,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•17.Stříbrný orel

,,Nikdo vás neviděl?" zeptal se Snape, když chvilku po mě přišel do Vstupní síně. ,,Jen Draco, ale zachránil mě před Protivou," dodala jsem pak rychle, když se chystal něco říct. ,,Pojďme tedy," zamumlal a vyšli jsme z hradu. ,,Je...je bezpečné jít tak pozdě v noci do lesa?" tak moc jsem se snažila, aby se mi netřásl hlas, avšak moc se mi to nedařilo. ,,Jistě, že to není bezpečné. Ale nikdo se nám tak nebude pléct do cesty," odpověděl mi.

Kousíček od nás vyhlížela v noci Hagridova hájenka opravdu temně a opuštěně. Nebo spíš děsivě. Tmavé stíny v jeho zahrádce představovaly obrovské dýně. Zapovězený les byl jen několik kroků od nás. Otřásla jsem se. Slyšela jsem výt vlkodlaka a s hrůzou se podívala na nebe. Byl úplněk.

,,V prvním ročníku jste se vydala sama k trollovi, pak jste prošla kolem tříhlavého psa, zachovala chladnou hlavu u Ďáblova osidla a přesto se bojíte něčeho takového, jako je Zapovězený les?" sklopila jsem oči. ,,Ano," to si říkám nebelvírka? ,,Nemáte se čeho bát," ujišťoval mě Snape a už vkročil na první cestičku. Rozklepanýma rukama jsem vytáhla hůlku z hábitu a pronesla ,,Lumos," stejně jako Snape. Četla jsem v knihách o všech stvořeních, která v Zapovězeném lese žijí. ,,No výborně! Nečekal jsem, že by jsme tak rychle našli jednu z přísad!" řekl nadšeně Snape a sehnul se pro několik trnů růže. Dívala jsem se kolem sebe, s hůlkou připravenou, a snažila se zahnat děsivý pocit, že nás někdo sleduje. ,,Můžeme jít?'' zeptal se mě Snape, když už sebral potřebné množství. Přikývla jsem. Chyběli nám už jen dvě přísady. Dvě přísady a vrátíme se na hrad. Jen dvě přísady...

,,No to je ale náhoda! Paměťovku jasnozřivou jsme našli také rychle. Teď už stačí najít měsíční kámen. Pro ten ale budeme muset jít hlouběji do lesa,'' vzdychla jsem si. Někde musel být háček. Zaklela jsem, že jsem si nevzala teplejší oblečení, protože se najednou dost ochladilo. Třela jsem si ruce o sebe, a hůlku si na chvilku strčila do hábitu. Postupovala jsem dál a dál za Snapem do lesa a nejednou zakopla o kousek větve nebo o kámen. ,,Už tady někde musí být,'' mumlal si Snape pro sebe. Byli jsme v lese tak hluboko, že jsem už neviděla ani tu nejvyšší věž Bradavického hradu. Připadalo mi, že je čím dál tím větší a větší zima a měla jsem neustálou potřebu ohlížet se, protože jsem na sobě cítila něčí pohled. ,,No výborně! Můžeme se vrátit zpět,'' řekl mi Snape a pomalu se vydal na zpět. Já tam však stále zůstala stát a hleděla do tmy lesa. Jako bych tam něco viděla...

,,Slečno Grangerová? Děje se něco? Rád bych s vámi cestou ještě něco probral,'' já však stále byla na místě a zaznamenávala něčí pohyb. Nějakého zvířete... a pak jsem uviděla několik malých očíček, malá tělíčka a spoustu nožiček. ,,Pane profesore, myslím, že máme problém,'' snažila jsem se nevykřiknout, ale několik malých akromantulí se rozeběhlo přímo k nám, a já to leknutí v sobě nedokázala potlačit. Zakřičela jsem z plných plic a rychle si vytáhla hůlku z hábitu. ,,Arania Exumai!'' vykřikl Snape a snažil se mě chránit svým tělem. Svou hůlku už jsem měla připravenou a tak jsem na nic nečekala, a vyslala proti akromantulím stejné kouzlo. Dvě z nich odletěly a spadly na záda. Stále jich tu bylo hodně. Právě jsem na jednu útočila, ale nestihla jsem se otočit v čas, protože jedna z akromantulí se mi zahryzla do ruky. ,,Arania Exumai!'' vyjekla jsem a cítila, jak jed akromantule působí v mém těle. ,,V pořádku slečno Grangerová?'' ptal se Snape a seslal kouzlo na tři akromantule najednou. ,,Bojím se, že ne,'' odpověděla jsem mu s křikem a dívala se kolem sebe. Akromantule ležely omráčené nebo mrtvé na zemi a najednou se rozhostilo ticho.

Avšak já stále cítila onen chlad, který sílil. Než ke mně profesor stihl přiběhnout, klečela jsem na zemi a několik bytostí v kápi se ke mně přibližovalo. Byli to mozkomorové! To proto tu byl najednou takový chlad a mnou proběhlo několik smutných vzpomínek. Jed akromantule v mém těle sílil a já se nestíhala bránit, proti všem deseti mozkomorům. Nenašla jsem v sobě žádnou šťastnou vzpomínku a mé tělo sláblo, až jsem nakonec propadla do bezvědomí. Ještě jsem zaslechla dva odlišné hlasy, které vyřkly kouzlo ,,Expecto patronum!'' a matně zahlédla stříbrnou laň s orlem, jak se proplétají a zahánějí mozkomory.   

Hezké zakončení, no ne? xD probůh, vždyť tu je 3K reads! Děkujinkuji vám!❤
Už jen jeden den ve škole a čeká mě týdenní volno:33
Koukali jste už na trailer? Co na něj říkáte?:3 (kdyžtak média v 1.kapče)
Zítra čekejte díl 100%, už ho mám předepsaný a snad stihnu vydat díl i v sobotu, ikdyž odjíždím s kamarádkou (Kolkonaut xD) na hory:)
°Neplecha ukončena°
Thx, ILY❤