Prolog

109 5 0
                                    


"Podívejte se koni do oka a okamžitě budete vědět, jestli mu můžete důvěřovat."

"Příště dopilujeme odskoky a bude to perfektní! Měj se." zavolala na mě moje trenérka Linda a odešla. Vykrokovala jsem Storma, vysokého bělouše, se kterým se připravujeme na parkurové závody, a odvedla ho do stáje. Postarala sem se o něj, převlékla se a vydala sem se na autobus, který mě má dopravit domů. Už se těším domů do tepla a jak ulehnu do postele. Doufám, že ti dva malí raubíři už budou chrnět, i když to je jen moje naivní představa. Není ani sedm hodin. A abych nezapomněla, já jsem Veronie, ale nikdo mi neřekne jinak, než Ronnie. Mamka mi umřela před rokem na rakovinu a táta začal pít a přestal pracovat. Přestal se o mě starat, a tak sem se přestěhovala k tetě a strejdovi. Teta byla mamky sestra. Mají dvě děti. Lépe řečeno mám sestřenku a bratrance. Sestřenka je o deset let mladší a bratránek o dvanáct. Oba to jsou raubíři, ale úžasní. Mám je ráda. Charlie - sestřenka - až vyroste, tak bude krásná. Ona už je teď, ale pak ... Kluci se za ní jen pohrnou. Zatím je to blondýnka, ale má neuvěřitelně krásné oči. Někdy jsou úplně modré a někdy šedivé.
Mně teď bylo šestnáct a jsem na střední. Chodím do jezdecké stáje, která je na kraji obce, kde ted bydlim a jak už sem zmiňovala, Linda mě připravuje na závody. Na podzim jsem si udělala licenci jezdce a za pár dní mám vyrazit na první offi závody. Svého koně nemám (i když teta ani strejda by proti nebyli, sami chtějí Lie - zkrácenina Charlie - pořídit poníka), ale Linda vlastní celou stáj a Storma mi, dalo by se říct, pronajímá zdarma. Bere mě jako dceru a já jí jako mamku. Lindě patří celá stáj a zároveň hodně lidí trénuje, ale hlavně mě a její dceru Bethany, která je mojí nejlepší kamarádkou a zároveň i oporou.
Ještě vám představím Storma. Storm je vysoký bělouš Holandského teplokrevníka - skvělý kůň na skoky. I přes to, jak se vyvíjí můj život jsem šťastná. Maminka mi hodně chybí, ale život jde dál, a tak to je. Nic, co bylo, nejde změnit. A buď se s tím člověk smíří nebo se bude nadosmrti užírat.

Immitis VitaeKde žijí příběhy. Začni objevovat