Immitis Vitae

16. kapitola

"Crrrr!"

Vypnula jsem budík na telefonu a protřela jsem si oči. Už jsou dvě hodiny. Páni, spala jsem tři hodiny, pomyslela jsem si a protáhla jsem se. Když mi ráno veterinářka ukázala, jak mám Layalimu mazat rány, tak odjela a já šla k Bethy domů se dát dokupy. Abych to upřesnila - umyla jsem se, i vlasy, odmalovala si slepené řasy a šla jsem spát. 

Vzala jsem si Bethyin noťas (mám to dovolené, mimochodem) a koukla jsem se na facebook. Nic nového. Koukla jsem se, kdo je online. Mike Carben. Tak moc bych si přála, aby mi někdy napsal. Jen tak. Třeba jen ahoj, jak je? Co bych za to dala ... Mike. Přestala jsem snít a koukla jsem se na fotky ze závodů, které přidala Adél na fb a označila mě na nich. Adél prostě fotí krásně! Takové nádherné fotky se Stormem a s holkama a i s Bethy a Mandym. Nádhera! Jsme skvělej tým. Pár fotek jsem přidala na stránky stáje a přidala jsem tam i výsledky, jak kdo dopadl. U fotek z místa, které jsme přidaly aktuálně, tak nám lidé přáli hodně štěstí. Někteří jsou opravdu milí. 

"Čauves. Za chvíli jdou pro koně do ohrady, tak se připrav," vešla do svého pokoje Bethy a hupsla do svého křesílka. 

"Ahoj. Už jsou fotky ze závodů," usmála jsem se na ni. Naposledy jsem se podívala na Mike jestli je online. Byl online. Naposledy jsem se podívala a odhlásila jsem se. Bethy se taky koukla na fotky a já se mezitím oblékla.

"Ahoj Ronnie," pozdravily mě před stáji Amy a Emily. Taky sem je pozdravila. Vzala jsem si Wictorovu ohlávku a vodítko a než se rozřadili koně, tak jsem skočila za Layalim, který stál v boxu a nejspíš podřimoval. Cestou zpátky jsem to vzala podél větších boxů, které jsou určené pro klisny s hříbaty. Teď v jednom stála Ramona s nově narozeným hřebečkem Romeem. Pokud jsem to ještě nezmiňovala, tak jsme mu nakonec dali jméno Romeo. Malej Romík. Měl se čile k světu. Teď už se jen čeká až se ohřebí i Fatyma a letošní hříbata budou všechny.

Vrátila jsem se k ostatním a šlo se do ohrady pro koně. Naštěstí daleko nebyli. Emily a Bethy začaly dětem říkat, kde je jaký kůň. Já vůbec nevěděla jací koně jdou odpoledne pod sedlo, takže jsem šla rovnou k Wictorovi, ale cestou jsem se zastavila u Storma, který se pokojně pásl. 

"Ahoj hochu. Tak jak je? Už jsi odpočinutý, co? Těším se na další závody, zase jim to natřeme, ano? Ale dneska si užívej volna," mluvila jsem na bílého valacha a pak jsem šla k Wictorovi, který je narozdíl od Storma tmavě hnědý místy světle hnědý. Barvu má nádhernou a hlavu má podobnou arabovi, i když je čistokrevný ČT.

"Nevíš, kde je Cita?" zeptala se mě jedna holčina, když jsem zapínala Wictora.

"Cita?" řekla jsem si pro sebe a rozhlédla se: "Cita je támhle vedle Nagána, ta ryzka s lucernou a bílýma nohama," usmála jsem se na holčičku a šla jsem s Wictorem k výpusti, kudy šlo už pár dětí s koňmi a vpředu šla Bethy s Roxy. Roxy je dvouletá kobylka ČT. Barvu má podobnou Wictorovi, akorát ona má  lysinu a přední nohy bíle, kdežto Wictor má jen malou hvězdu a jednu nožku lehce bílou. 

S Bethy jsme si koně daly před stáj. Tam byli koně i pro Emily a Martu, protože jedou s táborem na vyjížďku. Děti mají koně v boxech. Vzala jsem si čištění a začala jsem Wictora čistit. Pak jsem uklidila čištění, připravila si parelku a šla jsem pomoct s dotahováním a sedláním. Nasedlala jsem Citu, Juráška, Madonnu a Magnuse, se kterým jsem měla menší problém, protože je tak trochu vyšší než ostatní koně, ale zvládla jsem to. Pak děti odešly s koňmi na jízdárny, kde jim je trenérky dotáhly, nasedly a odjely. My jsme pak s Bethy daly koním parelky a šly jsme s nimi na dolní jízdárnu, kde jsme s nimi začaly pracovat ze země. Bethy Roxy učila základní cviky. No, učila, spíše procvičovala a pak zkoušela něco ohledně zad, aby si zvykala, protože se zanedlouho bude obsedat. Nejspíš nějak na podzim nebo tak. Já jsem s Wictorem trénovala klus na ruce a zkoušeli jsme i cval. Ale ještě předtím jsem ho protáhla. Pak jsme zkoušely s obouma skoky na ruce a cirkusové kousky jako úsměv a zkoušíme poklony. Pusinky a "popros" neděláme, protože by to pak mohli zkusit na děti a ony by se mohly leknout a tak. Wictorovi jde úsměv už skvěle a poklonu teprve trénujeme. 

Další díl :) Tentokrát kratší, protože je "školní" týden, prostě není víkend a delší nestíhám, tak snad toto postačí. Tento díl e možná nezáživný, ale co nejdřív tam chci zapojit Mike, Storma, Wictora, samozřejmě Layala a tak :) Te'd je v příběhu neděle, tudíž zítra děti odjíždí domů a bude to zase klidnější :) Přemýšlím, jak to udělat, protože jsem měla v plánu napsat část, kde je tábor + najít toho koně (Layala) a konec a další příběh nebo část by se odehrávala až o letních prázdninách (teď jsou v příběhu velikonoční), ale uvidím :) Musím to promyslet a chytře vymyslet :D

STRAŠNĚ MOC DĚKUJI za úžasné komenty a VOTE :3 Moc děkuji! :)