E.T. √

London date

Perrie's part:

"Vstávat zlatíčko." ozve se mi ucha a já se přetočím na druhou stranu. "Perrie!" zvýší trošku hlas Liam, ale já se ještě víc zavrtám do peřiny. Nechci vstávat. "Perrie tady není!" zakřičím do polštáře, ale pro Liama to muselo být obtížné, aby mi vůbec rozuměl.

"Mám pro tebe překvapení." řekne Liam u mého ucha, což mě přesvědčí, abych mu aspoň věnovala pozornost. Otočím se k němu a upřu na něj pohled. "Jaké?" zeptám se, když je pořád zticha. "To se dozvíš, když vylezeš z postele." odpoví mi Liam, mrkne na mě a zvedne se z postele, následně odejde z pokoje.

S velkou nechutí vylezu z postele, přejdu do svého pokoje, kde se převléknu a jdu taky dolů, protože mám vážně hlad. Kluci jsou v kuchyni samozřejmě všichni jako vždycky, jenom mi tady chybí Danielle. Sednu si na svoje místo a někdo mi zase přisune talíř se snídaní. Vůbec se neobtěžuji zvednou pohled, abych věděla, kdo to byl.

"Co je dneska v plánu?" zeptám se jich, ale pořád věnuji pohled jenom svojí snídani. "Nevím jak kluci, ale my už máme plán, zlato." ozve se za mnou Liam, obejme mě zezadu a krátce políbí na krk. Okamžitě se mi na tom místě udělá husí kůže.

Konečně zvednu pohled a podívám se na kluky. Všichni se na nás dívají s otevřenými pusami. "Co je?" zeptám se jich, seskočím ze židle a jdu odnést špinavé nádobí do dřezu. "Ty se nás ptáš, co je? To my bychom se měli ptát!" skoro až vykřikne Niall.

"Co by? Chodíme spolu." odpoví jim místo mě Liam a pokrčí rameny. "A to můžete?" zeptá se Louis. "Louisi, ikdyž nejsem ze Země, můžu chodit s kýmkoliv ve vesmíru. Klidně bych mohla chodit třeba s Marťanem." vysvětlím jim s úsměvem.

Když Liam vidí, že se na nic už ptát nebudou, zatáhne mě do obýváku, kde jsme až do oběda. "To je tvůj plán? Válet se na gauči a dívat se na televizi celý den?" zeptám se Liama, když už mě všechno bolí od ležení. "Samozřejmě že ne. My vyrážíme ven, ale až tak okolo páté." objasní mi Liam a dál se dívá na televizi.

"Tak ty se tady dál válej, ale já jsi jdu dát dlouhou vanu." řeknu mu a zvednu se. Chci už odejít, ale Liam mě chytne za ruku, takže se k němu otočím. "Můžu se přidat?" zeptá se a udělá u toho takový skoro až arogantní úšklebek. "Na to zapomeň." odpovím mu a bouchnu ho polštářem.

"Škoda!" zakřičí ještě za mnou, když už jsem skoro v patře. Dojdu do svého pokoje, kde si nejdřív vyberu oblečení, co jsi vezmu až půjdeme s Liamem ven a až potom si jdu napustit vanu. Na vaně mám několik druhů solí a pěn, takže si mám z čeho vybírat.

Když mi pěna skoro přetéká před okraj, vodu zastavím. Vysvléknu se a vlezu do vany, ve které strávím spoustu času. "Perrie? Neutopila jsi se tam?" ozve se za dveřmi do koupelny Liam. "Takovou radost bych vám neudělala!" zakřičím na něj se smíchem. Za dveřmi můžu slyšet Liamův smích a potom už jenom vzdalující se kroky.

Voda už je studená a tak se rozhodnu vylézt. Obmotám okolo sebe ručník a jdu zpátky do pokoje. "Co tady děláš?" zeptám se Liama, když si ho všimnu, jak sedí na mé posteli. "Čekám na tebe, abych ti mohl říct, že za chvíli půjdeme. Koupala jsi se nějak dlouho." odpoví mi na moji otázku a odejde z mého pokoje.

Zamknu za ním dveře a převleču se. Vlasy mokré naštěstí nemám a tak se jenom jemně nalíčím. Připravená sejdu dolů, kde čekají všichni kluci. Proč sakra?! Přejdu k Liamovi, kterému dám pusu na tvář a obuji se. "V deset ať je doma, mládenče." řekne naoko vážně Louis.

"Nebojte se, pane. Dám vám na ni pozor." odpoví mu stejně vážně Liam. "Tak jsi to užijte." řeknou společně kluci. Jenom nad nimi zakroutím hlavou, chytnu Liama za nabízenou ruku a vycházíme z domu. Liam mi pomůže do svého auta a pak se vydáváme směrem mě neznámým.

Za chvíli zastavujeme u nějakého velkého kola, které se točí. Liam mi pomůže zase z auta ven a za ruku mě táhne k pokladně. "Dobrý den, mohla byste mi zařídit samostatnou kabinu?" zeptá se Liam staré na pohled nepříjemné ženské. "To teda nemohla." odpoví protivně. No co jsem říkala? Je protivná.

"Zaplatil bych vám samozřejmě tolik, kolik by vás stála plná kabina." řekne Liam a snaží se na ni usmát. Ženská si ho jenom projede pohledem a zavrtí hlavou. "Tak mi dejte dva lístky." řekne poraženě Liam a dá té ježibabě, kolik chtěla.

Postavili jsme se do fronty a oba doufali, že tady Liama nikdo nepozná. Fronta postupovala celkem rychle a už jsme byli v kabině. Nastoupili jsme jako první a hned po nás se nahrnula skupinka asi pěti holek, za kterými se hned dveře zavřeli. Zmateně jsem se dívala okolo sebe, protože co jsem viděla, kabiny se plní více lidmi. Už jsme se zvedali ze země, když jsem si všimla té protivné ženské jak se směje, ona to udělala naschvál!

Hned jsem se podívala pořádně po holkách a všechny na sobě měly trička 1D. A sakra. "Li? Hlavně se neotáčej." řeknu Liamovi, který je celou dobu otočený k oknu. "Proč?" zeptá se a otočí se ke mě, takže ty holky ho okamžitě poznají. Neobtěžuji se ani odpovědět, protože okamžitě, když si uvědomí, kdo s nimi jede ve stejné kabině, začnou pištět.

Musím si zacpat uši, protože je to vážně nepříjemné. "Ticho!" vykřikne Liam a koukne se starostlivě na mě. "Jsi v pořádku?" zeptá se mě a vtáhne si mě do náruče. Neodpovídám mu, jenom přikývnu hlavou. "Ty-y jsi Li-am Payne!" vykřikne jedna z dívek.

"Co tady děláš?" zeptá se Liama další z nich. Liam se nejdřív podívá na mě a potom zpátky na ně. "Mám tady rande." řekne a usměje se u toho. Teď je přímo k sežrání. Odezvou od holek, je zase pištění. Dělají sakra taky něco jinačího?

Potom, co je Liam znovu okřikne, nás požádají o fotky a podpisy. Nevím, jak píší lidé, ale snad to nebude tak moc odlišné. Každé, protože chtěly i podpis ode mě, se podepíšu a to už kabina zastavuje dole.

Vystoupíme a my s Liamem co nejrychleji běžíme zpátky do jeho auta. Liam beze slova nastartuje a vyráží zase někam, mě neznámo. Celou dobu jsme ticho, naštěstí o pár minut Liam zastavuje u jedné malé restaurace.

Vylezeme z auta, které Liam potom zamkne a vcházíme dovnitř restaurace. Ujme se vás hned jeden z číšníků a posadí nás k jednomu moc hezkému stolu. Zeptá se nás na pití, já si objednám jenom vodu a Liam si dá pepsi. Číšník zmizí a mezi námi pořád panuje ticho.

"Omlouvám se." vypadne najednou z Liama, což vyvolá můj nechápavý pohled. "Za co se prosím tě omlouváš?" zeptám se ho. "Nebylo to rande podle mých představ." odpoví mi Liam a sklopí svůj pohled. "Hej, podívej se na mě. Nemáš se za co omlouvat. Ikdyby jsme zůstali doma a koukali na televizi, tak to bude to nejlepší rande, protože je s tebou." snažím se ho uklidnit, což se mi taky povede a konečně můžu zase vidět na Liamově tváři úsměv.

Večeře potom probíhá v klidu. Navzájem jsme se o sobě dost dozvěděli, zjistila jsem, že ten lidský život na Zemi není tak odlišný od toho mého. Liam po večeři zaplatí a jedeme domů. Je přesně 22:01, když vcházíme dovnitř domu.

Hned se okolo nás rozsvítí světla a objeví se před námi ti tři. "Máte minutu zpoždění." řekne Louis a zkříží si ruce na hrudníku. "Je to jenom minuta Louisi." protočí nad ním Liam oči. "Takže máte zpoždění a ještě jsi drzý. Nechci tě už u naší holčičky dneska vidět." řekne vážně Louis, chytí mě za ruku a odtáhne mě do mého pokoje, kde mě zamkne.

No to si dělá snad srandu. "Louisi! Pusť mě ven!" křičím na celý dům, ale odezvou mi je jenom smích a následně zabouchnutí dveří vedle mého pokoje. Podle zvuku klíče můžu poznat, že zamknuli i Liama. To jsou magoři, normálně!

Chvíli chodím sem a tam po pokoji, převléknu se do pyžama a zase začnu chodit po celém pokoji. Idioti, vážně idioti. Když v tom si vzpomenu. Já jsem blbá, vždyť se umím teleportovat. Nějak jsem na to zapomněla, když jsem tady s lidmi a nemusím to používat.

Usměju se tak moc, že se mi málem rozpůlí obličej. Lusknu prsty a už se ocitám v druhém pokoji, v Liamově. "Pe.." chce vykřiknout Liam, ale to mu hned zacpu pusu. Mohli by ho slyšet ti idioti. A to že prý jsou dospělí, ale prd. Děcka to jsou.

Liam pochopí a tak mu ruku z pusy sundám. Krátce mě políbí a potom hlavou pokyne k posteli. Na postel přímo skočím a už jenom čekám na Liama. Ten normálně dojde k postele, lehne si a já se lehnu na něj. "Dobrou noc." popřeji mu a usínám. Ti se ráno budou divit, jaktože nejsem u sebe.