I Believe /Jack Frost/

10. Kapitola - Oblíbené místo 1/2

Probudila jsem se do slunného dne. Protáhla jsem se, ale omylem jsem rukou udeřila Jacka. ,,Ježíš, promiň." zasmála jsem se. Otočila jsem se k němu a pohladila ho po tváři. ,,Jsi v pořádku?" Jack jenom něco zamručel a spal dál. Zavrtěla jsem nás tím hlavu. Jak malý děcko. Rozhodla jsem se, že si dám sprchu. Vzala jsem si čisté oblečení a zavřela jsem se v koupelně.
Pustila jsem na sebe vlažnou vodu a na chvíli jsem zapomněla na všechny starosti. Umyla jsem si vlasy a po dlouhém přemlouvání jsem vylezla do chladné koupelny. Podívala jsem se na sebe v zamlženém zrcadle. Vyrušilo mě zaklepání na dveře. ,,Už jdeš?" zeptal se Jack. Jen jsem protočila očima. ,,Ne, specháš někam?" odsekla jsem s úsměvem. ,,No po pravdě jo, spechám." rychle jsem na sebe hodila oblečení a vyšla jsem ven. ,, A kam?" se zájmem jsem na něj hleděla. ,,Něco bych ti chtěl ukázat." v očích mu zajiskřilo. ,,Mám se bát?" zeptala jsem se. Na jeho tváří se objevil úsměv.
,,Myslím, že ne."
,,No to teda neznělo moc přesvědčivě."
Mrkla jsem na něj a šla jsem si dolů pro něco na snídani. Babička nebyla doma, to znamená jedno, šla nakupovat. Po dlouhém zírání do ledničky jsem si nakonec vzala jogurt.

***

,,Opravdu musíme letět?" zeptala jsem se. Jack se na mě se smíchem podíval. ,, Jo musíme." odpověděl a jednou rukou si mě k sobě přitáhl. Ruce jsem mu obmotala kolem pasu a pevně jsem zavřela oči.
,,Musíš si to umět užít. Mio, nemusíš se ničeho bát. Jsem tu s tebou a dokud tu jsem tak se ti nic nestane, ano?" zašeptal mi do ucha. Podívala jsem se na něj a usmála se. ,,Tak jo." Jack vzlétl. Snažila jsem se, abych vypadala, že se mi to líbí, ale opak byl pravdou. Nenávidím létání a doufám, že to Jack pochopí. Přitiskla jsem se k němu a nevnímala jsem okolí.

***

,,Mio, jsme už pět minut na zemi a ty se mě pořád držíš jako klíště. " řekl se smíchem Jack. Podívala jsem se kolem. Opravdu už jsme byli na pevné zemi. Nohama jsem stála na zamrzlé půdě. ,,Já ehm promiň." mírně jsem se usmála. ,,Nemusíš se omlouvat." Natáhl ke mně ruku a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.
,,Pojď chci ti něco ukázat. Je to moje tajné místo." rozešel se volnou chůzí přímo mezi stromy. Proplétali jsme se mezi větvemi malých i velkých stromů a každou chvíli se mi nějaká větev zamotala do vlasů. Tiše jsem vykřikla bolestí, když jsem si nevšimla opravdu nízké větve a přímo do ní jsem narazila. Spadla jsem na zem a držela jsem se za čelo. Téměř okamžitě přiběhl Jack.
,,Jsi v pohodě?"
,, Jo jsem, jen už mi prosím řekni, že už tam budeme." zasmála jsem se.
,, Jo neboj už tam skoro jsme. " zasmál se a pomohl mi vstát. ,,Tam, vidíš to světlo?" zeptal se. Podívala jsem se kam ukazuje a přikývla jsem. ,,Tak jdem." zavelela jsem.

Konečně venku z toho hustého lesa. Z vlasů jsem se snažila odstranit malé větvičky, listy a dokonce i menší brouky. Konečně jsem se mohla rozhlédnout a málem mi spadla brada. Zamrzlé jezero obklopené lesem. Bylo to jako z pohádky. Od sněhu se odrážely paprsky slunce. ,, Je to nádhera." vydechla jsem. ,, To je, ale není to všechno." nevím kde je vzal, ale zpoza zad vytáhl brusle. ,, To je milý, ale já bruslit neumím." podívala jsem se mi do očí a modlila jsem se, aby neřekl to, co si myslím. ,,Ja vím a od toho jsem tu já. Naučím tě to." Jenom to ne. Nahlas jsem se zasmála. ,,Dobrej vtip." hlas se mi zlomil. ,,Mio, já to myslím smrtelně vážně." sakra. Jack se ke mně začal přibližovat. Na nic jsem nečekala a začala jsem po něm házet sníh. ,,Nepřibližuj se ke mně." zapištěla jsem se smíchem. Koulovačka právě začala.