Byla jsem zase v umývárně Ufňukané Uršuly a seděla na zemi. Víčka jsem měla pevně přitisknutá k sobě a pátrala ve svých vzpomínkách. Se stále zavřenýma očima jsem pomalu pozvedla hůlku a skoro neslyšně zašeptala: ,,Expecto patronum." Až teď jsem otevřela svoje oči a okouzleně sledovala svého patrona, vydru, která kolem mě vesele kroužila.
,,Jak vidím, tak jsi pokročila," polekaně jsem sebou škubla a všimla si chlapce, který vycházel ze stínu. ,,A-ahoj," zakoktala jsem se a má vydra zmizela. ,,Nenech se mnou rušit, já budu znovu sledovat, jak cvičíš," neubránil se úsměvu a posadil se k oknu, naproti mě. ,,No tak," pobídl mě. ,,Zlobíš se?" špitla jsem. Povzdechl si a zakroutil hlavou. ,,Ne, nezlobím. Jen jsem se potřeboval nějak...hmmm, vzpamatovat. A teď cvič," dodal přísně. Přikývla jsem a oddechla si. ,,Expecto patronum!" z mé hůlky se-dnes už podruhé-objevila vydra, která zamířila i k Dracovi. I ten už si vyndaval hůlku. ,,Expecto patronum!" pronesl i on a umývárnu ozářil i ten nádherný orel. ,,Máš tak krásného patrona. Takový hrdý orel," usmála jsem se. Draco se zašklebil. ,,Mnohem radši bych měl tu tvou vydru. Připadá mi víc veselejší, energetičtější a zábavnější."
•••
V celém pokoji jsem byla sama. Parvati společně s Levandulí odešly za Padmou, Parvatinou sestrou a mě tak nechaly v pokoji samotnou. Nikam jsem nespěchala, měla jsem ještě tři hodiny času a navíc jsem nechtěla být všem na očích. Dívala jsem se do Pobertova plánku. Ron byl s Harrym v pokoji, pár lidí bylo po skupinkách a Draco byl ve zmijozelské společenské místnosti. Nechala jsem plánek plánkem a vybalila si nádherné růžové šaty, které mi poslali rodiče. Převlékla jsem se do nich a podívala se do zrcadla. Byly tak nádherné a já se pousmála.
Rozčesala jsem si vlasy a pomalu si je začala zaplétat. Věděla jsem, že mi to bude dlouho trvat a skutečně:jakmile jsem byla se svým účesem spokojená a podívala se na hodiny, hodinu a půl jsem měla za sebou. Tu a tam jsem si do vlasů dala malou sedmikrásku a nazula si boty. Věděla jsem, že mě z nich pak budou bolet nohy, ale to mi teď bylo jedno. ,,No Hermiono, vypadáš jako princezna," řekla jsem si pro sebe, když jsem se dívala do zrcadla, už kompletně připravená. Ještě jsem měla půl hodinky před sebou a tak jsem pozorovala plánek.
Ani jsem se nenadála a byl čas vyrazit. Naposledy jsem se podívala do zrcadla, zkontrolovala si účes a s nádechem vyšla z pokoje. Jít v podpatcích po schodech nebylo zrovna skvělé, ale nějak jsem to zvládla. Nepotkala jsem žádné studenty, všichni už byli zřejmě ve Velké síni. Čekalo mě už jen jedno schodiště a já vykoukla zpoza rohu. Dole stál Draco a nervózně koukal kolem. Naproti němu stál Harry a o něčem mu vykládal. Pak mě najednou zpozoroval a zazubil se.
,,Draco? Řekl bych, že tamhle je tvoje partnerka," zubil se na celé kolo a Parvati odtáhl. Draco se na mě otočil a spadla mu brada. Pousmála jsem se a pomalu scházela schody. ,,No teda Mio-"
Já vím, že neměla ve vlasech sedmikrásky:D ale se sedmikráskama bude vypadat líp xD
Maximálně vám děkuji za 9K reads!
Thx, ILY❤
ČTEŠ
,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹
Hayran KurguPříběh se odehrává ve čtvrtém ročníku v Bradavicích. Co se stane mezi nejchytřejší dívkou z ročníku a zmijozelským princem? Pojďme společně s Hermionou rozluštit, co má znamenat Ronovo chování, kdo se tak zoufale moc snaží zabít Harryho Pottera, k...