I Believe /Jack Frost/

38. Kapitola - Loučení

Jack

,,Prosím pomozte někdo. Prosím." zakřičel jsem přes celou halu. Jako první se objevila Zuběnka. ,,Co se děje?" zeptala se. ,,J-já nevím. Prostě se jí udělalo špatně a usnula mi v náručí, ale nechce se probudit." říkal jsem zoufale a snažil ji nějak probudit. Z očí mi neovladatelně padaly slzy. ,,Lásko, probuď se." zašeptal jsem a políbil ji.

Flashback

,,Jacku, je to nádhera. Moc ti děkuji." nádherně se na mě usmála a políbila. Jemný polibek se proměnil na naléhavý. ,,Šetři se." zasmál jsem se. ,,Nepodceňuj mě." zasmála se a opřela si hlavu o mé rameno. Dál jsme sledovali slunce. Paprsky nás lechtaly na holé kůži. Rukou jsem si zastínil oči a nenápadně ji pozoroval. Zasněně se dívala na čistou vodu a na odraz slunce. Vzal jsem ji za ruku a propletl si sní prsty. ,,Miluji tě." zašeptal jsem, aby mě slyšela, ale neodpověděla. Její hlava nějak podezřele ztěžkla. ,,Mio?" zeptal jsem se a podíval se na ni. Oči měla zavřené. Prstem jsem se jí snažil najít tep, ale marně. ,,Panebože, Mio!" vykřikl jsem a začal jsem ji oživovat. Masáž srdce a umělé dýchání. Po několikátém pokusu se konečně probudila. Prudce se posadila a lapala po dechu. ,,Co se stalo?" zeptala se. Oči jsem měl uslzené. Musel jsem vypadat příšerně. ,,Byla jsi mrtvá." zašeptal jsem. Jako by to byl sen. Dala mi ruku na rameno a jemně mě pohladila. Chtěla se postavit, ale zatočila se jí hlava a klesla k zemi. ,,Jacku, je...mi...špatně." těžce dýchala a oči se jí zavíraly. ,,Ne, neopouštěj mě." zakřičel jsem. Nic jsem nezmohl a Mia upadla do bezvědomí. Pro jistotu jsem zkontroloval tep, ale ten jsem nahmatal. Sice byl slabý, ale alespoň žila. Vzal jsem ji do náruče a letěl s ní zpátky do zasněžené pustiny. Ať žije. Nesmí mě tady nechat. Bez ní nemá smysl žít.

End of Flashback

Proč to nemůže být jako v pohádkách. Princ políbí svou princeznu a ona se probudí. Přitiskl jsem si ji na hruď  s nadějí, že se probudí. Každou sekundou, která mi mimochodem připadala nekonečná, jsem upadal víc a víc do depresí. Hladil jsem její vlasy, každou chvílí byly víc a víc mokřejší od mých slz. Na rameni jsem ucítil něčí ruku. Podíval jsem se nahoru a uviděl jsem Santu. Povzbudivě se na mě usmál.

V tu chvíli se Mia pohnula. Pomalu se protáhla a podívala se na mě. ,,Ty teda vypadáš." zasmála se. I přes to, že jsem byl na dně, jsem se taky zasmál. ,,Jacku, já slábnu. Myslím, že už se ani nepostavím." řekla potichu a pokusila se zvednou, ale zadržel jsem ji. ,,Ne, já tě vezmu." v jejích očích jsem viděl vděčnost. ,,Díky." šeptla. Vzal jsem ji a odnesl do pokoje.

Kolem její postele se sešli úplně všichni. Věděl jsem, že se chce rozloučit, a tak jsem ji nechal.

Mia

,,Moc vám děkuji. Za všechno." řekla jsem potichu a doufala, že mě všichni slyší. Byla jsem ráda, že tu objevil i Zajda. Nejdřív jsem objala Zuběnku. ,,Byla jsi pro mě jako druhá máma. Budeš mi chybět." řekla jsem a dala jí pusu na tvář. Zuběnka se na mě usmála. ,,Taky mi budeš chybět." potom se otočila a s brekem odešla z místnosti. Jako další na řadě byl Sandy. ,,Sandy, i když toho moc nenamluvíš. Popovídala jsem si s tebou nejvíc a chvíle strávené s tebou jsem si užila naplno." Sandy se na mě smutně usmál a objal mě. Víc jsem nepotřebovala. Po chvíli odešel a přede mnou stál Zajda. ,,Já-" začala jsem, ale on mě přerušil. Zavěsil se mi kolem krku. ,,Promiň, že jsem ti nedokázal uvěřit. Doufám, že mi dokážeš odpustit." úlevou jsem si oddechla a usmála se na něj. ,,Odpuštěno." řekla jsem prostě. Zajda na mě kývl a odešel. Santa si přisedl ke mně na postel. Slzy měl na krajíčku. ,,To je v pořádku." řekla jsem. ,,Díky, že jsi mi jako malé daroval ten přívěsek i za všechno ostatní." Santa se zatvářil nechápavě, ale zamaskoval to. ,,Nikdy jsem se k lidem moc neměl, ale u tebe udělám výjimku." zasmál se a stáhl si mě do medvědího objetí.

V místnosti zůstal už jen Jack a Stín. Podívala jsem se na svého společní, který mě provázel temnotou a pokynula jsem rukou, aby přišel ke mně. ,,Jacku?" zeptala jsem se. Ihned  přiběhl a pozoroval mě s nadzvednutým obočím. Nad jeho gestem jsem se usmála. ,,Můžeš nás prosím nechat o samotě?" pohledem si mě i Stína přeměřil. Nakonec pokrčil rameny a opustil pokoj. Stín mě nechápavě pozoroval.  Rukou jsem poklepala na postel. Hned pochopil a sedl si. ,,Nemyslím, že Jack by chtěl, abych tady byl s tebou osamotě." řekl. Protočila jsem nad tím očima. Chytla jsem ho za límec jeho kabátu, přitáhla si ho k sobě a dlouze ho políbila. Nejdřív byl překvapený, ale rychle se zapojil. Po chvilce jsem ho pustila. ,,Za co?" zeptal se. ,,Za všechno, co jsi pro mě udělal. Doufám, že jednou najdeš dívku, kterou budeš milovat tak jako mě, ale mé srdce patří někomu jinému." při poslední větě sklopil hlavu. ,,Miluji tě, Mio." zašeptal. To bylo poprvé, co jsem ho viděla plakat. ,,Já vím." řekla jsem mile a objala ho. Nakonec vstal. ,,Zavoláš mi Jacka?" jen přikývl a odešel. Do pokoje vtrhl jako hurikán. ,,Jsi v pořádku?" aww ta jeho přehnaná starost. ,,Ano to jsem. Jacku, chci se s tebou rozloučit." řekla jsem nervózně. ,,Mio, proč to děláš takhle těžké. Ještě najdeme způsob, jak tě uzdravit." řekl smutně. ,,Jacku, není čas." v očích mě zase pálily ty slzy. Proč musím pořád bulet? Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Natáhla jsem ruce k Jackovi. Přišel ke mně a pevně mě objal. Čelo si opřel o to mé. Dívali jsme se do očí. Už jsem to nevydržela a políbila ho.

Nevím jestli to bylo naplánované nebo jsem prostě měla kliku, ale jakmile jsem se se všemi rozloučila, chtělo se mi spát. Oči se mi pomalu zavíraly, nemohla jsem proti tomu bojovat. Naposledy jsem věnovala pohled Jackovi a upadla do temnoty.

Jack

Je pryč. Navždy. V mém srdci zůstala obrovská rána, která se snad nikdy nezahojí. Klesl jsem na kolena a hlavu jsem si složil do dlaní. Nezvládám to. Nezvládnu bez ní žít. Z naprosté bezmoci mě zachránil Santa. ,,Dostal jsem nápad, jak ji dostat zpátky." řekl přes celý pokoj. Nevěřícně jsem se na něj podíval. ,,Na co čekáš. Říkej." dostal jsem své emoce znovu pod kontrolu a pobídl Santu, aby mluvil. Vždyť přece naděje umírá poslední.

(Jako vůbec nevím, co vám sem mám napsat. Snad jen, že tohle ještě není poslední kapitola a že neplánuji špatný konec...takže se ještě těšte :D    -Ef )