,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•31.,,Najdi nějakou šťastnou vzpomínku."

Draco se mi celé tři dny vyhýbal. Už za dva dny měl začít ples a já nevěděla, jestli jeho pozvání stále platí. Od rodičů mi přišel dopis s pozdravem a balíček, ve kterém byly nádherné šaty. Častokrát jsem teď sedávala na opuštěných místech buď na hradě a nebo na jeho pozemcích.

Byla jsem v sovinci a psala vzkaz Dracovi, ve kterém jsem se ptala, jestli to pozvání platí. Jedna sovice sněžná se dopisu ujala a rozletěla se do spodní části hradu. Jak jsem se rozhlížela po školních pozemcích, uvědomila jsem si, že už jsem dlouho nebyla navštívit Hagrida. Vyběhla jsem tedy ven a mířila si to k Hagridovi. Zaklepala jsem na dveře jeho hájenky a čekala, až mi otevře. ,,Ahoj Hermiono, už sem si říkal, kdy se stavíte. Poď dál," řekl mi mile Hagrid. ,,Ahoj Hagride, promiň, že jsme se neukázali, nevím jak kluci, ale já se učila a tak, však víš," omlouvala jsem se, ale Hagrid nad tím jen mávl rukou. ,,To je v pohodě, co Harry jako štvrtej šampión? Zvládá všecko?" ptal se Hagrid. ,,Řekla bych, že ano," zamumlala jsem vyhýbavě. ,,Co se děje, Hermiono? Jsi nějak smutná," zajímal se Hagrid. ,,Nebyl tu někdy Ron nebo Harry?" ptala jsem se a na jeho otázku neodpověděla. ,,Jo, Ron tu byl včera večír," zabručel Hagrid. ,,Ta vaše trojka je nějaká rozhádaná, mi příde," podíval se na mě nejistě. Přikývla jsem a z okna jeho hájenky uviděla výrečka, který letěl do severní věže.

,,Hagride, už musím jít," vstala jsem a přešla ke dveřím. ,,Jo jasně, tak pozdravuj Harryho," usmál se na mě. Přikývla jsem a vyšla z jeho hájenky. Rychle jsem vyběhla nahoru do hradu, a běžela rovnou do pokoje. Nevšímala jsem si nebelvírských a vklouzla do pokoje. Výreček seděl na okně a houkal. Vzkaz ležel na mé posteli. Sedla jsem si na ní a výreček mi přistál na rameni. Samozřejmě, že platí. Je všechno jinak v pořádku? Draco. Usmála jsem se a na druhou stranu napsala odpověď, že všechno v pořádku je a že se těším. Dala jsem vzkaz výrečkovi, který z okna vyletěl. Teď už jen vyčkat dva dny.

•••

,,Harry?" vyděšeně jsem se podívala na kluka s uhlově černými vlasy, který stál u okna a kolem něj pobíhal stříbrný jelen. Harry se na mě otočil. ,,Ahoj," zakřenil se a jelen pomalu doběhl ke mně. ,,Jsi jako Draco, ten také často čaruje Patrona. Fascinuje mě to," okouzleně jsem se dotkla hlavy jelena, který byl krotký jako beránek. ,,Jestli chceš, můžu tě to naučit," pokrčil rameny. Nadšeně jsem přikývla a vytáhla si hůlku. ,,Zavři oči a najdi v sobě nějakou silnou, šťastnou vzpomínku a nech ji, ať tě naplní," řekl mi tiše Harry. Zavřela jsem oči a hluboce pátrala ve své mysli. Cítila jsem přítomnost jelena, tu magii, která byla obklopena kolem mě....no jistě! Vzpomněla jsem si na ten den, kdy jsem dostala svůj dopis a po tváři se mi rozlil úsměv.

,,Připravená? Nech vzpomínku, aby tě pohltila a mysli jenom na ni. A řekni: Expecto patronum! Pamatuj, tvůj patron tu s tebou bude jen tak dlouho, dokud se na něj nepřestaneš soustředit," pokračoval dál Harry.

,,Expecto patronum!" otevřela jsem oči a z mé hůlky jsem uviděla nejprve stříbrné světlo, které se mihotalo přede mnou, ale po chvilce už na sebe začalo brát jakousi zvířecí podobu. Byla to vydra!

Čekali jste, že Miin patron bude stejný, jako Dracův? Ha, není!:DD názor na kapitolku?:) za chvilku tu bude ples!:3
Thx, ILY❤