Perrie's part:
"Co tady sakra děláš?!" vzbudí mě křik od dveří. Líně zvednu hlavu, aby se podívala, kdo tady řve na celý dům a zjistím, že to jsou ti tři. "Ležím, ještě před chvíli jsem spala." odpovím jim a protřu si oči. "Ale jak jsi se sem dostala?" zeptá se mě Louis. "Úplně stejně jako jsem se dostala z LA do Londýna." vysvětlím jim a znovu se zavrtám do peřiny.
"Já ti říkal, že jsem je měli chodit kontrolovat." snaží se říct potichu Harry směrem k Louisovi. "Já vás slyším!" zakřičím do polštáře. "Dobré ráno." ozve se Liam, který se asi právě probudil. "Vůbec není dobré." zamumlám a snažím se znovu usnout.
"Copak se mojí princezně stalo, že se vyspala špatně?" zeptá se mě Liam, odkryje trošku peřiny a na odhalenou kůži mě políbí. "Spalo se mi dobře, jenom mě probudili tři idioti!" odpovím mu a konečně se otočím k němu tváří.
Hned mi Liam věnuje jeden polibek, chová se jakoby u dveří nestáli ti tři a dívali se na nás jako na film. "Už vypadnete?" zavrčím po nich. Oni se beze slova zvednou a odejdou. "Co je v plánu na dnešek?" zeptám se ho a sednu si na posteli.
"Myslím, že nějaký rozhovor, takže ty budeš hlídat Lux." odpoví mi a taky si sedne. Jenom přikývnu, zvednu se a odejdu k sobě. Zase na sebe něco hodím a jdu na snídani. Rána tady jsou dost stereotypní. Jediná změna oproti jinému ránu je ta, že jsem dole jako první.
Ráda bych klukům připravila snídani, ale ani nevím, co jí nebo co je. Takže se rozhodnu posadit na židli a počkat, až někdo příjde. K mému štěstí příjde jako první Liam, který se ani na nic neptá a začne všem dělat snídani.
Když dostanu svůj talíř se snídaní, jenom rychle poděkuji a začnu jíst, protože mám vážně hlad. Moje dvě oblíbené činnosti: spaní a jíst jídlo! "V kolik vyrážíme?" zeptám se Liama, když dojím své jídlo. "Zase hned po snídani. Kluci! Snídaně!" zakřičí Liam tak, že málem ohluchnu a kluci vážně přiběhnou.
Protože už mám po snídani, nechám kluky samotné v kuchyni a jdu do svého pokoje. Hned skočím do postele a snažím se ještě chvilku odpočívat, ale to je v tomto domě nemožné. "Perrie! Jedeme!" zakřičí Harry.
Jsem líná sejít schody, proto lusknu prsty a hned se ocitnu za kluky dole v předsíni. "Perrie!" zakřičí znovu Harry. "Nemusíš tak křičet." řeknu mu a všichni se leknou. Nečekali mě. "Tohle nám nedělej." řekne Liam, který si mě přitáhne k sobě. "Promiňte." pípnu potichu, kluci jenom mávnou rukou a potom už všichni nastoupíme do připraveného auta.
Po půl hodiny zastavíme před vysokou budovou na které je nápis: MODEST MANAGEMENT. Vystoupíme, kluků se hned někdo ujme a pro mě si po chvíli příjde Lou. "Ahoj Perrie!" pozdraví mě jako vždy s úsměvem, vezme mě za ruku a začne mě táhnout někam dozadu.
"Tak co je nového?" zeptá se mě, když si sednu na gauč, co tu je a ona si mezitím chystá věci. "No, víš. Tak trošku chodím s Liam." řeknu potichu a jenom doufám, že mě neslyšela. "Mohla by jsi to zopakovat? Neslyšela jsem tě." řekne, ale nepodívá se na mě, pořád se chystá. "Chodím s Liamem." řeknu dostatečně nahlas, protože Lou jenom, co to uslyší, zamrzne v pohybu a ani se nenaději a je u mě.
"Cože s Liamem?" zeptá se když se na mě otočí. "Chodíme spolu." zašeptám co nejvíc potichu. "Doufám, že jenom tak do obchodu." řekne Lou a dál se na mě nevěřícně dívá. "Ne, chodíme spolu jako pár. Vím, že je to šílené, ale miluji ho a on zase mě." řeknu pořád dost opatrně.
"Vy nejste normální! Myslela jsem, že se chceš vrátit domů." přímo už po mě křičí Lou, skoro jakobych viděla blesky v jejích očích. "Nikdy jsem neřekla, že chci nebo nechci zpátky domů." řeknu jí a sklopím pohled na svoje nohy. "Perrie, zlatíčko. Promiň, že jsem tak na tebe vyjela. Jenom nevím, co by jsi dělala, kdyby tě Liam opustil. Pokud se s ním vyspíš, nebudeš moct zpátky. Liam je sice hodný chlap, ale přítelkyně mu vydrží okolo 2 roků. Nechci, aby jsi byla smutná." vysvětlí mi Lou, sedne si vedle mě a obejme mě.
"Co se děje?" zeptá se hned Liam, když i se zbytkem kluků přiběhne do šatny a vidí nás v objetí na gauči. "Nic se neděje." řeknu, co nejvíc přesvědčivě a usměji se na něj. Úsměv mi opětuje a za ruce si mě vytáhne k sobě. "Chyběla jsi mi." zašeptá mi do ucha, když mě obejme.
"Vždyť jsme se neviděli pár minut." odpovím mu stejně potichu. "Ale i tak to byla pro mě věčnost." řekne Liam a odstoupí ode mě, protože je Lou začíná chystat. "Kde je Lux?" zeptám se, když si uvědomím, že ta malá roztomilá holčička tady není. "Je u Toma." odpoví mi Lou, která se zrovna snaží zkrotit Harryho vlasy.
Když jsou kluci připravení, odejdou na svá místa. Liam, ještě předtím než odejde, tak mi věnuje jeden dlouhý polibek. "Jedno se vám, ale musí nechat. Sluší vám to spolu." řekne Lou, když stojí vzadu, ale stále vidíme na kluky.
Novináři se jich ptají ne různé otázky, kluci jim ale vždy s úsměvem odpoví. "Čas na poslední otázku." řekne Louis. "Co je pravda na tom, že Liam už není singl?" ozve se jedna z novinářek. Liam chvíli mlčí a nakonec jim odpoví. "Ano, nejsem singl. Jsem s mojí přítelkyní krátce, ale velice mi na ní záleží a miluji ji. Respektujte ji prosím." řekne, kluci se jako na povel zvednou a odejdou.
S Lou se sebereme a jdeme taky zpátky do šatny. Kluci už v šatně jsou a dělají zase bordel. "Nemusel jsi jim to říkat." řeknu Liamovi, když si nás všimne. "Máš pravdu, nemusel. Já chtěl." odpoví mi a zase si mě na sebe namáčkne. Potom se už kluci jenom převlečou, odjedeme domů. Zbytek dne se neděje nic zvláštního, ale příjde mi, jakoby se mělo stát něco špatného.
Moje předtucha se bohužel vyplní, když se rozezní zvonek ode dveří.
Ahoj, všichni! Jen jsem vám chtěla říct, že bude brzy konec E.T. Ještě tak 4-6 kapitol a je konec. Teď ale zpátky k této části. Kdo si myslíte, že bude za dveřmi?
ČTEŠ
E.T. √
Fiksi PenggemarMůj lid mě poslal na Zemi, abych zjistila co nejvíc informací o lidech. Jsou nám totiž tolik podobní, snad jediný rozdíl mezi námi je barva vlasů. U nás doma má každý hodně barevné vlasy, lidé mají od přírody přírodní barvy. Zkoumám jejich chován...
