,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•26.Všechno je jiné

Od té doby, co Ron ve společenské místnosti vykřikoval věci o mě a o Dracovi, uplynul týden a nikdo se se mnou kromě Harryho nebavil. Všichni se na mě dívali jako na mudlovskou šmejdku, špínu, zrádkyni a tak podobně. Každou noc jsem dlouho brečela do polštáře a byla den ode dne unavenější. Na hodinách jsem si sedávala buď s Harrym a nebo sama do poslední lavice a přestala na sebe upozorňovat.

Byl pátek, poslední hodina-lektvary. Seděla jsem úplně vzadu a čekala na výsledek mého testu. ,,Slečna Grangerová," vstala jsem a přešla k jeho katedře. Podal mi test. Mizerné. Viděla jsem, jak Severus maličko pozvedl obočí. Nic jsem na to neřekla a test si vzala. Sedla jsem si zpět do lavice a až do konce hodiny nevnímala...

Konečně byl konec. Vstala jsem a pomalu si balila své věci. Netoužila jsem být teď v něčí společnosti a už vůbec ne ve společnosti nebelvírských, kteří se radostně hrnuli ze sklepení. Nakonec tu už zbylo jen pár zmijozelských a nebelvírských a taky Harry Potter. ,,Jdeš Mio?" zeptal se. ,,Běž sám. Asi dneska na oběd nepůjdu," podívala jsem se na něj omluvně se smutným úsměvem. Pochopil a obejmul mě. ,,Všechno bude dobrý, uvidíš," zahřálo mě u srdce jeho objetí. Byl to můj nejlepší kamarád a já nechtěla před ním brečet. ,,Běž už, Ginny na tebe určitě čeká," drkla jsem do něj jemně loktem. Ach, Ginny. Při vzpomínce na ní mě pohltil smutek. Už i ona se se mnou odmítala bavit. Harry přikývl a vyšel ven. Teď jsem tu byla sama a dávala si učebnici do tašky, to byla poslední věc. Měla jsem se k odchodu, když mě zastavil Severus.

,,Co se děje, Hermiono? Už dobrý týden jsi úplně mimo a nedá se s tebou pracovat. A co teprve ty známky-" říkal. Věděla jsem, že to myslí dobře, ale já mu o tom nic nechtěla říkat. Přeci jen, je to profesor a stále krátká doba od toho, co jsme si začali tykat. ,,Promiň," zašeptala jsem a vyšla ze sklepení. Rozhodovala jsem se, jestli půjdu do knihovny a nebo se stavím za Dracem. Vybrala jsem si knihovnu, že si půjčím jednu knížku a pak se půjdu podívat za Dracem, jestli už mu je lépe. Den ode dne se zotavoval, ale stále spal.

Cestou do knihovny jsem potkala Skoro bezhlavého Nicka, ducha nebelvírské koleje. ,,Zdravím," kývla jsem hlavou. ,,Ach, já také Hermiono. Jdete do knihovny?" zeptal se. Přikývla jsem a stále šla dál. Nick si určitě svou cestou šel také. Vešla jsem do knihovny a pozdravila knihovnici. U dvou stolů byli v hloučku nebelvírští. Doufala jsem, že mě neuvidí a šla najít knížky o bylinkách a přeměňování. Cítila jsem na sobě pohledy nebelvírských a tu a tam jsem něco zaslechla. Rychle jsem popadla knížky, že si je půjčím, a rychle odešla z knihovny. Nechtěla jsem být v jejich přítomnosti. Šla jsem pomalým krokem a strkala si knížky do tašky a málem vyjekla, když mi někdo přikryl oči rukama.

,,Kdo to je?" zeptala jsem se vylekaně. Uslyšela jsem mírný smích a osoba dala ruce pryč z mých očí. Otočila jsem se a spatřila tam stát Draca! ,,Draco!" rozzářila jsem se a po dlouhé době se konečně rozesmála. Draco si mě vtáhl do náruče a pevně mě objal. ,,Konečně tě vidím. Nejdřív ty na ošetřovně, pak já..." zahihňal se a pustil mě. ,,Všechno dobrý? Jak se máš?" ptal se.

,,Ehm, asi chceš slyšet pravdu, že jo?" zamumlala jsem. ,,Co se stalo?" zděsil se. Začala jsem mu tedy vyprávět o všem. Jak jsem slyšela jeho a Rona v koupelně, jak jsem šla pro Snapea, jak jsem ho každý den navštěvovala, Ronovo chování, jak mě nebelvírští ignorují a vztah mezi mnou a Severusem. [Žádný Snamione, jen přátelský-ehh, přátelský nerozvinutý xD-vztah]

Draco celou dobu pozorně naslouchal. ,,Jednou jsem tě myslím slyšel. Říkala jsi, že ti chybím."

Opravdu nevím, jestli zítra stihnu vydat díl, protože mám napsanou první větu a konec:D
Myslela jsem, že včera aspoň jednu kapču předepíšu, ale jako blesk z čistého nebe jsem dostala nápad na povídku do soutěže:D takže jsem do jedný hodiny psala tu povídku+tagy a už nebyla schopná napsat Dramione xD
Thx, ILY❤