Immitis Vitae

19. kapitola

Ahojky :) Moji řeč dávám tentokrát na začátek, protože .. Protože tato kapitola bude z jiného pohledu, než od Ronnie :) Jestli si pamatujete na toho kluka ze školy - Mike - tak to bude z jeho pohledu. Byl párkrát zmíněn v prvních dílech, tak se (konečně :3 ) pomalu dostává na řadu :) Doufám, že se vám díl bude líbit i takto. Nevím, jak dlouhý bude tento díl, protože ještě ani teď nevím o čem tu budu psát :D Ale určitě to bude velmi podstatné. Hezké čtení :)

"Čau Mikeu!"

"Čau Jamie," pozdravil jsem svýho nejlepšího kámoše, když jsme se konečně našli. Jsme na jedné párty a celkem dlouho jsme se hledali, protože tu je snad víc lidí, než by se hodilo. Nesnáším mejdany. Nejsem zrovna typ, který vymetá každý víkend jinou pařbu. Ve společnosti tolika lidí se necítím zrovna dobře, ale slíbil jsem Jamiemu, že přijdu, tak jsem tu.

"Tak co, dáme pivko?"

"Víš, že nepiju!" zasmál jsem se a bouchl ho do ramene. Jamie je už tak nalitej, že ani neví, že jeho nejlepší kámoš alkohol nepije.

"Ok, dám si za tebe!" zasmál se Jamie a táhnul nás do kuchyně, kde byl snad všechen možný alkohol. Dalo dost práce dostat se do kuchyně. Kdyby to šlo, tak barák praskne, jak byl plný lidí. Bylo to tělo na tělo a dostat se někam byl těžký oříšek, ale podařilo se a za chvíli si Jamie naléval pivo a panáka. Fuj, ten to míchá. Někomu zítra bude hodně blbě a to jsou zítra velikonoce, zasmál jsem se pro sebe. Jinak, nemyslete si, že je Jamie alkoholik - není. Obou nám je 17 let a správně alkohol nesmíme, ale Jamie si občas dá. Opravdu jen občas! Je to fajn kluk a můj nejlepší kámoš.

Pak jsme šli do obýváku, kde se tančilo a v jedné části byla i televize s hrou pro dva hráče.

"Hele, Jamie, že mě neporazíš?" zasmál jsem se.

"Že váháš, brácho. Natřu ti prdel, jak se patří!" zasmál se a už jsme oba seděli na gauči a pařili hru. Byl to závod dvou motorek. Jamie byl do toho zažraný a soustředil se, kdežto já to jel úplně na pohodu. Řízení motorky je pro mě hračka. Už od 15 mám i ve skutečnosti svoji motorku, takže nějaká hra, kde to je jen o rychlosti a zatáčení - hračka.

"GAME OVER, kámo!" zařval jsem po chvíli, protože jsem vyhrál. Jamie byl naštvaný, ale za chvíli ho to přešlo.

Po hře jsem šel ven na chvíli. Koukal jsem do tmy a přemýšlel jsem. Co asi dělá. Je už pozdě, takže asi spí. Sama? Nebo s někým?
Zevnitř ke mně doléhal zvuk hudby a hlasy lidí.

"Bav se trošku Mikeu! Odvaž se. Co támhleta zrzka, co? Běž za ní!" přišel za mnou Jamie, zasmál se a strčil do mě ať jdu za ní.

"Nejdu. Já se bavím neboj. Běž se bavit ty, o mě strach neměj," usmál jsem se a dál koukal do tmy. Jamie si povzdechl a s flaškou od piva se opřel o zábradlí vedle mě.

"Myslíš na ní, že?"

"Na koho?" dělal jsem, že nevím. Nechci se o tom bavit, ale Jamie je nej kámoš a zná mě.

"Na Ronnie. Myslíš na ní. Přiznej si to, líbí se ti."

"Nech toho!"

"Tak ji někam pozvi!"

"Ne, třeba někoho má a ztrapnit se fakt nechci. Nebavíme se, nepíšeme si nic, tak co bych ji někam zval."

"Předpokládám, že nikoho nemám. A vidím, jak na tebe kouká, když se vidíte. Zkus to, brácho!" usmál se Jamie a tentokrát t myslel vážně.