jaká je nejsnadnější cesta k němu? Lusknu prsty a jsem pryč. Během pár minut se ocitnu na mě neznámém místě. Hned se ale uklidním, když z koupelny uslyším mě moc známý hlas. Ten Liamův. Postavím se přesně doprostřed pokoje a čekám, až vyleze.
Ale co když má už někoho jiného? Nebo na mě zapomněl? Začnu panikařit, chci zmizet, ale zastaví mě v tom Liamův hlas. "Perrie?" zeptá se jakoby tomu sám nevěřil. Já tam stojím a jsem z ticha. On je snad ještě krásnější než před těmi třemi měsíci. Rychle ke mě přejde a prohlíží si mě.
"Štípni mě prosím." řekne a nastaví mi jeho ruku. Zasměji se , protože on si myslí, že je to sen. Jemně ho štípnu, až sebou cukne. "Nezdá se mi to." řekne a přistoupí ke mě ještě blíž. Ani se nenaději a jeho rty jsou přilepené k těm mým. Tak moc mi chyběl.
"Už nikdy nesmíš odejít." řekne, když se od sebe na malou vzdálenost oddálíme. "Už tě nikdy neopustím." odpovím mu popravdě a znovu se přisaji na jeho rty. Tu noc, kdy jsem se vrátila, se stalo něco, díky čemu nebudu moct odejít. A jsem za to ráda.
Third person:
A jak to bylo dál? Žili spolu šťastně až do smrti? To neví nikdo, ale jedno vám řeknu. Nikdo mezi ně už nevstoupil. Sophia ani neměla šanci, zrovna když se Perrie objevila na Zemi, Sophia měla smrtelnou autonehodu. Zrovna byla na cestě k Liamovi, protože se jí podařilo zjistit jeho adresu.
Všichni měli strašnou radost z toho, že se Perrie vrátila. Všechno se vrátilo do časů, kdy tady Perrie byla těch pár dní. Bylo prostě o jednoho mimozemšťana na Zemi víc. A co my víme, třeba jsou tyto mimozemské bytosti někde mezi námi a my o tom ani nevíme.
Konec
Poslední kapitola, přesněji končíme s kapitolou číslo 21. Původně se Perrie neměla vrátit, ale řekla jsem si, že nebudu zlá a bude Happyend. Omlouvám se, že poslední kapitoly byly kratší, ale je v nich přesně to, co jsem chtěla. Nemělo cenu všechno zbytečně prodlužovat. Tento příběh jsem milovala, Perrie jako vesmírná bytost se mi vážně líbila. Žádné pokračování příběhu nechystám, ale uvidíme. Třeba nakonec bude. ;) Vy my dejte vědět, jak se vám celý příběh líbil. ;) Doufám, že se uvidíme u mých dalších příběhů. ;)
ČTEŠ
E.T. √
FanfictionMůj lid mě poslal na Zemi, abych zjistila co nejvíc informací o lidech. Jsou nám totiž tolik podobní, snad jediný rozdíl mezi námi je barva vlasů. U nás doma má každý hodně barevné vlasy, lidé mají od přírody přírodní barvy. Zkoumám jejich chován...
