,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•21.,,Půjdeš se mnou na ples?"

V pondělí večer jsem si dodělávala všechny úkoly a slyšela tu a tam nějaké slovo ohledně Rictora. Zašklebila jsem se a vylekal mě přílet výrečka s dopisem. Ihned jsem ho poznala a otevřela Dracův vzkaz. 'Potřebuji s tebou mluvit, buď v osm u knihovny. Draco' přestože bylo sedm a nějací studenti ještě byli na večeři, jsem zaklapla knížku a opustila kolej. Chtěla jsem zajít za profesorem lektvarů.

Seběhla jsem do prvního poschodí a zaťukala na dveře jeho kabinetu. Když otevřel, na tváři neměl nic jiného, než svůj kamenný výraz, ale když mě uviděl, svou masku sundal. Pokynul mi hlavou a já vklouzla dovnitř. ,,Děje se něco?" zeptal se tiše. Ani po tolika dnech jeho tvář neopustily výčitky. Povzdechla jsem si. ,,Chtěla jsem vám poděkovat, že jste mě zachránil v tom lese společně s Dracem. A taky vám chci poděkovat za pomoc s tím lektvarem lásky. Lépe to dopadnout nemohlo," usmála jsem se na něj. ,,Neměl jsem vás brát s sebou. Mohla jsem už být mrtvá," povzdechl si a sklopil zrak. Nikdy jsem na něm neviděla tolik emocí, tolik výčitků, tolik smutku v jeho tváři a to všechno kvůli mě, nebelvírské studentce!

I přesto, že jsem věděla, že to nebude tolerovat, jsem ho obejmula. Cítila jsem, jak ztuhnul. ,,Pane profesore, já to musela udělat. Nechci aby jste si něco vyčítal kvůli mně," zamumlala jsem a překvapeně zpozorovala, že se nebrání mému objetí a jeho tělo se uvolňuje. S úsměvem na tváři jsem ho pustila. ,,Nezlobte se, pane profesore," zčervenala jsem najednou. Proč já tak rychle dávám volnost svým citům? ,,Já se nezlobím," řekl klidně, ale viděla jsem, jak mu cukal koutek. ,,Vlastně jsem vám chtěla jenom poděkovat a...musím už jít, mám sraz před knihovnou s..ehm...Dracem," rudla jsem ještě víc. Profesor se teď určitě náramně bavil!

,,Tak už běžte, ať se na vás kvůli mě nezlobí. A kdyby jste potřebovala pomoc, jste tady vítána," tentokrát se už usmál a já se spokojeným pocitem vyběhla z jeho kabinetu. Díkybohu byla knihovna ve druhém patře, takže jsem nemusela moc spěchat. Ikdyž ještě nebylo osm, Draco už seděl před knihovnou a z jeho hůlky vylétl nádherný orel. Ten orel, který zahnal společně s laní mozkomory. ,,Kde ses naučil Patronovo zaklínadlo?" trhl sebou a když se otočil, usmíval se. ,,Profesor mě to naučil," odpověděl mi a já si šla sednout vedle něj. Orel kolem nás létal. ,,Vyzkoušej si to taky," pobídl mě, ale já rychle zavrtěla hlavou. ,,Nikdy jsem patrona nevyčarovala. Znám jenom teorii," řekla jsem mu.

Pokýval hlavou a zahleděl se do noci. ,,O čem si se mnou chtěl mluvit?" ,,O tom, jak vyčarovat patrona ne. O tom si popovídáme jindy a klidně tě ho naučím vyčarovat," usmál se. ,,Víš, máme už druhý týden listopadu a Vánoce jsou tady co nevidět, takže," odmlčel se a zhluboka se nadechl, ,,nechtěla bys jít se mnou na ples?" Touhle otázkou mě zaskočil. Jeho patron se rozplynul. ,,Pochopím, když řekneš, že ne," dodal rychle a snažil se nevyznít zklamaně. ,,No, vlastně-" viděla jsem jeho napnutý výraz, ,,vlastně jsem ti chtěla poděkovat, že jsi mě zachránil a...na ten ples s tebou půjdu," usmála jsem se na něho a bylo vidět, jak si oddechnul. ,,Děkuju."

Dnes tedy ještě jeden díl:))
Thx, ILY❤