I Believe /Jack Frost/

39. Kapitola - Všechno zlé je k něčemu dobré

Jack

Čas jakoby se zastavil. Pořád jsem se díval na bledé Miino tělo. Nemohl jsem od něj odtrhnout zrak. ,,Jacku? Posloucháš mě?" před očima mi prsty luskal Santa. Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se do reality. ,,Jo, poslouchám." řekl jsem a podíval jsem se na něj. ,,Když mi Mia řekla, že když byla malá dal jsem jí přívěsek. Nejdřív jsem nevěděl o čem mluví, ale už jsem si vzpomněl. A o tom přívěsku si něco zjistil. Je to dar od Měsíce. V té tekutině uvnitř se říká Měsíční slzy a jejich moc má neomezené účinky." dokončil svůj proslov a pyšně se na mě usmál. ,,Neomezené účinky. To znamená, že ji to dokáže oživit?" zeptal jsem se. Santa přikývl. Mou radost přerušil Stín. Ani jsem si neuvědomil, že tu pořád je. ,,Ale počkejte. Díky téhle "zázračné" vodičce, Mia zemřela. Opravdu jí to dokáže oživit?" podíval se na každého z nás, ale Santa to k mému štěstí vyvrátil. ,,Pokud se té vody dotkla, když byla úplně zdravá, je možné, že jí to ublížit mohlo. Ale teď by to mohlo být naopak. Jestli bude Mia bojovat, tak by se mohla vrátit zpátky." Stín se na mě podíval a pokrčil rameny. ,,Horší už to byt nemůže." řekl prostě a odešel zpátky do tmavého rohu pokoje. Má pravdu. Musíme to zkusit. Podíval jsem se na Santu. ,,Udělej to." řekl jsem a přiběhl jsem k Mie. Z krku jsem jí sundal lahvičku a podal mu ji. Jen na mě kývl a věnoval se své práci. Trvalo to jen pár minut. Vzal lahvičku a pár kapek nakapal Mie do pusy. ,,Teď musíme jen čekat." řekl a odešel. Postupně odcházeli všichni, až na mě a na Stína, který se pořád zdržoval ve stínu. Díval jsem se na něj a pokynul mu rukou, aby si sedle naproti mně. Z nepřátel se stávají spojenci, problesklo mi hlavou. Koutkem oka jsem ho sledoval. Zaujatě sledoval Miu a kousal si u toho nehty. Tenhle člověk se mě snažil zabít? Ani se mi tomu nechce věřit. Otočil jsem se k němu a napřáhl k němu ruku. ,,Mír?" navrhl jsem. Chvíli se na mě díval jako na ducha, ale okamžitě se vzpamatoval. Natáhl ke mně taky ruku a pevně ji stiskl. ,,Mír." řekl a usmál se. V ten moment jsem uslyšel tleskání a tlumený smích. Podíval jsem se před sebe a nemohl jsem tomu uvěřit. Byla přede mnou, dýchala a dokonce se i smála. ,,Mio!" vykřikl jsem nadšeně a ji objal. ,,Jak ti je?" zeptal jsem se a snažil se nahmatat její tep. ,,Jacku, to lechtá." začala se smát. ,,Tak to jsi zdravá." zasmál jsem se taky a začal ji lechtat. ,,Jack, to...stačí." nestačila popadat dech, tak jsem toho nechal. Byl jsem tak šťastný. ,,Pojďte všichni sem." zakřičel jsem. Za pár sekund se všichni nahrnuli do pokoje. Všichni vyjeveně zírali na Miu, která se byla v plné síle. Mile se usmála.

Mia

Všichni tam jen stáli a koukali na mě. Cítila jsem, jak začínám rudnout. ,,Moc ráda vás zase vidím." řekla jsem a začala je všechny objímat. Všechno bylo dokonalé.

O pár měsíců později...

,,Jacku, víš že nemám ráda překvapení." zasmála jsem se. Ten šátek na očích mi opravdu překážel. Chtěla jsem si ho sundat, ale Jack mě zadržel. ,,Ne ne. Jen vydrž." zasmál se. No mně to moc vtipné nepřijde. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jsem sůl a vlhko, takže jsme někde u vody. Jsem zvědavá, co Jack vymyslel. ,,Drahoušku, tady jsou schody, takže už si to můžeš sundat. ,,Konečně." zasmála jsem se a sundala si šátek z očí.

To co jsem uviděla mi vyrazilo dech. ,,Jacku, to je nádhera." vydechla jsem. Divím se, že jsem ze sebe dostala vůbec něco smysluplného. Pomalu jsme sešli schody. Vyzula jsem si boty a šlápla jsem do měkkého písku. Slastně jsem přivřela oči. Otočila jsem se na Jacka. ,,Moc ti děkuji." řekla jsem, ale Jack nic neříkal. Jen se blbě tlemil. ,,Jacku?" zeptala jsem se opatrně. Věděla jsem, že má něco za lubem. Najednou se rozběhl proti mně a přehodil si mě přes záda. Začala jsem pištět. No asi si domyslíte, co se stalo. Doběhl se mnou k vodě, do které mě potom hodil. ,,Jacku!" zapištěla jsem. ,,Tomuhle se nevyhneš, kamaráde." zakřičela jsem a začala jsem k němu plavat. Když jsem byla u něj, skočila jsem mu na záda. ,,Miluji tě." zašeptala jsem mu do ucha a zaklonila jsem se dozadu. To nestihl vyvážit a oba jsem hodili záda do vody. Smáli jsme se jako malý děcka, ale bylo nám to jedno, protože jsme se milovali. Jako nikdo jiný. Jack mě chytl za boky a přitiskl si mě k sobě. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a dlouze ho políbila. Polibek mi opětoval. ,,Říkal jsem ti, že to vyřešíme." řekl mezi polibky. Jen jsem se usmála. ,,Miluji tě, Mio." podíval se mi hluboko do oči. ,,Miluji tě, Jacku." odpověděla jsem stejnou frází. ,,Slib mi, že spolu budeme navždy." znovu jsem se usmála. ,,Slibuji." tentokrát jsem si byla úplně jistá. Oba jsme se usmáli a náš slib zpečetili dalším polibkem.

Člověk by řekl, že tohle je konec, ale pro mě ne. Pro mě je to začátek něčeho opravdu krásného...

(Lidičky a tohle je náš dlouho očekávaný Happy End. Já doufám, že jste si tuhle povídku užili, tak jako já. Zakončili jsme to na krásné 39. kapitole. Sice to není kulaté číslo, ale já jsem spokojená. Moc vám děkuji za podporu a za úžasné komentáře. Tuhle kapitolu věnuji úplně všem. :) Moc jste mi pomohli a já jsem ráda, že jsme to dotáhli až ke konci. Tak s tímhle se s vámi loučím a snad se potkáme u nějakého jiného příběhu:)                 -Ef  )