I Believe /Jack Frost/

33. Kapitola - Pravda [ 2/2 ]

,,Ale ano. Když jsem byla malá nachytala jsem Santu, jak nám dává dárky pod stromek. Aby mě donutil si lehnout, daroval mi malou lahvičku s nějakou tekutinou uvnitř. Jednou jsem se ji pokoušela otevřít. Bylo mi dvanáct a já jsem zkoumala tu kapalinu pod mikroskopem." dořekla jsem a podívala se na Stína. On se na mě jen vítězně usmál. ,,Pojď za mnou." chytl mě za ruku, ale to nebyl dobrý nápad. Vykřikla jsem bolestí a snažila se nějak uklidnit tepající bolest v mém zápěstí. Stín si ke mně okamžitě klekl. ,,Mio, co se děje?" zeptal se starostlivě. Podívala jsem se na něj se slzami v očích. Jako bych mluvila s jiným člověkem. Vůbec se nepodobal tomu bezcitnému maniakovi, kterého jsem před pár měsíci potkala. ,, Ale spadla jsem na zápěstí. Nějak se mi podvrtlo a strašně to bolí." odpověděla jsem. Stín mě opatrně vzal do náruče. Počkat co to dělá? ,,Víš, že mám poraněný zápěstí. Já můžu chodit. " zasmála jsem se. Sice jsem mu neviděla do tváře, ale cítila jsem, jak se usmál. Opatrně jsem mu položila hlavu na hruď.

Stín

Mia si o mě opřela hlavu. Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se usmát. Nejlepší ale je to, že už tuším, co s ní je. Jen se musím dostat do knihovny. Problém je v tom, že je u Santy na Severním pólu. ,,Mio?" zeptal jsem se, ale místo odpovědi jsem slyšel její tiché oddychování. Usnula. Na tváři se mi objevil znovu úsměv. Ponořil jsem se do stínu a objevil jsem se na Severním pólu. Přesně tam kde jsem chtěl být. V knihovně. Miu jsem opatrně položil do křesla a přešel jsem k regálům s knihami. ,,Tohle bude na dlouho." řekl jsem si pro sebe. Ještě jednou jsem se podíval na Miu a zašel jsem do bludiště.

***

Už hodinu tu bloudím a nemůžu tu knihu najít. Pročítám knihu za knihou, ale žádná se ani nepodobá, té co potřebuji. ,,Stíne?" uslyšel jsem své jméno. Prudce jsem se otočil. Mia. ,,Už jsi vzhůru." usmál jsem se. ,,Proč jsi mě neprobudil. Mohla jsem ti pomoct." zeptala se, ale přerušil jsem jí. ,,Potřebovala jsi se vyspat. Nechtěl jsem tě budit." řekl jsem. Zírala na mě s otevřenou pusou. ,, Co je?" zeptal jsem se. ,,Odkdy jsi na mě tak hodný?" uhnul jsem pohledem. Už bych jí to měl říct. Povzdechl jsem si. ,,Víš, jak jsem ti tu noc na půdě říkal, že se do tebe, jedna bytost stvořená Měsícem, zamilovala?" zeptal jsem se. Mia chvíli pátrala v paměti a potom přikývla. ,,Tak se do tebe nezamilovala jen jedna, ale dvě." řekl jsem a rychle odešel hledat knihu. Po pár minutách jsem jí konečně našel.

Mia

Opravdu řekl to, co jsem slyšela? Několik minut jsem tam stála jak opařená. Z transu mě vytrhl jeho hlas. ,,Mio, našel jsem to." zakřičel. To mě zarazilo. Opravdu chci vědět, co se to se mnou děje?

---
Tak je tu další díl. Co myslíte, že Mia bude? ☺ A co říkáte, jak Stín vyznal Mie své city? Ještě to bude zajímavé. ;) Vote i koment potěší. -Ef