E.T. √

Unexpected visit..

Liam's part:

Zrovna jsem v kuchyni, když se rozezní zvonek. Zamračím se, protože nikoho nečekáme. "Perrie, mohla by jsi jít prosím otevřít?" zakřičím na Perrie, která je v obýváku. Zpátky se neozve, ale slyším kroky, takže šla otevřít. Dál se věnuji přípravě občerstvení, protože se chceme s Perrie dívat na nějaké filmy.

Perrie pořád nejde, jenom slyším dva hlasy ode dveří. Jeden je Perriin, ale ten druhý mi chvíli trvá rozluštit. To ne, to nemůže být ona. Pomyslím si, když druhý hlas poznám. Rychle spěchám ke dveřím, ve kterých stojí Perrie a hned před ní ta, které jsem se obával.

"Ahoj Sophie, co tady děláš?" zeptám se hned své ex-přítelkyně. "Jenom jsem se chtěla zastavit a promluvit si." odpoví mi a sladce se na mě usměje. Dřív jsem ten úsměv zbožňoval, potom mi ale zlomila srdce.

"Pojď dál." pozvu ji dovnitř, ona se hned vydá do obýváku, já s Perrie ještě zůstanu v předsíni. "Kdo to je?" zeptá se mě zvědavě Perrie, protože ona nemůže mít ani sebemenší tušení, kdo to je. "Moje bývalá přítelkyně. Rozešla se se mnou a najednou se tady objevila. To se mi nelíbí." řeknu popravdě Perrie.

Propletu si s ní prsty a společně vstoupíme do obýváku, kde na gauči sedí Soph. Její oči hned padnou na naše propletené ruce a falešně se na nás usměje. "Ani jsem se nepředstavila. Jsem Sophia a ty?" zeptá se a přejde k Perrie. Ta aniž by pustila mojí ruku, se představí jí. "Perrie." odpoví jí jednoduše a víc se namáčkne ke mě.

Perrie's part:

Vůbec z ní nemám dobrý pocit. Nelíbí se mi, není mi sympatická a něco mi říká, že moje zlá předtucha měla znázorňovat ji. "Dáš si něco?" zeptá se jí Liam jako vzorný hostitel. "Čaj, ty víš jaký." odpoví mu a mrkne na něj. Ona mrkne na mého přítele v mé přítomnosti.

Jenomco Liam odejde do kuchyně, uvařit Sophii čaj, její milá maska spadne. Koukne se na mě nenávistným pohledem a zúží svoje oči na malé čárky. Naštěstí z jejího hrozného pohledu mě zachrání kluci, kteří se přiženou dolů jako velká voda.

"Jé, Soph. Co tady děláš?" zeptá se až přehnaně mile Niall. "Jen jsem se za vámi zastavila. Stýská se mi po vás kluci." odpoví mu, zvedne se a jde každého obejmout. Všichni se u jejího objetí strašně šklebí, takže já mám co dělat, aby se nerozesmála. Asi ji taky nebudou mít moc v lásce.

"Jsme rádi, že jsi se zastavila, ale my se zrovna chystáme ven." řekne Louis a spraží Harryho a Niall pohledem, protože se po něm divně podívají. "Jo, to je pravda. Chtěli jsem ty dvě holubičky nechat o samotě vrkat." přitaká Harry. Rozloučí se Sophií, potom i se mnou a na Liama jenom zakřičí do kuchyně.

Nikdy jsem je neviděla tak rychle zmizet. "Tady máš ten čaj." řekne Liam, když přichází z kuchyně a položí čaj před Sophii. Ta mu poděkuje a srkne si. Vždyť je ten čaj horký, jak si z něj mohla upít? "Tak o čem jsi chtěla mluvit?" zeptá se jí Liam, když si sedne vedle mě.

"Jen jsem tě chtěla vidět, popovídat si jako kamarádi." řekne nevinně, ale já jí to nežeru. Určitě má něco za lubem. Nechám ty dva si mezi sebou povídat, do jejich rozhovoru se nijak nepletu. Liamovi začne zvonit mobil, tak se nám omluví a odejde do patra.

Sophie se na mě zase nepříjemně podívá a pokračuje v zabíjení mě pohledem. "Vím, co jsi zač." řekne najednou a mě málem vypadnou oči z důlků. "Nevím o čem mluvíš." řeknu jí a snažím se znít v naprostém pořádku. "Ale moc dobře víš o čem mluvím, E.P."

"Jak?" zeptá se jí, protože nikdo o mě neví, kromě kluků a Lou. "Když jsi potkala kluky, sledovala jsem je. Uvědomila jsem si, že rozejít se s Liamem byla chyba a tak jsem chtěla vědět o každém jeho kroku." vysvětlí mi jakoby to byla ta nejnormálnější věc na světě.

"A co po mě chceš, když jsi mi to řekla?" zeptám se jí, protože mi je jasné, že to nebude jenom tak. "Chci, aby jsi zmizela z Liamova života tak rychle, jak jsi do něj vstoupila." odpoví mi a myslí to smrtelně vážně. "Na to zapomeň." řeknu jí okamžitě, Liama neopustím. Jsem s ním tak krátce, ale miluji ho.

"Tak se ale připrav, že se všichni na celé Zemi dozví, co jsi zač. A abych nezapomněla, budou to vědět i o tvé drahé tetince Lou." začne mi vyhrožovat. Kdyby šlo jenom o mě, zvládla bych to. Ale nemůžu ohrozit Lou nebo dokonce malou Lux. Budu muset odejít, ikdyž mi to nejspíš zlomí srdce.

"Dobře, odejdu." řeknu odhodlaně. Sophia nestihne už nic jinačího říct, protože se Liam vrátí. "Tak co jsem propásl?" zeptá se s úsměvem. Ten úsměv mi bude chybět. Zvykla jsem si na něj, vlastně jsem si zvykla na všechny. "Nic, ale už budu muset jít. Ahoj Perrie." rozloučí se se mnou a společně s Liamem odejde.

Vložím si hlavu do ruk a beznadějně si povzdychnu. Když ale uslyším blížící se kroky, hlavu zvednu a usměji se na Liama. "Budeme pokračovat v našem plánu?" zeptá se mě Liam a já se zmůžu jenom na přikývnutí. Tohle je nejspíš poslední večer strávený s ním.

Nejradši bych mu vše řekla a nechala se od něj utěšovat. Ale nemůžu, nevím čeho všeho je Sophia schopná. Podíváme se na několik filmů, celý zbytek dne se snažím usmívat, aby nic nepoznal. Když se kluci vrátí, chvíli sledují filmy s námi, pak se ale seberou a s popřáním dobré noci, zmizí ve svých pokojích.

Poslední film skončí a my si jdeme s Liamem lehnout. Převléknu se ve svém pokoji a jdu strávit poslední noc tady. Oba si lehneme jako každou noc, Liama ale tentokrát tisknu víc než jindy. "Je v všechno v pořádku?" zeptá se, když si všimne, že nejsem ve své kůži. "V naprostém." odpovím mu, natáhnu se pro ještě jeden polibek a lehnu si mu na hruď, kde mě pomalu usní jeho tlukot srdce. Ráno až se Liam probudí, už tady nebudu.