,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•30.Dobbyho varování

,,Tady se pořád schováváš?" vyděšeně jsem zvedla oči od plánku a kousek od sebe spatřila Draca. 'Neplecha ukončena' zamumlala jsem ještě dřív, než si ke mně přisednul. ,,Co to máš?" zeptal se zvědavě a nejistě se na mě podíval. ,,Nic, je to jen kus pergamenu," snažila jsem se plánek schovat. Draco se lehce zamračil. ,,Co se děje?" zeptal se jemně. ,,Já nevím," špitla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. ,,Bude to dobrý, uvidíš," na hřbetu levé ruky mi teď kreslil malé kroužky. ,,Proč si to tak beru k srdci? Co když jsem do něj pořád zamilovaná?" vzlykla jsem. Cítila jsem, jak se napjal. ,,Cože jsi?" vykoktal překvapeně a mou ruku pustil. Zvedla jsem hlavu a on vstal.

,,Kam jdeš?" zašeptala jsem zlomeně. Něco zabručel a umývárnu opustil. Zase jsem tu zkysla sama. Dnes už asi po desáté jsem se rozvzlykala. Už ani Draco nestojí o mou přítomnost? To jsem pro všechny opravdu jen přítěž, nic víc?

•••

O proplakanou hodinu později, v devět hodin, jsem opustila umývárnu. V uších mi doteď zněl smích Uršuly, která se na mém zoufalství nesmírně bavila. Chtěla jsem zajít ke skřítkům do kuchyně a poprosit je o horkou čokoládu, která by mi mohla pomoci vzpamatovat se a vlastně nevědomky šla chodbou, ve které byl Severusův kabinet. Uslyšela jsem hlasy a schovala se za roh, aby mě neviděli.

,,Nemůže milovat Weasleyho! Copak to na mě není vidět, že jsem celý poblázněný a to kvůli ní? Vždyť ani neví, jak mi tím ubližuje!" byl to Dracův zoufalý hlas. ,,Neskutečně mi ty a Hermiona připomínáte jednu dívku a kluka. Úplně stejný případ, ale jakoby se to dělo o několik let později-" ,,Nezajímá mě, koho ti připomínáme! Copak nechápeš, jak moc už jsem zoufalý? Chci jí tak strašně moc pomoct, ničí mě jí takhle vidět! A ona si vybere toho kreténa Weasleyho, kvůli kterému se to všechno děje!" ,,Draco, uklidni se-" ,,Nebudu se klidnit! Prostě jí miluju!" slyšela jsem Dracův vzlykot a teď si uvědomila, co jsem to vlastně provedla...

Počkala jsem, než Draco odejde dál a vyšla zpoza rohu. Procházela jsem kolem jeho kabinetu, dveře měl otevřené a mumlal si pro sebe, že mu někdo ukradl kůži z hřímala a z dynivky. Nepozorovaně jsem prošla a zamířila rovnou do kuchyně. Skřítci mě vesele přivítali a hned mi začali nabízet hromadu jídla, ale já je s díky odmítala. Přála jsem si jen horkou čokoládu a když mi jí roztomilý skřítek s modrýma očima šel udělat, spatřila jsem Dobbyho.

,,Dobby!" usmála jsem se na něj vřele a Dobby ke mně hned přišel. ,,Dobby strašně rád zase vidí paní Hermionu, nejlepší kamarádku pana Harryho Pottera," jeho zelená očka velikosti golfových míčků nadšeně zářila. ,,Nevěděla jsem, že tady pracuješ, Dobby," řekla jsem překvapeně a prohlížela si jeho oblečení. ,,Profesor Brumbál nabídl Dobbymu práci, paní! A Dobby jí přijal! Profesor dokonce Dobbymu platí!" Dobby byl opravdu velmi nadšený a zdál se být i šťastný.

,,Takže ti všechno vyhovuje? Nic ti nechybí?" napila jsem se horké čokolády, kterou mi přinesla skřítka a pozorovala Dobbyho. ,,Paní Hermiona je moc hodná a je od ní hezké, jak se stará. Dobby je rád, že jí zase vidí," usmála jsem se na něho. ,,Pan Harry Potter je ve strašlivém nebezpečí, paní. Někdo z Bradavic ho chce připravit i život," sdělil mi tiše a vyděšeně Dobby. ,,Cože? Kdo?" vytřeštila jsem oči a odložila prázdný hrnek. ,,Dobby neví kdo, paní. Dobby ví jen tohle. Dobby musí varovat pana Harryho Pottera, nebo se stane něco strašného," stačil mi ještě Dobby říct, než mě skřítci pro jistotu vyhnali ven.

Já vás už asi štvu s tím děkováním, ale ohromně jste mi zlepšili náladu těmi 8K reads a úžasnými 2K votes:0❤ děkuju!
Už se tam objevil i Dobby:DD no já doufám, že jste teď pořádně zmatení:DD
Thx, ILY❤