I Believe /Jack Frost/

28. Kapitola - Vítej zpátky

Hned ráno jsem babičce vysvětlila, že jedeme se školou na několika denní výlet. Nevím jestli mi rozuměla, ale i tak jsem hned ráno odjela. Jack se mě pořád snažil přesvědčit, že létání je super, ale jsem tvrdohlavá. Prostě je mi z výšek špatně. Nevím, co na tom nemůže pochopit.
Konečně jsme doletěli na Severní pól, kde na mě všichni čekali. No dobře skoro všichni. Zajda to pořád špatně nese a myslí si, že jsem bůhví jaký vrah a zločinec. Zuběnka ke mně hned přilétla a začala se mi omlouvat. ,,Já to chápu. Na vašem místě bych udělala to samé." řekla jsem nadšeně. Jsem ráda, že mám své přátele zpátky. Postupně jsem se uvítala se všemi, až na Zajdu, který stál opodál a bedlivě mě sledoval. Povzdechla jsem si a šla jsem za ním. ,, Co mám udělat, aby jsi mi uvěřil?" zeptala jsem se opatrně. Zajda se na mě naštvaně díval. ,,Já prostě neumím tak rychle odpouštět. A dokud nebudu plně přesvědčen, tak je mi líto. Pořád zůstáváš na černé listině." řekl tvrdě a odešel pryč. Svěsila jsem ramena a poraženě jsem šla do svého pokoje, kde jsem si lehla na postel. Jak tady můžu být v bezpečí, když mě už jednou Stín navštívil? Minule ve vězení si se mnou povídal. Co když se sem dostane znovu? Nejistě jsem se podívala po místnosti. Každý kousek pokoje jsem pozorně prohlížela, avšak hrozbu jsem nenašla. Ale pořád mi v hlavě vrtalo jeho chování. Jednou je krutý a po smrti prahnoucí maniak a jindy je zase milý a přirozený. Je tak tajemný. Co když má třeba ještě jinou stránku o něco světlejší? Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale ta temná a zároveň  citlivá bytost, mě jaksi přitahuje. Něco mě k němu táhne. Je to úplně něco jiného, než to co cítím Jackovi, ale na druhou stranu Stín se mě pokusil několikrát zabít. Já nevím, co si mám o něm myslet. Rukou jsem si pročísla lasy, když v tom někdo zaklepal. Otočila jsem hlavu ke dveřím a čekala jsem, kdo vejde. Nejdřív se objevila rozčepýřená hlava s bílými vlasy. Vřele jsem se na něj usmála. ,,Nechceš se jít projít? Chtěl bych ti něco ukázat." mrkl na mě  a hodil mi bundu. Jack zmizel a mě došlo, že nemám na výběr. Oblékla jsem se a šla jsem za ním. Vyšla jsem ven na čerstvý vzduch. Z úst mi šla pára, ale bylo mi to jedno. Byla jsem tu s člověkem, kterého miluji. ,,Tak co jsi mi chtěl ukáz-" zeptala jsem se, ale když jsem se podívala na oblohu, žasla jsem. Dívala jsem se na polární záři, která nabírala všelijaké barvy. ,,To je nádhera." zašeptala jsem a položila jsem svou hlavu na Jackovo rameno. Cítila jsem, jak se uvolnil. ,,Miluji tě, Mio." zašeptal, tak jsem ho skoro neslyšela. Usmála jsem se nad tím. Vzala jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty. ,,Taky tě miluji." 

(Tak jo...další kapča je tu. :D Tehle díl bych chtěla věnovat betymichaeljackson, díky za skvělé komentáře a doufám, že jsi přežila Velikonoce :D Jinak děkuji i ostatním....jsem ráda, že se tenhle příběh rozjel a že se vám líbí. :) -Ef )