I Believe /Jack Frost/

21. Kapitola - Napořád

I když jsem nechtěla, musela jsem ho odstrčit. ,,Musím jít." zašeptala jsem. Jack se zatvářil smutně. Zasmála jsem se nad jeho výrazem. Přešla jsem k němu a dlouze ho políbila. Polibek mi oplatil. ,,Chci tě" zašeptala mi do ucha a skousl mi ušní lalůček. Ztratila jsem kontrolu nad svým tělem. Něžně jsem ho začala líbat. Už jsem mu chtěla sundat mikinu, když v tom někdo zaklepal. Ustrašeně jsem se podívala ke dveřím. Prudce jsem od sebe Jacka odstrčila a začala se upravovat. Dveře se otevřely a v nich se objevila Zuběnka. ,,Jacku, jen jsem ti chtěla říct, že si za to nemohl." začala, ale když spatřila mě, tak rychle zmlkla. Vystrašeně se na mě dívala. ,,Proč si ji pustil?" zeptala se opatrně. Sice mě to štvalo, ale chápala jsem to. Když si Jack uvědomil, že se obhajovat nehodlám. Ujal se slova on. ,,Mia je v tom nevinně. A myslím, že by jsme se měli zaobírat něčím mnohem horším a nebezpečnějším, než je Mia. Stín se vrátil. " řekl a usmál se na mě. Úsměv jsem mu vděčně opětovala. ,,Jacku já vím, že je to pro tebe rána, ale nemáš důkaz, že se vrátil a do té doby je pro nás Mia nebezpečná. Jestli s ní chceš být a riskovat tím život, tak klidně, ale v lidském světě." tak to mě ranilo. Viděla jsem, jak Jack zatnul pěsti. V očích jsem zase ucítila slzy. Zrovna od ní jsem to nečekala. Vím, že chce být v bezpečí, ale už opravdu nevím, jak je přesvědčit o mé nevinně. Povzdechla jsem si a zatáhla jsem Jacka za rukáv. Naklonil se ke mě. ,, Vem mě prosím domů." řekla jsem. Jack jenom naštvaně přikývl. Vzal mě do náruče a prošel kolem Zuběnky. Propálil ji pohledem a odešel.

Vítr mi cuchal vlasy. Užívala jsem si blízkou přítomnost Jacka. Pomalu jsme se blížili k mému domu. ,, Co je vlastně za den?" zeptala jsem se. Jack se zamyslel a odpověděl. ,,Myslím, že je středa." Vykulila jsem oči. ,,Tři dny jsem byla pryč? Babička mě zabije. " řekla jsem si spíš pro sebe.

Vletěl se mnou do okna a opatrně mě položil na postel. ,,Uvidíme se zítra?" podívala jsem se na něj. Chtěla jsem ho mít u sebe. A jen a jen pro sebe. Na tváři měl zase úsměv. ,, Ale já nikam nejdu. Budu tu s tebou." lehl si vedle mě a objal mě. ,,Už napořád." zašeptal.