I. díl - Útěk alias rodičové, neštvěte svoje děti

Kapitola 8: Nedůvěra

Otevřela oči a lehce se zavrtěla. S leknutím zjistila, že má přehozenou nohu přes Erikova stehna a hlavu položenou na jeho hrudi. On se na ni usmíval a něžně ji hladil po vlasech. Panebože, ona se s ním vyspala!

Odtáhla se od něj a vyjekla. S žuchnutím dopadla na podlahu a zjistila, že na sobě má oblečení.

Erik se naklonil přes okraj postele. „Jsi v pořádku?" zeptal se jí starostlivě. Marie mlčky přikývla. „Promiň," řekl omluvně. „Tohle asi nebyl nejlepší nápad. Já jsem jen... No to je jedno. Nevěděl jsem, že se mě tak lekneš a skočíš z postele," ušklíbl se.

„Za-prvé, já jsem neskočila, ale spadla," zamračila se. „A za-druhé, jsem se tak lekla, protože jsi pamatuju, že jsme se objímali, a pak nic. Asi jsem usnula."

Erik se uculil. „Ano, byla jsi tak rozkošná."

„Kušuj!" odbyla ho a on se uchechtl a pomohl jí na nohy. Vtom se ozval zvonek a oba ztuhli. Kruci, zaklel v duchu. Koho to jsem čerti nesou?!

„Půjdu otevřít," řekl a zamířil ke dveřím. Ať je to kdokoliv, tohle vyrušení mu nedaruje.

Otevřel dveře a vztek ochladl. Stáli tam ti jeho kamarádi: Daniel, Nicolas a Leonardo. Temný anděl, vlkodlak a upír. Skvělá kombinace – halda potíží.

Daniel byl středně, vysoký, zelenooký a hnědovlasý. Byl z těch tří asi nejpřátelštější.

Nicolas byl věčně zamračený a nedůvěřivý. Bohužel k jeho smůle byl vysoký, černé vlasy, hnědé oči a holky ni něj letěly, i když o to neměl zájem.

No a Leonarda byl kapitola sama pro sebe. Na první pohled milý a zdvořilý, jinak ale dokázal být úlisný a vypočítavý. Ženy střídal jako ponožky nebo večeři, záleželo o co mu šlo. Středně vysoký blonďák s se světle hnědýma očima, taky nebyl nejmilejší.

Ty tři se kolem něj beze slova protáhli, aniž by stačil cokoliv říct. Vrazili do obýváku a zarazili se. Marie ztuhla. Co tu dělají?

„Ta holka se mi nelíbí," řekl Nicolas a zamračeně svraštil obočí.

„Náhodou není špatná," namítl upír a hladově se oblízl.

„Nico, Leo, dejte pokoj. Nechovejte se nezdvořile. Já jsem Daniel a tohle jsou Nicolas a Leonardo," ukázal na své přátele.

„Marie," přestavila se „těší mě." Pak se mírně usmála.

„Eriku, kdo je to?" zvolal za ním Nico, ten vlkodlak.

Erik vešel do místnosti a přidal se k Marii. V zraky všech ji jednou rukou přitáhl k sobě. „Moje přítelkyně," odvětil hrdě.

Mořská panna sklopila zrak a mírně se na něj usmála.

„Cože?!" vykřikl Nico s Leem nastejno. Daniel se jen spokojeně usmíval. Ta holka mu byla sympatická.

„Vždyť ji vůbec neznáš!" namítl vlkodlak.

„Miluju ji a to mi stačí," odsekl Erik. Nyní se Marie regulérně začervenala. Cítila v hrudi hřejivý pocit. Lásku.

„Musím uznat, že je hezká," uznal upír. Všichni na něj pohlédli. Nico rozčileně, Danny otráveně, Erik a Marie naštvaně. „Co je?!" řekl nechápavě.

„To, že mě neustále hodnotíš jako zboží, mě celkem uráží," zamračila se. Erik se pobaveně ušklíbl. Nyní viděl tu holku, co vrazila Adamovi pěstí. Upír si uraženě odfrkl.

Teď promluvil Danny. „Nechci souhlasit tady s panem protivou, ale přece jenom, není to trochu rychlé?"

„Jo, jak jí můžeš věřit? Třeba tě chce jenom využít," přidal se Nico.