I Believe /Jack Frost/

4. Kapitola - Těší mě

Vyšli jsme před dům. Nemohla jsem se dočkat, až zjistím, co za překvapení mi Jack připravil. ,,Chytni se mě." nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Proč?" zeptala jsem se podezíravě. Jack protočil očima. ,,Pojď ke mně nebo nebude žádný překvapení. " jako malé děcko jsem poslechla a přicupitala jsem k němu. Jednou rukou mě objal kolem pasu. Při jeho doteku jsem se zachvěla. ,,Co teď?" zeptala jsem se. Podíval se na mě. Ten pohled se mi vůbec ale vůbec nelíbil. ,,Teď přijde ta práva zábava. " řekl a vznesl se do vzduchu. Tiše jsem vykřikla a pevně jsem ho objala kolem pasu. Hlavu jsem mu zabořila do hrudě a nasávala jsem jeho vůni. ,,Nemůžeme jít nějakou bezpečnější cestou?" zeptala jsem se. Snažila jsem se nedívat dolů. Opravdu jsem nechtěla, aby výtečně palačinky mé babičky, vyskočily z mého žaludku. Jack jen zavrtěl hlavou. ,,Na to si zvykneš. Je to paráda. Podívej." vyletěl se mnou co nejvýš. Pomalu jsem se podívala dolů. Můj žaludek udělal několik kotrmelců, ale zvládla jsem to. Musím říct, že ten výhled je úžasný. ,,To je nádhera." vydechla jsem. Chlapec vedle mě jen kývl. ,,Tak pojď. Za chvíli tam jsme." řekl a já se ho o něco pevněji chytla. Zdá se mi to nebo si to moje pevné objetí užívá? Ať to bylo jakkoli bylo mi to jedno. Hlavně když jsem nespadla. Ještě nějakou chvíli jsme letěli. Když jsem konečně ucítila pevnou půdu pod nohama. Odstoupila jsem od něj a zhluboka jsem dýchala. ,,Létání asi nemá moc v lásce. " poznamenal někdo za mnou. Leknutím jsem vyskočila a prudce se otočila. Když jsem se podívala na dotyčného skoro mi mi vypadly oči. Právě jsem se dívala na velikonočního zajíčka. ,,T-ty jsi Zajda?" vykoktala jsem. ,,Jo jasně." řekl s trochou ironií v hlase. Polkla jsem svých milion otázek o tom jak všechny vajíčka dokáže roznést po celém světě za jedinou noc a podívala jsem se mu přes rameno. Za ním byl obrovský model naší Země a na něm miliony světýlek. ,,Páni." Zašeptala jsem. ,,Kde to jsme?" zeptala jsem se. Světýlka mě opravdu fascinovala. Byla úplně všude. Z rohu místnosti se ozval smích. ,,Prý kde to jsme?" hluboký hlas plný pobavení mi byl velice povědomí. Otočila jsem se a uviděla jsem Santu. No jasně, proto jsem znala jeho hlas. Když jsem byla malá , chytila jsem ho při činu. Zrovna dával dárky pod stromeček. Jako dárek za to, že jsem šla okamžitě spát, mi daroval malou lahvičku se šňůrkou na pověšení na krk. Nikdy jsem se nedozvěděla, co se v té lahvičce skrývá. ,,Santo?" další zázrak, který mě dneska potkal. ,,Kde myslíš že jsi? Tohle je severní pól. " rozpřáhl ruce a podíval se kolem dokola. Najednou kolem mě něco proletělo. Otáčela jsem se za tím, ale nikdy jsem to neviděla natolik zřetelně, abych zjistila kdo nebo co to je. Někdo mi zaťukal na rameno. Otočila jsem se. Za mnou stála Zuběnka. ,,Mužů se podívat na tvoje zuby?" se smíchem jsem otevřela pusu a nechala jsem ji ať se pokochá. Muselo to vypadat vtipně. Když skončila s prohlídkou vřele se na mě usmála. Měla jsem chuť ji obejmout. ,,A tohle je Sandman." řekl Jack a ukázal holí na malou zlatou postavu. Mile jsem se usmála. ,,Těší mě." Sandy se uklonil a usmál se.
Byla jsem na severním pólu obklopena bytostmi na které většina dětí v mým věku nevěří. Jack ke mě přišel.
,,Tak co líbí.? " zeptal se.
,,Jsi normální? Tohle je úžasný. Nejlepší den v mým životě." zasmála jsem se. A to je teprve začátek. Jack se najednou tajemně usmál a vykouzlil po celé hale sníh. ,, Koulovačka." zakřičel. Všichni jsme se vrhli k zemi a začali jsme dělat kuličky. Náramně jsem si to užívala.

[ Tak máme tu už 4. Kapitolu. Dneska je neděle 14.2.2016 a to znamená, že je Valentýn. Tak bych chtěla ještě do večera napsat nějakou romantičtější kapitolu, ale ještě nevím. Nic neslibuji. :) Zatím čau -Ef ]