E.T. √

"You are so sweet together."

Liam's part:

"Ti dva něco spolu mají?" vzbudí mě jeden z hlasů, které se nějakou dobu ozývají ode dveří nebo si to aspoň myslím, protože mám zavřené oči. "Prý ne. A i já si myslím, že nic mezi nimi není. Znají se pár dní, teda myslím osobně. Dřív jsme ji znali jenom po webu." vysvětluje druhý hlas, který říká pravdu až na ten konec.

Když to tak vezmu, známe se týden. Páni, připadá mi jakoby jsme ji znali věky. "Aha, ale slušelo by jim to spolu. Byli by opravdu rozkošný pár." ozve se znovu jeden z hlasů, ve kterém poznávám Danielle. "To jo, ale my jsme rozkošnější." odpoví jí Louis. "Samozřejmě miláčku." uslyším a pak jenom slyším kroky vzdalující se od dveří, které potom ještě někdo zavře.

Otevřu oči a když zjistím, že je vzduch čistý, podívám se na Perrie. Ta si spokojeně spí s rukou přehozenou okolo mého pasu. Když se chci zvednout, svoji ruku ještě víc utáhne a já se nemůžu pohnout. Jako vážně, já se nemůžu pohnout. Nezdá se, ale má sílu. Sakra, jak může mít tak malá holka takovou sílu? Nejspíš to bude tím, že není člověk.

"Perrie?" "Perrie?" "Perrie!" zvýším trochu svůj hlas, protože se pořád neprobouzí. "Perrie!" zkouším to znovu a tentokrát už úspěšně. "Co je?!" řekne dost nepříjemně, asi protože jsem ji vzbudil. "Pustíš mě?" zeptám se jí opatrně, protože ji rozhodně nechci naštvat.

Hned po vyslovení mé otázky, Perrie otevře oči, podívá se na mě a rychle sundá svoji ruku. "Promiň." omluví se a její tváře se zbarví dočervena, její naštvanost je pryč. "To nic. Co si dáš k snídani?" zeptám se jí s úsměvem na tváři. Takhle rozespalá je hrozně roztomilá.

"Nemůžu po tobě chtít, aby jsi mi dělal snídani. Dojdu si na ni sama." řekne a chce vstát z postele. Ale já ji zatáhnu zpátky, jenže tak nešťastně, že se Perrie na mě překulí a tak máme obličeje jenom kousek od sebe. Stačilo by, jen abych se jenom trošku natáhl a mohl bych ji políbit. Nemůžu si pomoct, ale něco mě na ní přitahuje.

Bože, nadčím to přemýšlím? Vždyť ji znám týden, jeden týden. Nemohl jsem se do ní zamilovat, to prostě ne. "Liame?" Liame!" probere mě z přemýšlení její hlas. "Můžeš mě pustit?" zeptá se a já ji hned pouštím. Perrie odejde z mého pokoje bez jediného pohledu věnovaného mě a já můžu slyšet jenom zabouchnutí dveří od jejího pokoje.

Vstanu z postele, obleču se a jdu se nasnídat. Když příjdu dolů, jsou tady všichni, dokonce i Perrie. Všichni se na mě zvláštně podívají, teda až na Perrie, ta se dál věnuje svému jídlo. Dál si pohledů ostatních nevšímám a si vzít nějaké jídlo.

Ale když se podívám do ledničky, zjistím že zeje prázdnotou. "Jo, Li. V ledničce nic není, měl bys jít nakoupit." řekne Harry. "Jakobych to bez tebe nevěděl." odpovím mu a ledničku zavřu. Vyběhnu nahoru do svého pokoje, vezmu si peněženku a jdu zpátky dolů, abych mohl jít nakoupit.

"Jde někdo se mnou?"

Perrie's part:

S Liamem se mi spí vážně dobře. A když říkám spí, tak myslím spaní, ne něco jinačího. Jen mě štve, že nás vždycky někdo vzbudí. Cítím se s ním dobře, skoro jako bych byla doma. Nevím čím to je, nechápu tento pocit.

Liam mi chtěl udělat snídani, ale přece se nenechám odskakovat. Chtěla jsem vstát z postele, ale on si mě přitáhl zpátky, ale tak, že jsme skončili obličeji kousek od sebe. Bylo to zvláštní, jakoby mě něco táhlo k jeho rtům. Naštěstí jsem se včas vzpamatovala, Liama probrala z transu a odešla, co nejrychleji do svého pokoje.

Tam jsem se oblékla a šla se nasnídat. Dole už byli všichni kromě Liama. Dani poplácala na židli vedle sebe, tak jsem si tam šla sednout. Podala mi jogurt s lžičkou a očividně se mnou chtěla mluvit. "Jste spolu sladcí!" řekne po chvíli ticha, když jí asi došla trpělivost na to, aby počkala až dojím.

"Co prosím?!" řeknu když se rozkašlu, protože mi zaskočilo. "Vy dva s Liamem." vysvětlí a čeká na moji reakci. "Děkuji?" poděkuji i když nevím ani za co. "Je něco mezi vámi?" snaží se zjistit. "Musím tě zklamat, ale není. Vždyť se známe jenom pár dní." odpovím jí a dál si jím svůj jogurt.

"No a co že se znáte jenom pár dní. Existuje něco jako láska na první pohled, pokud jsi o tom neslyšela. Vidím, teda všichni vidíme tu chemii mezi vámi, tu přitažlivost." řekne, ale víc nestihne, protože do kuchyně příjde Liam.

Všichni se na něj podívají, ale já sklopím hlavu ke svému jídlu. "Jo, Li. V ledničce nic není, měl bys jít nakoupit." řekne Harry směrem k Liamovi, který se dívá do ledničky. "Jakobych to bez tebe nevěděl." odpoví mu a ledničku zavře. Vyběhne nahoru asi do svého pokoje a za chvíli se vrátí zpátky.

"Jde někdo se mnou?" zeptá se a nakoukne do kuchyně. Všichni najednou dělají, jakoby tady nebyli. "Perrie s tebou půjde!" vykřikne Danielle a s ďábelským obličejem se na mě koukne. Tohle jí nedaruji, určitě to dělá jenom kvůli tomu, co jsme tady před chvílí řešili.

"Jo jasně, moc ráda." řeknu a usměju se na Liama. Vstanu, lžičku dám do dřezu a prázdný kelímek hodím do koše. "Půjdeme?" zeptám se ho, když se obouvám. "Jasně, ale ty se nebudeš převlékat ani malovat? Neber to špatně, sluší ti to i tak, ale znám vás holky." řekne Liam a hned mi to začne i vysvětlovat, jenom abych se náhodou neurazila.

"Nebudu. Oblečená jsem slušně a malovat se mi nechce. Vlastně ani pořádně nevím, jak se všechny ty věci používají." řeknu, ale konec věty řeknu víc potichu, protože by to asi Danielle přišlo divné. Tam odkud pocházím, tak neexistují žádná líčidla. Nebo existují, ale můžou je používat jenom ženy nad třicet.

"Aha" řekne překvapeně Liam a otevře mi dveře od domu. Vyjdu, počkám až výjde i Liam a potom jdeme společně k jeho autu. Liam mi otevře dveře na straně spolujezdce a když sedím na svém místě, dveře za mnou zavře. Rychle obejde auto a sedne si na své místo. Nastartuje a pak už vyrážíme na cestu.

Po cestě nám hraje rádio, je mezi námi takové nepříjemné ticho, takže jsem ráda, když po chvíli zastavujeme u jednoho z mnoha obchodů. "Jdeš?" ozve se, když Liam otevře moje dveře. Asi jsem chvíli nevnímala. "Jo, jdu."