Immitis Vitae

22. kapitola

Trošku delší díl :) Ano, mám ho předepsaný z víkendu, proto je tak dlouhý :D Ve školní dny nemám čas psát, takže tak :) Myslím si, že pro koňáky tento díl bude záživný, ale doufám, že to je reálné, pač já skoky netrénuji (ač bych chtěla), tak to berte kdyžtak s nadhledem :D Děkuji a pěkné čtení :) 

Další den - ve středu to šlo jako vždy. Ve škole se nedělo nic zvláštního. S Lukem jsme se sházeli o přestávkách. Původně jsme měli jít ven až v pátek, ale Lindy mi psala mail ohledně toho kroužku a rovnou mi psala, že dnešní trénink se přesouvá až na pátou hodinu, takže super. Po škole jdeme s Lukem se někam projít a ve tři jedu domů. Tedy spíš do stáje na trénink a pak domů. A když jsme u toho kroužku, tak zítra mám první lekci. Jsou to jen dvě malé holčičky - Lilly a Sasha. Uvidíme, jak si budeme rozumět. Prý už cválají, tak uvidíme, jak jim to půjde. A dneska máme s Bethy skokový trénink. Počasí moc nepřeje. Jak pořád bylo hezky, tak celý dnešek zatím prší, takže nejspíš půjdeme do haly. 

"Ahoj, puso," obejmul mě Luke, když jsme se sešli po škole. Trošku mě to zaskočilo. To oslovení. Fuj, nesnáším to slovo.

"Ahoj," usmála jsem se, když mě pustil.

"Tak, kam dneska?" zeptala jsem se. 

"Můžeme to vzít do krámu a pak nějakou oklikou směr vlak?"

"Fajn," usmála jsem se a vydali jsme se směr obchod. Cestou mě Luke chytl za ruku. Byl to krásný pocit. A ty motýlci v břiše, však to asi znáte, ne? 

"Dáš si  něco?"

"Ne, díky."

"Doufám, že nedržíš dietu!" pustil mě Luke a na oko naštvaně se na mě podíval. Nešlo mu to. Začala jsem se smát.

"Čemu se směješ? Jseš jak špejle," už se taky usmíval.

"Ne, nedržím dietu, ale nic nechci," přestala jsem se smát, chytla jsem ho za ruku a šli jsme pomalu obchodem dál. 

Když Luke koupil pití, z kterého jsem se následně stejně napila, tak jsme se vydali oklikou k vlaku. V jednu chvíli jsme šli i takovým lesíkem. Bylo to tam kouzelné. Teda, bylo by, kdyby nebylo zataženo. Luke se najednou zastavil, chytnul mě kolem pasu a políbil mě. Nejdříve jsem byla překvapená, ale pak jsem začala spolupracovat a ruce jsem mu obmotala kolem krku. 

----------------------

"Ahoj, Ronnie."

"Ahoj, Bethy," usmála jsem se na ní, když vešla do sedlárny. Zrovna jsem se už obouvala. Před chvílí jsem přišla do stáje a za třičtvrtě hoďky máme trénink. Pořád prší a je hnusně. Luke mě doprovodil na vlak a pak sám jel na svůj trénink. Byl to úžasné! Nevím, co si o tom mám myslet, ale ... Ale asi jsme spolu. Doufám, že to tak bere i on.

"Co se tak culíš?"

"Já? Neculim!" zapírala jsem. Ani mi nedošlo, že se usmívám, když jsem si na to vše znova vzpomněla.

"Ale jo culíš. Jaktože si vůbec přijela až teď? Dřív si jezdila už ve tři, ne?"

"Jo a taky jezdím. Jen dneska jsem si potřebovala něco zařídit," řekla jsem, ale tak, že by i slepý člověk poznal, že lžu.

"Jo zařídit. Jasně. Tak ven s tím," smála se Bethy. Vše jsem jí vyklopila. 

"Páni. Hustý, takže máš boye. Gratuluji, sis!" objala mě a měla snad větší radost než já. Pak jsme si každá vzala čištění a šly jsme vyčistit ty naše špindíry. Tím, že prší, tak je bláto. Bethy je prý zavedla už vpoledne hned, co přišla ze školy. Trošku je setřela, ale špinaví jsou pořád.