,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•38.,,Co na něm vidíš?!"

Podívala jsem se jeho směrem a spatřila tam stát Rona, Seamuse a Deana. Byl to jen můj pocit, když mi připadalo, že si Draco s Ronem prohodily své pozice? ,,Draco, v klidu," sykla jsem a rychle začala jíst. On také. Pomalým krokem k nám došla ona trojice a posadili se kolem nás. Ron vedle mě z pravé strany, Seamus z levé a Dean si sedl z levé strany k Dracovi. Ron na mě koukal a já cítila Dracův nenávistný pohled, kterým ho propaloval. ,,Herm, omlouvám se. Choval jsem se jako idiot," řekl mi tiše Ron. Skoro mi zaskočila polévka a já se na něj překvapeně podívala. Ty jsi idiot, Ronalde, ozval se mi hlas v hlavě. ,,Omluva se přijímá," pokrčila jsem rameny a Ron zazářil. Pousmála jsem se, zatímco Draco pěnil vzteky. ,,Vážně mě mrzí, že jsem na tebe byl tak hnusný," pokračoval. ,,To nic Rone, opravdu," ujišťovala jsem ho.

Usmál se. ,,Mám tě rád, Herm." Draco ztuhl a vstal. Nasupeně a s bolestivým výrazem na tváři odešel ze síně. Můj ty Merline...

•••

,,Takže, Snape po nás chce ten úkol o Veritaséru na svitek pergamenu?" ujišťoval se Ron, zatímco jsme v knihovně listovali učebnicemi o lektvarech. ,,Ano," přikývla jsem. Že by se vše vracelo do starých kolejí. ,,Harry? Mohl bys na chvilku?" u našeho stolu se objevili Fred a George Weasleyovi. Harry přikývl a odešel s nimi ven z knihovny. Zakroutila jsem hlavou a zaklapla knihu. V téhle nebylo moc věcí ohledně Veritaséra. Šla jsem knihu vrátit, ale nejen moje židle se odsunula. I ta Ronova. Vrátila jsem knihu na polici a narazila do Rona, který se usmíval. ,,Jednu otázku," zahleděl se mi do očí. Nadzvedla jsem obočí a přikývla.

,,Co na něm vidíš?!"

,,Na kom?" nechápala jsem. Odfrkl si. ,,Na Malfoyovi," zalapala jsem po dechu a zrudla vzteky. ,,Co na něm vidím?! Je to můj kamarád, který se mnou byl, když ses ty, Ronald Weasley, na mě vykašlal! Mám ho ráda a to moc! To on měl promáčený hábit od mých slz, to jemu jsem mohla všechno říct, to on tu se mnou celou dobu byl! Zatímco ty, ty ubožáku, ses někde bavil se svým Viktorkem a dalšími!" křičela jsem na něj a popadla nejbližší knihu, kterou jsem ho začala mlátit do ramene.

,,Jsi kretén, Ronalde!" zakřičela jsem za ním, když popadl svou brašnu a spěšně zamířil pryč. Usmířit se? Odpustit mu? Pche. V žádném případě. Po tvářích mi tekly slzy hněvu, bezmoci a bolesti. Vzala jsem také svou tašku a odešla. Věděla jsem, že psát úkol teď nebude mít cenu. Běžela jsem do umývárny Ufňukané Uršuly. Už zase!

Svezla jsem se po stěně a nezadržovala slzy. Hodila jsem vztekle brašnou a k mému údivu z ní vypadla fotka. Ne ta mudlovská. Postavy se na ní hýbali. Přesněji řečeno smáli se. Byli to tři nebelvírští žáci. Já, Harry a Ronald. Vztekle jsem fotku roztrhla a oddělila tak od sebe Rona. Oba útržky jsem nechala ležet na vlhké zemi, kde se pomalu prosakovaly vodou. Připlazila jsem se ke stěně a vzlykla. Přála jsem si mít tady aspoň Křivonožku, mohla bych mu zabořit tvář do jeho huňatého kožíšku....místo toho jsem zabořila tvář do dlaní.

Nesmírně jsem se vyděsila, když se o mojí paži opřely dvě packy...

Uvědomila jsem si jednu věc:D až příliš pozdě zde budu popisovat druhý úkol:D
Měl se konat 24.února, ale tady to hold bude 24.března xD
Snad vám to nevadí...
Děkuji za všechna přání k narozeninám!:)
Thx, ILY❤