,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•41.Celý měsíc školní trest

,,Jak mi tohle hodláš vysvětlit?" zeptal se mě tiše. Seděla jsem v křesle v jeho pracovně a provinilý pohled měla stočený k zemi. Mmm, zajímavý koberec před tím krbem-,,Tak?" dožadoval se. ,,Nevím," špitla jsem. ,,Nevíš," ušklíbl se. ,,Tohle jsem si o tobě nemyslel. To i tebe ti dva zkazili?" slyšela jsem jeho povzdech. Cože? ,,Mě nezkazili! Ani jeden z nich!" řekla jsem hlasitě. Překvapeně se na mě podíval. ,,Před třemi lety jsi byla vzorná studentka, pilná, hodná dívka, která se řídila školním řádem a-" ,,A jednou se utkala s trollem, což ve školním řádu nepsali," musela jsem si rýpnout. Zamračil se a propálil mě pohledem. ,,A teď se z tebe stala drzá, divoká studentka, která školní řád úplně ignoruje. Aspoň v posledních týdnech."

Zamračila jsem se a založila si ruce na prsou. ,,Takže se tě ptám znovu. Jak mi to hodláš vysvětlit?" ,,Nijak," odsekla jsem. ,,Dobrá, tak uvidíme, co řekneš, až budeš stát před panem ředitelem." šokovaně jsem k němu vzhlédla. No to snad ne!

•••

,,Pan profesor mi tvrdil, že jste se vloupala do jeho kabinetu a ukradla mu rostlinu žaberník. Je to tak?" Brumbál na mě hleděl přes své půlměsícové brýle a byl mnou zřejmě zklamaný tak jako Severus. ,,Opravím vás, pane řediteli. Já se nikam nevloupala a ani jsem nic neukradla. Nejsem žádná zlodějka!" vyprskla jsem naštvaně. Severus se ušklíbl. ,,A co jste tedy udělala? Poctila jste můj kabinet přátelskou návštěvou? Nebo si žaberník pouze vypůjčila?" zatnula jsem ruce v pěst. Proč si ze mě utahuje? ,,Tak dost, přestaňte s tím popichováním, Severusi. Slečna Grangerová k tomu jistě měla důvod. Slečno Grangerová?" To jsem tedy měla důvod! ,,Ten důvod vám neřeknu," odsekla jsem tvrdohlavě. Severus si povzdechl. ,,Jistě jste slyšela o tom vloupání do Severusova kabinetu, kdy mu-"

,,Mohl by jste laskavě použít jiné slovo než vloupání?"

Oba dva se na mě překvapeně dívali. ,,-Severusovi tehdy zmizela kůže z hřímala a z dynivky. Takže z toho můžeme podezřívat vás. Byla jste tam totiž dnes viděna, tak jak jinak si to vyložit?" stála jsem tam s otevřenými ústy a neschopná slova na ně hleděla. ,,V-vy si mys-slíte, ž-že jsem ně-nějaká zlodějka, n-nebo co?" vykoktala jsem a kousala se do rtu. ,,To samozřejmě ne," povzdechl si Brumbál, ,,ale okolnosti tomu nasvědčují." ,,Budete mít střídavé školní tresty u všech profesorů. Celý měsíc," řekl přísně Brumbál. ,,A buďte ráda, že to nedopadlo hůř."

•••

Vztekle jsem hodila Pobertův plánek na zem. Opřela jsem se o zeď v umývárně a měla vztek na všechny okolo sebe. Pobertův plánek se trochu namočil, na podlaze bylo několik kaluží. Bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno. Naštvaně jsem si rozvázala nebelvírskou kravatu a také jí hodila na zem. Povolila jsem si hábit a přešla k umyvadlu. Opláchla jsem si obličej. Vztek mě pomalu opouštěl. Povzdechla jsem si. Celý měsíc školní trest! Opřela jsem se o umyvadlo a zahlédla malou bílou lišku. Tak na mě přece jen nezapomněl!

S úsměvem jsem se k němu sehnula a pohladila ho. Teď tu byl. Mohla jsem mu říct všechno, co mě tížilo. Věděla jsem, že poslouchá a zajímá ho to, i když mi nemohl odpovědět.

Tak zase o něco kratší díl, přesto ale doufám, že se líbí:)
Thx, ILY❤